2 den
461km
Ráno se probouzím krásně fit. Ta nafukovací karimatka je opravdu dar z nebes.
Poklízíme zbytky po mejdanu a balíme
Jdeme na recepci zaplatit. Šmarjá!!!! Recepce je plná a je fronta až ven
Všichni si zřejmě kupují proceury v těch termálních lázních...
Nabíráme neuvěřitelný skluz.
V Debrecíně stavíme u Tesca a jdem koupit něco na zub. Mezi regály spatřím i ten proklatý stan co jsem včera rozlámal. Asi z pominutí mysli po něm čapnu - kdybych tušil že.... (dozvíte se později)
Mizíme z téhle motorkářsky nudný země.
Konečně jsme na hranicích Maďarsko/Rumunsko
Poprvé po mě mněkdo chce občanku a sundat helmu.
Jedeme směr Satu Mare, cesta je super a tahám za plyn prý až moc. Koukám po okolí a všímám si řady domů zřejmě úspěšnějších obyvatel. Takovou dávku nevkusu/opičákovosti/nabubřelosti se jinde moc nevidí. Takové sídlo by mělo zřejmě připomínat hrad??? Samé věžičky a serepetičky.
Do mysli se mě vryl jeden obložený celý mramorem???, žulový plot a na slpoupkách sošky tygrů z bílého mramoru. Nemůžu si pomoc, ale nejvíc mě to připomínalo mauzoleum
V dálce se začínají konečně rýsovat hory. Povrch silnice se dost zhoršil a pěkně to drncá.
Dalším cílem je Săpânța kde je veselý hřbitov.
Je vedro k zalknutí. Kolem hřbitova je asi tisíc lidí a všude samý stánek. Mám sto chutí to otočit a okamžitě zmizet. Celý hřbitov je "kruh" o průměru cca 25metrů obehnaný zdí. Vstupné je 15 sráčů - na to jim už optavdu ale prdim... Uděláme pár fotek a konečně mizíme.
Blížíme se k serpentýnám nad Baia Mare, povrch se rázem mění na špičkovou závodní dráhu. Zatáčky neberou konce. Pecka!!!!
Protože v podstatě najíždíme na samý konec téhle části, poměrně brzy je všemu konec a opět nastupuje pěkně rozdrncaná silnice.
Je neděle a zřejmě se tady všude slaví svatby. Snad v každý druhý vesnici je malá nebo větší dopravní zácpa. Kolona aut jede sotva krokem a všichni troubí. Připomíná mě to stěhování národů. Moc tomu nerozumím, kolony se sunou oběma směry ale za celou cestu jsem nenašel nějaký bod (kostel atd...) ke kterému by směřovaly.
Za Borșa stoupáme na sedlo. Cesta se zlepšila tak si užívám trochu zatáček.
Jedeme na Vatra Dornei kde plánujem přespat.
Cesta ze sedla opět poměrně brzy mění charakter a začíná to zase dost drncat. Po pár kilometrech se mění spíš na lehký tankodrom. Vjíždím do lehké levé zatáčky za kterou se silnice láme dolů.
Dole vidím přes celou silnici asi 50-80 nefalšovaných domorodců jak tancujou. Na levé straně je skála a napravo řeka - není kudy jinudy projet. Pokouší se o mě mrákoty... tudy projet nebude rozhodně nic příjemnýho. Na volnoběh se blížím a slyším hudbu. Housle, basa, trubky... a pořád tam tancujou a pařej jako by se nechumelilo....
Z protisměru se mezi nimi začne prodírat nějaký černý auto. Malý domorodci ho oplácávaj a natahujou pracky...
Tohle fakt neprojedu... už vidim jak se kolem mě začnou takhle motat a ty nenechavý ručičky...
Jsem u nich
Trochu se rozestoupili a jí začínám mezi ně vjíždět. Tancujou snad pár centrimetrů kolem zrcátek. Přede mnou se zjeví cikoš jako hora. Kouká na mne a evidentně i na můj vyděšenej výraz v tváři - zvedá ruce (svěrač povoluje a srdce se mě zastavuje...) a hvízdne. Dav se rozestoupí a já bez problémů projíždím.
UÚÚÚÚÚÚÚgghhhhhh.... ale čistý trenky večer budou potřeba stopro...
Následuje další levá zatáčka a přede mnou se zjevuje lehce industriální středověk
Kolem silnice jsou rozesety z kmínků stromů nahrubo postavený boudy potažený igelitem a vším co se v okolí nachází. Mezitím pobíhají malý caparti a ženský. Tohle chce fotku!!!!! - ale radši mizím dál.
Silnice se opět mění a tankodrom střídá něco... co bych nazval asi jako tankodrom po dělostřeleckým cvičení. V rozmlácený silnici jsou všude díry jako prase. Jdu do stupaček a marně se snažím najít směr který je jen trochu sjízdnější. V podstatě hledám směr kde jsou ty díry nejmenší. Celkem bez šancí, tlumiče každou chvilku prásknou na doraz. Proti nám se semtam zjeví auto který kličkuje po celý šíři silnice a snaží se taky najít trošku sjízdnější trasu. Předjíždíme maďara na GSu, asi musel valit bulvy, když ho předjedou takový motorky hahahahaha. Pak se nás nějakou chvilku snažil držet.
Kouknu na navi a... kristepane.... do cíle je to nějakých 40km - projíždíme stále územím nikoho a začíná se lehce stmívat, padá mlha a ve vzduchu je vlhko jako prase. Tímhle stylem nemáme šanci dojet někam do civilizace.
Po nekonečných kilometrech najednou vjíždíme na naprosto dokonalou silnici a valíme směr Vatra Dornei.
Na pumpě se domlouváme co dál. Stavět stan v tomhle počasí odmítám, takže skusíme nějaký penzion. ToFu oslovil jakéhosi Itala co si tam dával kafe. A že prý cca 3 kilometry je penzion kde zrovna spí - že nás tam veme. Super
Ze tří kiláků jich bylo osum. S majitelkou se snažíme nějak domluvit ... umí jen rumunsky, takže bez šancí.
Říká že "kámera" a ukazuje na barák - říkáme si super!!!! je to tady hlídaný kamerama.
Jdeme dovnitř, za pokoj platíme 100 šmejdů. Na dveřích pokoje na nápis "camera 7"... aha... takže camera není kamera, ale pokoj
Pokoj je luxus.
Vybalujem a ToFu zjišťuje, že se mu v kufru otevřela flaška slivovice. Hmmm zdálo se mě že u jeho motky to nějak divně voní... Každopádně věci co tam měl smrděly jako starej kořalečník. Nechává tedy kufr otevřenej aby to do rána vyčichlo, to nebyl zrovna dobrej.. (pokračování příště
)
Na pokoji otevíráme flašku bílýho která mu zbyla. Lehce opojeni krásně usínáme
Good night
zvláštní
anglicky camera - fotoaparát
rumunsky camera - pokoj
česky kamera - videokamera
óóóóóóó ty zatracená babylónská věži