Aca
Kořen
Děd vševěd
DÍK 14
 Offline
Pohlaví: 
Motorka: Jiná
SPONZOR: 
Příspěvků: 876
|
 |
« Odpověď #260 kdy: 11-05-2012, 23:37:42 » |
|
Redaktor New York Times se zeptal indiánského náčelníka:
- Je vám přes devadesát let, celou tu dobu pozorujete bělochy - jakých úspěchů dosáhli a jaké škody napáchali? Když to vše zvážíte, kde podle vás běloši udělali chybu?
- Když bílí muži přijít, indiáni už byli vládci země. Žádné daně, žádné dluhy. Bizonů hodně, bobrů hodně, voda čistá … Ženy udělat potřebné práce. Šaman léčit zadarmo. Indiáni muži celý den lovit a ryby chytat. Večer zazpívat, zatančit, zakouřit si, pak celou noc šukat.
Potom se náčelník trpce pousmál.
- Bílý muž dost kretén, když myslet, že taková systém se dát vylepšit ...
Psychopat napustil jedem peníze, které daroval do sbírky na pomoc dětským domovům.
Zemřelo 20 poslanců, 2 starostové a 1 ministr.
Žádné dítě zatím nebylo ohroženo
Letadlo roluje na startovací dráhu, najednou se zastaví a vrací se zpátky. Po hodině čekání konečně odstartuje.
Znepokojený cestující se ptá letušky, co se stalo. Ta vysvětluje:
"Pilotovi se nějak nelíbil zvuk motoru, tak trvalo celou hodinu, než jsme sehnali pilota, kterému by to nevadilo."
Tchýně poprosí zetě, aby ji doprovodil k lékaři. Doktor ji prohlédne a zeť se ptá:
"Je nějaká naděje pane doktore?"
"Bohužel, musím vás zklamat. Je to jen chřipka."
Anketa v Anglii:
Vadí vám polští přistěhovalci?
30 % dotázaných:
"Yes, it is a big problem."
70 % dotázaných:
"Niewidze v tym absolutnie zadnego problémy, kurwa."
Dědeček a vnuk
Jednou večer si dědeček s vnukem povídali o současném životě.
Najednou se vnuk zeptá svého dědečka: "Dědečku, kolik je ti vlastně let?"
Dědeček odpovídá: "Nech mě chvíli přemýšlet..."
Narodil jsem se před televizí, kopírkou, kontaktními čočkami a antikoncepčními pilulkami.
Nebyly policejní radary, kreditní karty, laserové paprsky.
Ještě nevynalezli klimatizaci, pračky ani sušičky, oblečení se prostě vypralo a pověsilo na čerstvý vzduch, aby uschlo.
Člověk nebyl na Měsíci, neexistovala trysková letadla.
Oženil jsem se s tvou babičkou a žili jsme spolu, v každé rodině byla matka a otec.
Slovo "gay" bylo respektované anglické slovo, označovalo veselého, laskavého,
spokojeného muže, a ne homosexuála.
O lesbičkách jsme ani neslyšeli, a muži nenosili náušnice.
Narodil jsem se před počítači, paralelním studiem a skupinovou terapií.
Lidé nechodili na preventivní prohlídky, nýbrž je lékař dle potřeby posílal na krev a moč.
Dokud mi nebylo 25 let, oslovoval jsem každého muže "Pane" a ženu "Paní" nebo
"Slečno".
Když v té době žena nastoupila do tramvaje nebo do autobusu, děti a mladí lidé spěchali, aby jí uvolnili místo.
Pokud byla těhotná, doprovázeli ji k sedadlu, a pokud bylo třeba, šli jí koupit jízdenku,
kterou jí přinesli.
Muži chodili u okraje chodníku, ženy podél domů. Na schodech se ženám přenechávala
strana u zábradlí, nastupovaly do výtahu jako první a muži jim vždy přisunuli židli, když si sedaly.
Muži nikdy nezdravili ženu, aniž by přitom vstali, pokud v okamžiku, když vstoupila, seděli.
Vstávali od stolu pokaždé, když vstala žena, i kdyby to bylo pouze na okamžik.
Muži ženám otevírali dveře auta nebo jiné dveře a pomáhali jim při odkládání kabátů.
V mé době panenství nezpůsobovalo rakovinu, a takové dívky znamenaly pro svou rodinu čest a pro svého manžela čistotu.
Náš život se řídil Desaterem, střízlivým uvažováním, úctou ke starším lidem, chováním dle zákona,naplňovalo ho plodné soužití s ostatními a odpovědná svoboda.
Učili nás rozlišovat dobré a špatné a odpovědnosti za své činy i jejich důsledky.
O rychlém občerstvení jsme si mysleli, že je určeno pro lidi ve spěchu.
Vážný vztah znamenal, že máme dobré vztahy s našimi bratry a sestrami a dalšími
vzdálenými a blízkými příbuznými a přáteli.
"Time sharing" znamenalo, že rodina je na dovolené s jinými známými rodinami, a ne že
sdílí prostor s cizími lidmi.
Neznali jsme bezdrátové telefony, nemluvě o mobilech.
Neposlouchali jsme stereo nahrávky, FM rádio, kazety, CD, DVD, a neměli jsme
elektronické psací stroje, počítače, notebooky. Notebook znamenalo sešit.
Hodinky jsme natahovali každý den. Nic nebylo digitální, ani hodinky, a domácí spotřebiče neměly světelné displeje.
Když už mluvíme o strojích, nebyly ani bankomaty, mikrovlnné trouby, budíky s rádiem.
Nemluvě o videorekordérech a videokamerách apod...
Neexistovaly digitální ani barevné fotografie, jen černobílé, a na jejich vyvolání se čekalo
nejméně tři dny.
Pokud bylo na výrobku uvedeno "Made in Japan", znamenalo to, že je špatné kvality,
a zboží označené "Made in Korea" či "Vyrobeno v Číně" nebo v Thajsku ani neexistovalo.
Neslyšeli jsme o Pizza go home, McDonaldu nebo o instantní kávě.
V obchodě bylo možné koupit něco za 5 až 10 centů. Zmrzlina, jízdenka nebo osvěžující nápoj stál 10 centů. Nové auto stálo 1000 dolarů, ale kdo měl tolik peněz?
V mé době byla tráva něčím, co jsme kosili, a ne kouřili.
My byli poslední, kdo byli přesvědčeni, že žena potřebuje muže, aby mohla mít dítě.
Teď mi řekni, kolik si myslíš, že je mi let?"
"Ach dědo... více než 200!" odpověděl vnuk.
"Ne, miláčku, pouze šedesát!"
|
