2 denráno se probouzíme do krásného slunečného dne. Včerejší sprcha je ta tam.
- vy jste mi na to fakt skočili?
- tak tedy znovu
ráno se probouzíme do zamračené oblohy a jak jistě dobře hádáte stále prší. Už to není taková sprcha jako včera, ale jemný letní deštíček
Jdeme na snídani a hlavou se nám honí myšlenky co dál... Pozorujeme oblohu a místama se začínají mraky lehce trhat.
Kurv.. že by?
Poznáváme zbytek osazenstva penzionu a debatíme o počasí. Kluci prý včera Gross dali a cestou dolu chytili 3 kýble vody. Hmmm my jich cestou sem chytili minimálně deset
Prý si natahali přímotopy (nebo cosi na ten způsob) do pokojů a topí si tam tím - navíc na tom suší věci.
ha koukám zapoměl jsem dodat ža baba Embacher za celou dobu co jsme tam byli nezapla topení
Terka dostává výborný nápad a v kuchyňce zapíná troubu. Hned tam nahrneme rukavice a opékáme na 50° do křupava
Mezitím jdu na pokoj a ručníkem se snažím vysušit vnitřek bot, který do rána samozřejmě neuschly.
Obloha se začíná krásně trhat a vylejzá i punťa. Zbytek penzionu se hrne dolu ke strojům a začíná mazání řetězů. Po chvíli přichází i párek ze skůtru a debatíme kam tedy kdo vyráží.
Skůtr odjíždí - boha... takovej řev by snad nevydal ani kus rovný trubky. holt "sedum koníků je sedum koníků"
Počasí je stále půl na půl ale my se rozhodujem - dnes nebo nikdy. Takže alou do hadrů a vyrážíme.
Po chvíli přijíždíme k bráně kde se platí za průjezd na Gross (22€)
projíždíme mýtnicí a JE TO TADY
silnice se strmě zvedá vzhůru a začínají zatáčky. Na prvním odpočívadle děláme první nesmělé fotky. Motorku nechávám nasratovanou aby nevychladly hefty. Terka si toho všímá a už si ohřejvá prsty.
pokračujeme dál. Nikde ani noha, celá silnice je jen pro nás. Stoupáme stále výš a výš, až vjíždíme do oblaku/pásu mlhy. Viditelnost jde prudce dolů a já se modlím aby to nebylo takhle až nahoru. Já bláhový... kdybych věděl že jsme vpodstatě jen na začátku
Je tu další odpočívadlo. Není toho moc vidět, pod námi je všude mlha. Stále se ochlazuje
pokračujeme dál. Začínají se objevovat "sněhové tunely" na které jsem se tak těšil. Nejsou tak velké jak jsem doufal, slunce za posledních týden hodně rozpustilo. Stále mám před očima fotky snad 3-4 metrových kolmých stěn.
Samozřejmě zastavujem a fotíme
následuje malý tunel a za ním Romanovo osudné odpočívadlo. Otáčí motku aby jsme udělali další fotky když v tom mu podjede přední kolo. Znáte to, z jistýho úhlu už pak motku neudržíš...
Já popojíždím zrovna čumákem z kopce, takže než se otočím nahoru a zaparkuju už je Romanova motka na kolech. Zvláštní člověk... motku má na zemi a směje se
Výsledkem je lehce škráblý padák a blastr. Leč kdo o tom neví asi by to nepostřehnul.
pokračujeme dál. Maty se trochu zpozdil a tak na něj za pár zatáčkama čekáme. Chceme natočit jak se blíží, to jsme ale netušili že provede lehce kaskadérský kousek.
Maty se blíží a chce pravou rukou během jízdy brousit sněhové stěny. Pouští tedy jednou rukou řidítka a projíždí vrstvou rozbředlého sněhu. Asi zapoměl jak dopadnul Roman o kousek výš...
klesáme níž a sněhu ubývá. Slunce svítí čím dál víc a je krásně. Silnice jsou suchý takže si to náležitě užíváme. Po chvíli odpočujeme na Kaiser Franz Joseph platz
na "václaváku" jsme prakticky sami. Tedy 3 TDM a pak asi 5 motek. Ty za chvíli nakonec odjíždí.
TDM obsadilo France
pozorujeme všudepřítomné sviště a Roman nám ukazuje ledovec. Prý co tu byl nedávno byl o pořádný kus větší. Podle fotek z roku kolem 1956 (tušim???) z něj prakticky nic nezůstalo
. Odhaduje to že mizí tak 3 metry výšky za rok...
odjíždíme a opět probíhá nespočet úžasných zatáček kdy už už myslím že si snad odřu o zem i kufry.
Projíždíme druhou mýtnou bránou a opouštíme tak HochAlpenstrasse.
Po sněhu už nejsou ani památky, je krásně teplo a obloha je bez mráčku.
Sjíždíme dolů a projíždíme snad nejhezčí zatáčky z celého dne. Maty dole křičí nadšením a chce si to projet ještě jednou. Nejvtipnější je, že tenhle úsek už je neplacenej
V Lienzu zastavujeme opět u mekáče.
Ještě plní dojmů debatíme a já se pokouším nahrát na web pár fotek. Vyndávám baterku z mobilu abych mohl prohodit SD kartu z foťáku. Tím jsem ale vypnul GPS tracker na který jsem úplně zapoměl. Tuhle chybu si uvědomuju až u vjezdu do Felbertauern tunelu.
Domlouváme kam se ještě podíváme. Rozhodnutí padlo na Krimmelské vodopády.
Pokračujeme tedy k tunelu Felbertauern který je placený (10€)
Krimmelské vodopádyNa parkovišti zastavujeme vedle dobře známého skůtru
Rozhlížím se dokola. Je tu zhruba 6 aut z toho 4 český. Hmm a k tomu 4 český motorky - takže češi dobývají svět
Vodopády jsou prý asi největší v evropě. Podél nich vede stezka až nahoru, akce na pár hodin. Osobně se mi nikam moc nechce a jsem rád že si můžu na chvíli sednout a trochu si dáchnout.
pomalu se blíží čas vyrazit zpět do penzionu. Cestou ještě nakupujem v Lídlu něco na večer. Já si beru mojí oblíbenou dvojkombinaci. Maty si zase kupuje kvasnicový - a opět nezklamalo
večer na penzionu probíhá družba a tmelení kolektivu. Přišli kluci co jsou tu už před náma. Probrali jsme snad všechno možný.
Příjemě unaven (po 3/4 flašky vodky) odcházíme všichni po dvanáctý spát.
dnes najeto +-250km
