Expedice Slovinsko 2011

[Aca]

První díl:
Jelo nás pět, aneb kalibrační dovolená tvrdého jádra.

Vše začalo někdy v zimě,když Mirek řekl,že by jel do Slovinska....

Takže jsme se domluvili a pak už jsme se jen těšili na den D. Tento nastal pro mě 4.7. kdy jsem se zbalen vydal k Begymu a společně jsme vyrazili k Jindroj do Hevlína kde byl sraz všech učastníků expedice.

4.7.
Sraz u Jindry v Hevlíně. Posezení u jídla a pití.. (Adrejko a Jindro, DĚKUJEM!) Probíhalo lehké laškování a rýpaní a já se urazil a že nikam nepojedu.....:-) (mimochodem moje oblibené počínaní v jiném stavu)
(snažili jsme se naučit Sášu projevovat se v normální hlasitosti. Byl to nelehký úkol  )

Detaily

Detaily

 

5.7.
Ráno bylo všechno jinak. Jedu.
Odjíždíme od Jindry s Jindrou v 9:00. Popojeli jsme k Hevlinské pumpě a čekáme na Kráťu s Bárou. Tito sice nepatřili k expedici, ale měli stejnou cestu a my milou dámskou společnost. Kolem desáté jsme konečně vyrazili a překročili hranici na přechodu Hevlín-Laa an der Thaya. První kilometry jsme jeli úplně božsky, všichni natěšení a přípravení překonat jakékoliv překážky a ústrky. Jindra se ujmul vedení a tak jsme všichni jako housátka jeli za ním a kochali se taky krásnou Rakouskou krajinou. Jeli jsme kolem Dunaje a jak jsme se blížili k Alpám nebe dostávalo olověný nádech, slunce zmizelo a najednou jsme jeli ve vodě... Takže na parkoviště a oblíct nepromoky..... Takže všichni oblíkali nepromoky kromě mě a Báry. Bára nemusela ,jela za Kráťou a já nepromok neměl vůbec.
A hybaj dál.... U jedne pumpy jsme zastavili a doplnili palivo a já se ohříval kafem.....
(postupně z Kráti vylejzalo že je mrakomor. Viník naší nuzné situace byl tedy určen   )

Detaily

Detaily

A takhle to bylo asi 300km. Když už se zdálo, že jsme tomu dešti ujeli, tak jsme si řekli, že by nebylo od věci něco pojíst. I zastavili jsme v jedné hospodě která se tvářila asi jako Pizzerie. Jako obsluha se objevila evidentně asijská paní které byla anglčtina mnohem bližší než němčina. No nic, objednali jsme si. Čekací doba byla neuvěřitelná.... Asi dvě a půl hodiny jsme tam byli.... No a mezitím nás opět dohnal déšt. Pak jsme mu tedy ujeli....
Dojeli jsme do Klagenfurtu k benzince a natankovali. Paní na benzince byla velmi komunikativní a chtěla vědet odkud jsme a kam jedem a tak. Byl jsem mile překvapen. Po natankování krátká porada. Již předem jsme se usnesli, že dnešní noc strávíme v penzionu. Tak jsem byl vyslán na výzkum kde by se dal penzion sehnat. Paní u pumpy nás poslala do blízkého penzionu. Šel jsem se optat, cena za dvoulůžkový pokoj 77eur byla docela nadnesená, takže jsme jeli dál. Ještě jsem zkontroloval hladinu oleje a zhrozil jsem se. Okénko bylo prázdné. Nastalo dilema jak tam olej dostat.... Měl jsem sice lahev oleje s čůráčkem, ale krátkým a nedosáhl do otvoru, takže jsem si půl litru vylil na motor a svody. Pomohla PET lahev. Olej dolit - pokračujem. Vypalování oleje na svodech a motoru sebou nese velmi zajímavé kouřové efekty a nezapomenutelné aroma.... Příležitostně se Kráti optejte. Stát na semaforu bylo jako se zamaskovat kouřem.  
Projeli jsme Klagenfurt, cestou na nás dorážel trochu mentálně nesmělý jedinec na 50ccm skůtru, ale zanechal toho když zjistil, že se k závodům nenecháme vyprovokovat.
Asi 15km od Klagenfurtu zaregistroval Vůdce Jidra značení na penzion. 30€ za osobu se snídaní bylo fajn.... Takže jsme se ubytovali.
(tím dostala idea "trampské" výpravy první políček    )

Detaily

Detaily

Detaily

Následovala sprcha, převlékli se a trochu pojedli. Vydali se do restaurace na 17 piv a jednu dvojku červenýho.

Detaily

Detaily

Pak nás vymetli jak mastnej papír z průjezdu a my se vydali do postelí. Na pokoji jsem s Jindrou a Begym.... Popřál jsem dobrou noc a usnul.

[Aca]

6.7.
Tak je tu ráno. Nádherné ráno. Tedy aspoň pro mě Libora a Mirka. Begy a Jindra mnoho nenaspali. Prý i nahlas spím, nejen komunikuji..... Ostatně i zbývající členové budou mít příležitost se přesvědčit.
K včerejšku jsem zapomněl dodat, že ty nejhezčí partie cesty jsme proletěli zběsilou jízdou a ve smyku..... Za což byl Vůdce Jindra náležitě vyplísněn, takže napříště jsme zastavovali u každé divočejší říčky, což bylo nádherný.
Takže vyspaní se scházíme na balkoně a kuřáci kouří a všichni koukáme na Alpský masiv a kocháme se, jak se nad řekou zvedá mlha a vystupují vrcholky hor.....

Detaily

Detaily

Detaily

Balíme a jdeme na snídani. Napucnutí a spokojení nandáváme bagáž na motorky, kontrola olejů, mazání řetězů a máváme na rozloučenou panu Singerovi v jehož penzionu jsme strávili noc. Vedením je opět pověřen Jindra a plně spoléháme na jeho navigaci nastavenou na cesty-necesty. Vyjíždíme na kopec a překračujeme hranice na Loiblpassu. Jsme ve Slovinsku na celnici, povinné foto a jedeeeeem.
(Begy konečně vítězoslavně vyndává dusítka a na tváři se mu rozline andělský úsměv  )

Detaily

Detaily

Jindrova navigace a sám Jindra nás vedou naprosto spolehlivě a po sjetí kopce se dostáváme na úzkou silničku mezi vesnicemi. Adventurně založeným jedinců se zrychluje tep a nastává příval adrenalinu. Jedeme vesničkami s lomenými zatáčkami a domorodci na nás koukají jako na ztracence a co že tam dělá šest motorek najednou.... Pokračujeme a asfalt se začíná drolit a vynechavá a tak to pokračuje až do šotoliny. Takže stupačky, napranej adrenalínem řvu tak že to slyší i Libor jedoucí přede mnou...... :-) Jsem pevně rozhodnutej, že příští gumy budou špalky....:-) Když jsme dojeli opět na asfalt zastavujeme a předáváme si zážitky s očima na vrh hlavy. Pak zjišťujeme že jsme neudelali žadný fotky, tak se Míra vrací aby nějaký udělal. Takže je jich z nejsilnějšího zážitku málo.

Detaily

Detaily

Následuje cesta po normální silnici směr Bled a Bohinjske jezero. Cestou nic zásadního. Jen jsme přejeli jednu křižovatku, ale omyl byl vzápětí odhalen. Cestou se od nás odpojili Kráťa s Bárou. Jely k Bledskýmu jezeru a říkali že tam mají i myčku na motorky. My pokračujeme ke kempu o kus dál až u konce Bohinjkeho jezera. Cestou foto pauza a veselá příhoda, jejíž autor jsem opět já. Chci sesednout a dávám motorku na stojánek a nějak se stále motorka naklání a furt nic až byl překročen bod, kdy je to ještě udržitelný a motorka se mi opřela o vedle stojícího Golfa, naštěstí jen karimatkou a stanem. S pomocí Libora stavím na stojánek.....:-)
Přijeli jsme do kempu, vzali jsme si placky a davaj se nějak uprdelit. Stavíme stany a jdeme se osvěžit do studené alpské vody.

Detaily

Detaily

Voda průzračná, nádhera. Říkám klukům, že když budou chvíli stát, tak je připlavou ozobávat rybky. Za chvilku je ověřeno i s průvodním citoslovcem " a jóóó" 

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Voda je opravdu studená, takže jdeme zkusit místní osvěžovnu.
Pivo "Laško" zachutnalo a tak se mu náležitě věnujeme. Co budeme večeřet? - míří na mě otázka. Inu něco zajedu koupit. No ale zatím je čas protože je teprve čas oběda. Takže koukáme do jídeláku, já překládám a vysvětluju co je co. Doporučuju čevapčiči a pljeskavicu. Takže objednávka, domluveno že nám to přinesou na mísách - což je docela příjemný způsob servírování. Jsem pochválen za výběr a pochutnáváme si....
(velkým hitem pro několik následujících dnů se stává výraz "piščančja solata" neboli kuřecí salát co si dal Líba. Jinak zvláštní země... zavoláš LÁSKOOOO  a dostaneš pivo - je pravdou že jsme byli láskou často opojeni  )

Detaily

Detaily

Detaily

Po obědě jedu nakoupit a připravujeme ohniště, dřevo a tak nějak se veselíme. Komentáře k ženské části kempu jsou jasné..... Koupil jsem nějaký špízy a tak bude pokračovat grilování.... Salát je z rajčat, papriky a cibule se zakysanou smetanou. Nejvíc chutná Liborovi a já se tetelím radostí. Nejmín chutná Begymu, protože nejí rajčata.....  

Detaily

Detaily

Detaily

Následuje ochutnávání lihovin z vlastních zdrojů, opětná návštěva osvěžovny spojená s lehce telecíma nápadama, jako je dovádění na dětském hřišti.....

Detaily

Detaily

Detaily

Odchod na kutě. Ráno se dozvídám, že jsem řekl dobrou noc v pěti jazycích - pak dvě vteřiny ticha následované mým hlučným spánkem.....
  

[Aca]

7.6.
Ráno je opět báječné. Všichni až na mojí maličkost si vyprávějí zážitky z probdělé noci.
Dnes máme v plánu jet k moři. Tak když už je to kousek..... Později lituji i já coby autor nápadu. Ten den jsme mohli projezdit po okolí a projet více šotolinek a zatáček. No to o bitvě a generálech znáte...
Takže opět balení snídaně z vlastních zdrojů, čaj kafe a koupené koblihy. Balení a odjezd k závoře, placení a odjezd. Vedení opět svěřeno Jindroj který nás opět cestou-necestou vede směrem ku slaný vodě. Sice už nás nečeká žádná šotolinka, zato tak neuvěřitelné množství zatáček a serpentin, že jsem se už začal rouhat a říkal jsem si, že bych docela přivítal nějaký rovnější úsek. Myslím že se to jmenuje Bohinjský průsmyk a fakt to stojí za to.


Potom už se dostáváme k městu Tolmin před ním se dáváme doleva a jedeme kolem řeky směr Koper. Pěkná cesta se spoustou prima zatáček.

Detaily

Detaily

Detaily

Od Tolminu po silnici 603 jedem kolem řeky potom se náhle opět dostáváme do nádherných horských serpentýn s kvalitním povrchem které přímo svádí k tahání za plyn. Jenže ouha. Přede mnou jede Libor s vybroušeným stylem průjezdů zatáček. Takže blíží se zatáčka Liborova TDM se zavlnila a na zařazený kvalt ji Libor téměř v pádové rychlosti projel..... (Nutno říct, že tak jak došlo ku změnám v hlasitosti mého projevu i Libor odhalil kouzlo projíždění zatáček s podřazenou a pod plynem. Ale o tom později.) Takže když jsme byly vyzvání abychom se tedy trhli a na kopci počkali, tak jsem už neodolal a trochu jsem skupině ujel. Jen krátce po dvou třech zatáčkách se kopec lámal a z dokopce se stal skopec....Takže se zařazuji na konec tlupy a sjíždíme směrem k Logatecu. Následuje kochací jízda výletním tempem k Postojne a Koperu kolem dálnice A1. Nutno říct, že o jediný adrenalinový zážitek se postarali nejmladší členové výpravy a Jindra, Libor a Begy. Rozhodli se, že doženou co zameškali, vyženou saze z výfuků a jali se jet jako bezmozci. Bafli za heft, zalomili zapěstí a div že nejeli po zadním. Begy mě a Mírovi ukázal, jak se má správně předjíždět náklaďák když se v protisměru řítí autobus, za což byl na prvním odpočívadle Mirou otcovsky pochválen a bylo mu doporučeno, aby si podobné kousky nechával na jiné příležitosti.
Blížíme se k moři a za jednou zatáčkou nad městem Koper je už vidět. Povinná foto pauza, focení skupinových fotografií.

Detaily

Detaily

Detaily

Dohodnuto že se stavíme někde na jídle. Stane se tak v obci Dekani a byl to opět žrací zážitek..... Lehká konverzace s obsluhou nám vynáší digestiv v podobě místní rakije. Po chabém protestu, že musíme ještě jet je nám odpovědí že teď ještě sedíme. Tak si dáváme jen opravdu na dno náprstku.

Detaily

Detaily

Detaily

Zaplatit a hurá opět ke strojům a davaj k moři. Už je to jen kousek. Narážíme na hustší provoz, takže máme co dělat aby jsme udrželi skupinu. Chvilku trvá než se překodrcáme přes Bertoky, Koper k výpadovce na Piran a Portorž. Slovinci, zvlášť ti přímořští jsou docela pomatení řidiči. Trochu dost to připomíná vymaštěný Italy, jejichž řidičským schopnostem jsem nikdy na chuť nepřišel. No ale obstáli jsme ve zdraví a dostáváme se na dosah k moři.
Horko až k zalknutí, pot stejká i z nehtů.
První focení u moře. Pak pokračujeme dál až do Piranu. Tam se domlouváme že první kemp je náš. Jenže ten první přes ukazatele k němu nenajdeme a posléze zjišťujeme, že by to mohl byt ten plácek vedle nějaký černý skládky. No jedem dál po malém kufrování nacházíme přijatelný kemp.  CAMP LUCIJA GPS:+45° 30' 7.91", +13° 36' 2.20" Jsem opět vyslán na průzkum a vyjednání podmínek. Už jsem si připadal trochu jako Mort v Madagaskaru, kterého vyšlou na průzkum kopancem do zadku..... Ale nemylte se, stejně mi to lichotí a ego dostává svoje pemzum jedinečnosti.....:-D
Vychází nás to na 11€ každého. Tak jdeme najít místo a rychle se převlíkáme a rozbíjíme ležení.

Detaily

Detaily

Detaily

Následuje odchod k osvěžení v moři. (Pro hnidopicha Jirku z Poděbrad: Opravdu jsem tam nebudil veřejné pohoršení a nikdo nehulákal: pomóc vorvaň!)

Detaily

Detaily

Po osvěžení v moři jsme se ověžovali i námi oblíbeným pivem "Laško" Po pár kouscích opět moudro - tentokrát v podobě nápadu jít se opět vykoupat.

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Tentokrát si bereme pivo v kelímcích s sebou. Velká zábava ve vodě, dovádění a tak. Jako malé děti....

Detaily

Detaily

Detaily

Následovalo opět zastavení v občerstvovací stanici. Pivo za 2,50€. Když jsme se dostali každý na cenu za vypité pivo asi tak na 15€ , šel se Jindra podívat do krámu jenž byl hned vedle nálevny a tudíž dostupný z terasy na které jsme seděli. Když přišel šokoval nás cenou piva v krámě - 1,10€ za půl litru v plechu.... Takže co s tím... byli jsme už dopití a tak jsme koupili něco na večer. Ještě jsme málem udělali ostudu, když vedle sedící turisti nedojedli obrovskou pizzu a my ji chtěli dojet.....  No, ještě se dojít vykoupat za tmy, osprchovat a ke strojům.
Stany jsme ani nestavěli, jen jsme mezi motorky natáhli plachtu a pod ní se spalo. Všichni až na mě... Já spím u nohou všech. Proběhl večer družby a nezávazné konverzace, kdy jsme se snažili Liboroj předat teorii průjezdů zatáček.

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Pak následovalo téma hudby a malý a zanedbatelný konflikt mezi mnou a Mírou na hudební téma. Následuje dobrou noc, tentokrát v jedné řeči a Begy usíná hlasitěji než já. Ráno se dovídáme, co všechno nám ti co spát nemohli provedli, ale o tom až v dalším díle.

[Aca]

8.7.
Probouzí mě věta: "Begy, dneska jsi chrápal ještě víc než Áca!" Nejdřív netuším oč běží, přeci jen jsem zrovna procit a asi nikdo z vás po probuzení nepřipomíná člena Mensy.... Navíc včera se bumbalo, takže nastartovat mozek nejen mě trvá nějakou chvilku Takže následně chápu, že věta patřila Begymu. Pronesl jí Libor který jeví zřetelné známky probdělé noci. Aspoň hlídal.
Budíme se a vstáváme všichni. Libor vypráví: Jak jsme usnuli a Begy začal s hlučným spánkem a později jsem se přidal já, tak to šlo celou noc. Někdy to prý bylo stereo, jindy mono, ale zato na střídačku. Prý že na nás s Jindrou, foukali kouř s cigaret (hajzli) na mě bez účinku (hihi) na Begyho s účinkem (páč je nekuřák), ale krátkodobým... Dále nám Libor vyprávěl, že se okolojdoucí posmívali a pošklebovali, popsal to takto: Slyšel jsem jak křupe štěrk, pak chvilku nic a pak chichichi a zase štěrk. No čert tomu věř, my spali a důkazy Libor nedodal.....
Takže probuzení a trochu i pobaveni se jdem jestě vykoupat do moře. Moře je klidné jak rybník a tak si to užíváme a vtipkujem na téma konání potřeby do vody..... Mirek se zadívá na Libora a pronese: Co se tak přiblble tlemíš? Že ty ses vylulal..... Ještě štěstí, že už mám pod nohama kámen, ale i tak mě to dostalo.....
(po chvíli se ovšem přiblbe tlemí všichni a nikdo už se nediví že je moře tak slaný )

Detaily

Detaily

Tak a do sprchy oblíknout, balit a nabrat kurs k domovu. Sice je relativně brzy, kemp ještě spí, ale slunčko už slušně pere, takže než uklidíme, zabalíme a oblíknem se a posnídáme, tak jsme opět splavení. Vybírám na zaplacení, ať se nezdržujem, startujem a jedem k závoře. Placení proběhlo bez komplikací a vyrážíme směr Nova Gorica a podél řeky Soča na Tolmin a dále na sedlo Vršič a Kranjskou goru.
Projeli jsme Koper a dostáváme se z dosahu horka do milosrdného stínu hor. Teplota je snesitelná a z cesty se stavá velmi příjemný zážitek. Jedeme údolím docela na můj vkus divoké řeky, ale to jsem prý ještě neviděl Ostravicu..... :-) Zastávky děláme častěji, je opravdu na co koukat a co fotit.
(taknějak se schodujeme v názoru, že to Slovinci dělaj stejně všechno naschvál - že natíraj skály savem aby byly bílý. Páč tak zářivě bílý skály nejsou přeci normální)

Detaily

Detaily

Detaily

Za Tolminem zastavujem v jedné restauraci v obci Kobarid k doplnění energie formou oběda. K obědu volíme menu, tedy hovězí polévku, řízek s hranolkama a salát. Jen Begy má něco extra a později se ukáže že to ten den nebylo jeho jediné extra. Následuje opět lehká konverzace s majitelem tentokrát nám to nevynáší ale nic.....

Detaily

Detaily

Detaily

Zaplatit a odjezd. Jak tak jedeme najednou se silnice zalomí zprudka doprava na most přes úplně křišťálovou říčku. Kouknu doleva a už troubím a mavám, právě jsme minuli nádhernej vodopád. Jak se ukazuje nebyl jsme sám kdo si všimnul, takže na vhodném místě zastavujem a jdem fotit. Je to opravdu nádhera..... Fotka to zdaleka nepostihne. Fotografové se snaží umístit někam foťáky k pořízení grupofoto. Ale nedaří se a stativem se při balení nikdo neobtěžoval. No ale když je nouze nejvyšší, objevuje se sympatická rodinka a světe div se mluví česky. Takže jsou požádání a vyhovují, výsledek můžete vidět. (moje figura je odulá, z části proto že jsem po obědě a z větší části proto, že ten chlap neuměl fotit.....)
info viz: ODKAZ

Detaily

Detaily

Vyrážíme k silnici podle Begyho zaslíbené..... V Bovci zastavujem a domlouváme se, kde počkám. Já vyrážim napřed řka že si to chci užít.... Kdybych jen tušil co mě čeká....... Odbočuju na silnici 206 na Kranjskou Goru. A davaj beru za hefta a první zatáčku si užívám uplně skvěle, uplně cítím jak za mnou vlají vlasy. Jenže je to i naposled. Dojel jsme prazdnej náklaďák a toho joudu ani na okamžik nenapadne aby mě pustil. Jedem sice na naklaďák svižně, ale ani trochu podle mě. Silnici opouští těsně pod serpentýnama. Na tom kopci jich je celkem 51. 27 jich je z jižní strany a jsou celoasfaltovaný. Ze severní je jich "jen" 24 a zatáčky jsou dlážděný. Na mokru to musí být masakr..... Je to tak nahuštěný, že nejvyšší rychlost trojku řadím jen dvakrát v průběhu celeho kopce a to jen velmi krátce. Jinak to bylo o jedničce a dvojce. Proklínám Begyho... Nahoře nadhernej výhled, chvilku čekám jestli mě kluci nedojedou. Ne - odjezd.


(přiznávám na tohle jsem se těšil nejvíc, ale i já toho měl po pár zatáčkách plný nervy... Hooodně utažený 180° vracečky do prudkýho kopce. Jet na jedničku je zvěrstvo a moc to nejde, na dvojku nemáte šanci - neveme to. Celý se to projíždí vpodstatě pomalu v pádový rychlosti.)

Detaily

Detaily

Detaily

A teď se dolu k jedničce a dvojce se přidávají i obě brzdy.... Dole si stírám pot z čela a vypadám jako bych to vyběh a sběh po svých.... Hledám pumpu v Kranjsky Goře, ale nenacházím v našem směru. Tak jedu čekat na kluky k jednomu jezírku před Kranjskou gorou. Motorku stavím na viditelný místo a čekám. Kluci přijíždějí, registrují motorku a zastavují. Nemaji ale Begyho.... dozvídam se že si jel zafotit. Jenže jeho orientačnímu smyslu by slušely dlouhé přírodně blonďaté vlasy, takže zase něco extra, neboť svojí navigační chybku si uvědomuje až na Slovinsko-Italských hranicích. Ještě že zná aspoň vlajky.....:-)
(jj dejte si pozor, nejrychlejší cesta Kobarid - Kranjska Gora dle TomToma vede přes Itálii - takže jsem si najel navíc cca 35km. Zato mám pár zážitků a bomba zatáček navíc za sebou )

Detaily

Detaily

Takže u jezírka čekáme na něj. Naštěstí si ještě nedal do výfuků dusítka, takže o tom že už jede jsme informováni včas. Stačíme se oblíknout, vyčurat a rychlejší z nás než dorazí k nám i udělat generálku..... :-)
A pokračujem opět pospolu. Na benzínku, nakrmit motorky a davaj do Rakous přes kopec Koren. Vede nás opět spolehlivý Jindra. Vyjíždíme kopec kolem bývalé celnice a za celnicí stojí laufem do Rakouska T34.... Cesta se svažuje v 18%, takže brzdíme i očima a ještě pár takových kopečků zažijem dnes a to jak dolů tak nahoru.....
(kluci jsou v šoku že z toho krpálu sjíždím se zařazenou dvojkou - cca 5500ot/80Kmh. Zato jsem brzdy pomalu nepoužil )

Objíždíme Villach. Jindru a potažmo nás zrazuje navigace. Konkrétně napájecí kabel je zlomen a nenabijí.... Trochu jsme zakufrovali a podle ukazatelů jedem směr Salzburg kam namířeno rozhodně nemáme, takže zastávka porada nad mapou trochu to připomíná Vůdcův hlavní stan. Tak se ujímam funkce stáže a svoje moudra si nechám do práce, teď jsem na motorce a s touhle partou pojedu třeba k Pekelníkovi. Mapa složena a už víme kudy pojedem, navi už naviguje tak hurá, čas běží....
Od jezera Millstataer see jedeme po silnici B99 podél dálnice A10 a napojujeme se na tauerskou cestu. Nádherná cesta s mnoha zatáčkama a bezvadným povrchem. Začíná lehce pršet   . Projíždíme lyžařským střediskem na Obertauernu. Vypadá to tam jako kdyby tam za posledním lyžařem vypnuly hlavní přívod elektriky. Všechno mrtvý jen asi dva hotely tam byly funkční..... V Untertauernu už zastavujem a hledáme nocleh. Jenže tam vypadá všechno tak nóbl..... No za zeptání nic nedám. Jdu se zeptat, jestli by nás pět ubytovaly a za kolik.... Takže jednolůžkový pokoje a 39,50€ za kus přijde mi to drahý, ale klucí nadšeně souhlasej a tak jdem bydlet.... Begy si ještě vymyšlí kryté stání na motorky a nakonec jsem v krytém stání jen já a Libor další se nevejdou. Tak Bebgymu půjčuju aspoň plachtu.
 Hotel: Ferienhotel Gasthaus zur Post

Detaily

Detaily

Dostáváme klíče a tají se nám dech.... Takovej luxus pro špinavý a ucaprtaný motorkáře. A tím se definitivně rozplývají fráze o motočundrech..... Takže na pokoje, vysprchovat, převlíknout, ukázat si pokoje, říct si jakou máme na polštáři čokoládičku a davaj do hospody.....

Detaily

Detaily

Tam večeříme mixgrill Tři druhy masa a zároveň si přísaháme, že se o tom nedozvědí manželky. Ale všichni ženatí fotí jak zběsilí....:-) V retauraci vyprávíme zážitky a z Libora jen tak mimochodem vyleze, ale se zjevným potěšením nám sděluje, že odhalil novou dimenzi ježdění na motorce. Že si před zatáčkou podřadil a lehce pod plynema ji projede. Takže je všemi chválen a zakončuje to slovy: "Tak to jsem celou tu dobu jezdil na motorce blbě" Dále si vyprávíme jaký máme pokoje a co všechno tam máme. Takže než nám donesou báječně upravené jidlo, tak víme že na všech pokojích jsou hajzpapíry založený do špičky, jen Mira je o tenhle zážitek ochuzen, neboť koná potřebu po Librovi s kterým je na pokoji. Dáváme báječnou večeři, něco pivka a jdem si užít těch jednolůžkáčů. Sežeru čokoládičku, zapnu telku ale usínám tak vypínám, a usínám bez přání dobré noci, zato s vědomím, že nikoho nebudu budit svým hlasitým spaním........:-)
(Kluci pak mudrujou k čemu jsou ve zdi u toaleťáku ty igelitový pytlíčky - že by návleky na boty? ... - ne na to jsou moc malý... Aha už to máme, to je pro dámy na.... )

[Aca]

9.7.
Ráno mě musí kluci budit. Všichni už oblečení a připravení, čeká se na mě. Celé ráno nějak nestíhám. Jdeme na snídani - je opravdu fantastická, až oči přecházejí. Po snídani skáčem do motorkářskýho, zabalit civil rozhlidnout se po zapomenutých věcech a hurá zaplatit a k motorkám. Jsem opět poslední. Platím a kluci už jsou téměř nastartovaní a čeká se na mě. Vyrážíme. Všichni už se těšíme domů a to i ti, kteří jsou doma sami, tedy já. Sluníčko nám svítí na cestu a my si ji užíváme jako ostatně každý den. Postupně a jakousi oklikou se dostáváme na cestu kterou jsme jeli tam. Jenže vypadá uplně jinak, protože je vidět všechno a ne jako za déště. Takže to nikomu nevadí jedem opravdu vyhlídkovým tempem, děláme poslední fotky v Rakousku a pak najednou Alpy mizí a před námi je široké Dunajské údolí a kolem jen kopečky. Berme benzín a poslední grupofoto. Pak už jen příjemné slalomování mezi polema a vesnicema až k hranicím. Je sobota ,provoz relativně slabý. Sluníčko už dost pere a Jindra už je hodně natěšenej, už cítí teplo rodinného krbu, takže jede jak kdyby to ukrad. Vesnice-nevesnice.....
(zdá se, že předepsaná 70ka platí asi jen pro cestu do Rakouska   )

Detaily

Přijíždíme do Laa, proženem se jako střela z kanónu a už stojíme na pumpě u hranic v Hevlíně. Já jsem potřeboval vyměnit eura na koruny a tak jsem zatavil ve smenárně která je před pumpou. Nějak si neuvědomuju, že kluci chtěli stavět na pumpě, tak jsem se prohnal jako šíp savanou kolem a hulákal jsem si to k Jindroj domu. Tam jsem si chybku uvědomil, ale pro jistotu jsem ubral a pomalu kouknul zezadu jestli se tam už nepaskujou - Ne. Takže rychle curik na pumpu, abych neprozradil příjezd. Zkrátka jsem se nechtěně stal průzkumníkem. Kluci čekají, poslední přípravy a triumfálně přijíždíme do Hevlína. To je radosti a vítaní... Skoro Jindroj zavidíme... Ostatní to čeká až zítra...
Takže následuje hostitelská otázka co budete pít - a za chvilku už v tom zase lítáme.   Napojeni a najedeni vyprávíme zážitky. Andrea pochybuje o mojí autenticitě. Říká, že mě museli někde vyměnit, protože něřvu jako obyčejně.... Begy k Jindroj do počítače stahuje fotky a večer příjemně a rychle ubíhá. Tak rychle, že ani nekoukáme na hodinky, až Jindra mě zvedá zvýšeným hlasem ze židle s tím,že už chce jít spát! Ja ho ale stejně podezřívám, že chtěl dělat něco uplně jinýho a chtěl prostě využít výhody, že je první doma..... ;-D Takže uléháme s Begym v jednom pokoji a tentokrát nikomu nevadí že chrápeme.....


10.7.
Loučení. Co k tomu říct? Odjíždíme k domovu. Nejdřív Míra s Liborem, vzapětí my s Begym.... Je dost horko, takže volím riskantní varijantu cestování hodne na lehko. Takže z ochraných pomůcek mám jen povinou helmu a nepovinné boty. Jinak maskáče a triko. Boty civilní které jsem si musel koupit před odjezdem jsem ledabile zastrčil a cestou jsem je potratil. No,čert je vem,zastavovat nebudu.
(jedu za Ácou a najednou po mě letí jeho bota - uff zase něco - jak je ostatně při našich projížďkách dobrým zvykem (alespoň že to nebyl kufr jako minule)   )

Pak se ztratil Begy. No, tak třeba si chce užít samoty a trochu ty koncentrovaný zážitky probrat. Pak se dozvídám že né. No tak conaplat, jedu sám a volím opravdu těžce výletní tempo. Kopyta vyhozeny na padakách, opřenej o batoh a řídím jednou rukou. Lituju absence tempomatu..... U Kutné Hory tankuju a pak už se zdá těch pár kilometrů nekonečnejch. Ještě jsem se chtěl stavit u Svobodů v Poděbradech, ale nebyl na dvoře obviklý ruch, tak ani nezastavuju. No ale dorazil jsem domu. Sicflajš jsem mel naklepanej jak na řízky. Beru klíče a to nejnutnější a davaj do sprchy. Všechno dobře dopadlo všichni jsme všechno přežily. Od domu k domu jsem najel 2137 km. Takže to vychází na 302 km denně. Za tu dobu jsem viděl spoustu krasných koutů a míst. Poznal jsem, zjistil jsem, že ta banda jsou perfektní kamarádi, poznal jsem že prdel opravdu může bolet, už vím na co je dobry koupit si nepromok, vím, že jsem si pořídil super motorku, ktera je ale trochu ženského rodu a někdy to dá najevo. Závěrem bych rád všem zůčastněným poděkoval.

Děkuju:
Míroj, Liboroj, Jindroj, Begoj - za to že mě trpěli a trpělivě tlumili.
Andree a Jindroj za to že nás přijali ve svém domě, napojili a nakrmili nás.
Jirkovi a Simoně za editaci a opravy hrubek v tomto dílku.
Begymu za vložení fotek a vtipných glosů a poznámek.

bohužel řadu opravdu hezkých míst nikdo nevyfotil - prostě nikdo neměl sílu ani náladu zastavit. Kdo tamtudy kdy pojede jistě pochopí  

kompletní fotogalerie je pak zde:  ODKAZ

[Jindra-tdm]

Áco a ostatní zůčastnění.
Moc vám ještě jednou děkuji za super výlet, na který nikdy nezapomenu. Doufám, že takových akcí bude víc.
Ani bych nevěřil, že dá Áca takovej pěkně napsanej cestopis vůbec dohromady.
Áco, máš u mě 

[Torontal]

Velmi pekne citanie. Aco klobuk dole 

[Mirek TDM]

Aco velice povedené.  Také ještě jednou chci všem za vše poděkovat a zároveň se také omluvit za svou prchlivou povahu.

[Roman ST1]

Cestopis super, je to skvělá inspirace kam se všude podívat 

[Aca]

S vrozenou skromnosti vam dekuju a podotykam,ze jsem to smolil jen proto,ze jsem to slibil. Ani ja netusil co ve me drime. Jsem rad ze se to libi i tem co s nami nebyli. Ale podotykam,ze bez Begyho vklani fotek a glos by to nebylo ono,tudis diky patri i jemu. No a o cem bude dalsi cestopis?

[Mirek TDM]

Sašo, že by Banát? 

[langenau]

Perfektní počteníčko,super foto,opravdu jsem se pobavil

[Aca]

Sašo, že by Banát? 

Banát!

[Torontal]

Chalani, kolko penazi stoji takato parada ?

[Aca]

Dve otazky v jedny. Napsany to bylo zadarmo,pro nas.Platil to muj zamestnavatel formou diet,protoze jsem to psal v nakladaku behem povinny prestavky. Pokude se ptas na cenu zajezdu,tak za sebe muzu rict,ze to me prislo na 400 €.Ale kluci poridily jeste levnejc,ja jeste dokupoval nejaky kokotiny co mi chybely.