Nordkapp 2016

[Brown]

Dlouho jsem přemýšlel, zda také napíšu nějaké povídání o mé cestě na sever. Vzhledem k tomu, že jsem na tuto dovolenou čerpal informace převážně z cestopisů na motorkářích.cz, rozhodl jsem se nakonec, že se také podělím. Třeba budu někoho inspirovat nebo alespoň přispěju třeba nějakou radou.
Po předchozích dovolených ve Švýcarsku, Rumunsku a Černé Hoře jsem přemýšlel, kterým směrem se letos vydat. Logicky mně napadal sever. Po přečtení několika cestopisů na motorkářích jsem měl jasno. Chci zkusit Nordkapp. Při pohledu do mapy Evropy mně překvapilo ale i lákalo, jak moc je to vlastně daleko. Chci zkusit, zda tuto metu dám. Začal jsem tedy zjišťovat informace. Na fóru jsem našel téma Nordkapp 2016 a napsal jsem dotaz, zda by někdo také nejel? Ozvali se 3 lidi, ale bohužel ani s jedním jsme nesladili termín. Zkoušel jsem také oslovit své kamarády motorkáře, ale také bez úspěchu. Pojedu tedy sám! Na cestu jsem měl maximálně 14 dnů + sobotu a neděli. Po přečtení různých doporučení jsem si určil termín odjezdu 1.7.2016 ráno. Začínají přípravy. Ke svému 40 litrovému vaku jsem přikoupil ještě dalš dva, 25 litrové. Zakoupil kvalitní dvoudílný nepromok a vypůjčil druhé, teplé rukavice. Zakoupil mapy Baltských států, Finska, Norska a Švédska. Doma jsem pak zjistil, že mapy Norska a Švédska jsou s vyjímkou titulní stránky identické. Proto jsem ještě šel mapu Švédska vrátit. Trochu problém jsem měl s navigací. Můj starodávný TomTom XL, kterého používám na motorku má pouze 1GB paměť. Měl jsem k dispozici mapové poklady centrální Evropy až do Estonska a další mapové poklady severní Evropy, od Finska nahoru, Švédsko, Norsko. Tzn.že v průběhu cesty bude potřeba přeinstalovat navigaci. Protože jsem si naplánovat objet Baltské moře zprava doleva, přeinstalaci map jsem plánoval během cesty trajektem z Tallinu do Helsinek.
Co se týká motorky, tak jsem ji před cestou nově obul do Metzeler Z6, vyměnil olej a svíčky, zkontroloval destičky, koupil novou baterku. Pro jistotu sjednal kromě připojištění i asistenční službu.
Před cestou jsem si pročítal všechny cestopisy, které se týkaly Norkappu a zaznamenával si GPS souřadnice míst, které jsem chtěl navštívit. V podstatě šlo 4 hlavní body: 1.město Kunda v Estonsku a zápis do "Kundího denníku", 2.Severní polární kruh u Joulumaantie-Rovaniemi ve Finsku, 3.Nordkapp v Norsku a 4.vrakoviště v Bastnas, ve Švédsku. Jinak byla trasa plánována stylem "cesta je cíl".

[Brown]

1den.
Noc před cestou samozřejmě špatně spím. Vstávám okolo 5:30 a jdu naložit bagáž na motorku. Celkem bez problému. Okolo 7:00 vyrážím z Prahy. Do navigace zadávám rovnou první průjezdní cíl: Hora křížů v Šiauliai v Litvě. Jedu ve 35°C horku přes Mladou Boleslav a Liberec. Ve Frýdlantu stavím u Lidlu, kde kupuji snídani. Slečna, která tam doplňuje zboží mně poprosí, zda jí ze shora z palety nepodám asi 4 kartony půllitrových vod. Ochotně pomůžu. Před Lidlem posnídám mé oblíbené croassanty a jogurtový nápoj a pokračuju do Polska. Ještě se fotím u cedule Polsko, protože bych se chtěl vyfotit u všech cedulí států, kterými pojedu :-) V  Polsku jedu po dálnicích přes Ilowa na Poznaň, kde platím 2x mýto. To mně trochu překvapilo. Během jízdy po dálnici, když se šinu v zácpách, mně napadne, že jsem se vlastně vůbec nepodíval, kudy že mi TomTom naplánoval trasu. Aby mě náhodou nechtěl provézt Ruskem. Nebyl jsem si moc jistý, jak by to bylo s průjezdem. Stavím na dálnici na odpočívadle u Krzyżowniki a koukám na trasu. Měl jsem pravdu. Rusko bylo v plánu. Připisuju tedy průjezdní bod město Suwalki. Pokračuju dál na Turzno a Brodnica. Okolo 20 hodiny začínám hledat kemp na spaní. Nacházím okolo 21 hodiny kemp u města Szczytno. Slečna recepční ochotná, za noc chce 8 euro. Platím 10 eurem a ona se s úsměvem, zda chci vrátit? To víš že chci, cesta daleká přede mnou. Povečeřím bagetu, co jsem měl na svačinu od manželky a jdu spát. První noc ve stanu po 2 letech. Stále vedro. Zase spím nic moc. Určitě si ale zvyknu. První den najeto 787km.

Detaily

Detaily

Detaily

[Brown]

2den.
V sobotu ráno vstávám okolo 5:30. Během hodiny mám vypitou ranní kávu a jsem sbalen na další cestu. Mažu řetěz a vyrážím. Ráno se jede příjemně, ještě není vedro. Pokračuji tedy směrem na Suwalki a do Litvy. V obci Piecky si v odraze auta přede mnou všímám, že mi nesvítí světlo. Říkám si: "toto začíná brzy". Zapínám tedy dálkové a pokračuju dál s tím, že to budu řešit až při tankování. Dojiždím k pumpě v Mikolajki, všude spousta aut s čísly a také spousta policajtů. Vypadá to, že zde probíhají nějaké závody. Tankuju, platím kartou, odtlačím motorku do stínu a jdu hledat, jak se leze k žárovce. K mé radosti to jde až překvapivě snadno a za 5 minut již držím v ruce prasklou žárovku. Vydávám se s ní opět do obchodu a za 27 zlotých kupuji novou H7. (Náhradní jsem samozřejmě neměl). Závada tedy odstraněna v rámci minut a já pokračuji do Suwałki. Je takové horko, že sundavám alespoň rukavice a jedu bez nich. U města Gizicko koukám, že se mi zničehonic sama vypíná navigace. Mám podezření na napájecí konektor, kterému otřesy na motorce asi nedělají dobře. Navigace mně neomylně vede až k městu Goldap, kde asi 200 metrů před hranicí do Ruska odbočuju na poslední odbočce doprava. Docela napínavý. Dorazím do města Suwalki k Lidlu, kde kupuju opět croassanty, jogurťák a vodu na cestu. Sedám na obrubník, snídám a nožem opravuji vypadávající konektor. Po asi 15 minutách to vypadá, že operace se zdařila a konektor v navigaci drží, možná až moc. Dojím, nasedám a jedu. Následuje opět fotka u cedule Litva. Jedu skrz město Stateta, kde tankuju, dále Kaunas až přijíždím do Šiauliai. Opět tankuju a dávám si v tom vedru borůvkovýho rozteklýho nanuka (pěkně hnusnýho), dál pokračuju k Hoře křížů. Stále panuje příšerné vedro, za chvíli jsem v cíli. Parkuju, beru foťák a kameru a jdu si toto místo prohlédnout. Je tu celkem rušno, všude spousty lidí. Křížů je tu neskutečně hodně a snad všechny druhy a velikosti. Chci udělat fotku se všema křížema, ale jsem bez šance, aby se mi vešli do jednoho záběru. Udělám tedy několik fotek a už jdu zase k motorce. Zjišťuju první ztrátu a to podložku pod stojánek. Rychle pryč. V tom vedru potřebuju alespoň aby mně chladil vítr při jízdě. Zadávám další bod cesty a to město Kunda, respektive souřadnice místa s "Kundím deníkem" a vyrážím. Pokračuju na Přes Lotyšsko na Rigu, ale protože už je zase okolo 19:00 hod., odbočuju do kempu u Lielvārde. Platím 8 euro a pán mi nese prkýnko pod stojan. Postavím stan a běžím do sprchy. Zjišťuju, že nemám jeden ručník. Asi jsem ho zapomněl sušit na plotě v minulém kempu. Jdu do sprchy. Ve sprše přicházím o futrál na mýdlo, protože mi zapadne za stěnu sprchy a už nejde vyndat, tak tam rovnou nechávám i mýdlo. A dost! Musím si začít dávat pozor na svoje věci nebo za chvíli ztratím snad i motorku :-)  Po sprše večeřím konzervu šunkového kolena a jdu spát. Dnes najeto  695km.

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

[Brown]

3.den.
Ráno opět vstávám v 5:30, balím a v 6:30 mažu řetěz a vyrážím. Je zataženo a již chladněji. Asi po hodině jízdy mi začíná být zima, zastavuji u krajnice, že se zapnu. V tu chvíli u mě zabrzdí kluk na BMW, jestli je všechno OK?. Docela koukám. Pokynu že vše OK a jedu dál. Ve městě Paikuse u Pärnu, uprostřed silnice policajt a policajtka. Každý v jednom směru. Zapínám kameru na přilbě. V mém směru stojí mladá, hezká policistka, v ruce nějakou věc a že prý mám do toho fouknout. Na potřetí se nám to daří a já bez ztráty květinky pokračuju dál do Paide.  Začíná pršet, poprvé oblékám nový nepromok. Ve městě Paide zastavuju u Paide Maksimarketu, kupuju jídlo a hlavě srchový gel a ručník. Naproti natankuju a uháním dál. Déšť zesiluje a 10km před městem Kunda začíná takové průtrž, že mám strach o navigaci, zastavuji u autobusové zastávky, sundavám navigaci a schovávám jí do kufru. Mezitím je 12V zásuvka na řidíktách již do půlky naplněna vodou. Rychle z kufru toaleťák, vysušit a zavřít zásuvku. Leje jako z konve dokonce chvílema i vodorovně přímo na mně, není se kam schovat. Nakonec stojím v autobusové zastávce a držím nad hlavou u stropu promočené rukavice. Čekám asi 20 minut, než ta nejhorší průtrž přestane a pokračuju do města Kunda. Navigace se začíná chovat nestandardně, vypíná se nebo sama přepíná. Dojíždím k místu s "Kundím deníkem" a už z dálky vidím obytné auto a českou SPZ a rodinku. Paní drží v ruce sešit a něco ostatním předčítá. Zastavuji a hulákám: "to jsem nevěděl, že tu bude takovej nával". Rodinka je překvapená a smějí se. Jsem rád, že deník nemusím v tomhle dešti hledat. Zapíšu se, povinná fotka u cedule, prohodíme pár slov, a já pokračuji v cestě. Nebe zase více tmavne. Zadávám do navigace souřadnice trajektu v Tallinu a vyrážím. Jedu po dálnici u pumpy v Jõelähtme tankuju a dávám horkou kávu. Promoklej jsem úplně všude. Dává se se mnou do řeči místní Estonec. Dokonce mi nabízí, další kávu. Slušně odmítám a pokračuju. Nevím, jak to bude v Tallinu s lístkama na trajekt, tak tam chci být co možná nejdříve. Přijíždím to Tallinu okolo 16 hodiny. Zastavuji u Fina na GS a ptám, jestli mi může pomoci s nákupem lístku? Ochotně jde zjistit co a jak. Za chvíli se vrací s tím, že musím do budovy terminálu do 2.patra k přepážce pro odbavení. A že máme dost času, že loď vyplouvá až za 2 hodiny. Vydávám se tedy do budovy a zírám. Je to tu jako na letišti, milión přepážek, hemží se to tu spousty turisty s kufry i bez, v cedulích se absolutně neorientuju. Jdu tedy zoufale k jedné přepážce a říkám, že potřebuji do Helsinek. Slečna chce pas a SPZ motorky. Vše zadává do počítače, na dnes již volné místo není, jedině na zítra 7:30 hod., platím za osobu 42 euro a za motorku 32 euro. Zdá se mi to drahé, určitě by to šlo i za méně, ale hledat promočenej v Tallinu jinou přepravní společnost? Ani náhodou! Jsem rád, že to mám za sebou. Co teď? Musím tu přespat. Pro tento případ jsem připraven a mám poznamenány souřadnice kempu 20 km od Tallinu. Vyrážím tam. Kemp nacházím celkem snadno, platím 8 euro a jdu stavět stan. Poté rozvěsím mokré věci ve společné kuchyňce a sprše. Je tu zdarma WIFI, tak skypuju domů. Ohřívám k večeři segedínský guláš. Opět začíná pršet, dostávám nápad a stěhuju stan pod strom. Jdu spát, abych ráno stihl trajekt. Dnes najeto 532km.

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

[Brown]

4.den.
Ráno jak jinak než déšť. Balím vše a vyrážím na trajekt. Tallin je úplně prázdný, nikde nikdo. Dojíždím k terminálu, předjíždím všechna čekající auta. Jdu k okénku, kde dostávám palubní lístek. Projíždím bránou a tam už mi ukazují, že si mám stoupnout dopředu a počkat. Jdu se schovat pod nějaký přístřešek. Člověk, který organizuje vjezd do trajektu mi ukazuje že mám ještě 10 minut. OK, stojím pod stříškou a pozoruju to monstrum na vodě. Za chvíli už sedím na motorce a vjíždím do toho obra. Zvláštní pocit. Tam už stojí další člověk, který mně naviguje. Parkuju, on mi kurtuje motorku. Za mnou přijíždí další motorkář na GS. Svlékám nepromok a koukám kam všichni jdou. Jdu za nimi k výtahům a zírám, že to má 9 pater. Jdu pěšky, protože nevím, do kterého patra jet. Vlezu do restaurace, je tu plno. Většina sedaček je obsazena spícími pasažéry. Další spí na zemi, schodech a všude, kde se dá. Z restaurace se jde na venkovní palubu, odkud se dá jít ještě o 2 parta výše. Jdu se tedy projít po lodi a nechápu, co tu všechno je. Restaurace, obchody, herna, bussines salónky, pokoje, atd. Připadám si jako v nákupním centru. Udělám pár fotek a jdu najít místo, kde se usadím. Nakonec se vejdu na sedačku vedle spícího kluka. Vytahuju netebook a začínám s instalací mapových podkladů. Vše se najednou trochu otřese a vyjíždíme. Po 30 minutách mám doinstalováno a vypadá to, že vše klaplo. Jen mně trochu znervózňují mokré mapy pod LCD navigace. Dávám si presso za 3,5 eura. Na záchodě se snažím pod fukarem na ruce vysušit navigaci, ale bez úspěchu. Vracím se na místo a koukám z okna. Překvapuje mně, jak rychle to jede. Po cca 2 hodinách jsme v Helsinkách. Stále prší. Jdu s ostatními do podpalubí k motorce, oblékám nepromok, sedám na motorku a čekám, až se otevřou vrata. Najednou to tak cukne, že mám co dělat abych motorku udržel. Vrata se otevírají a lodník koordinuje výjezd. Vjíždím do Helsinek a hledám nějaké zastřešené místo, kde bych zastavil, namazal řetěz a rozhodl se co dál. Nacházím nějaké zastřešené parkoviště. Stavím a zadávám do navigace další cíl: Muzeum zvonů u Pyhäjärvi. Vyrážím po dálnici, stále leje. Už to nemá cenu řešit. Do 20 min jsem úplně promoklej. Snažím se jet trochu rychleji, aby vítr ty přívaly vody trochu kompenzoval. Je ale špatně vidět. U města Heinola sjíždím k pumpě, kde na sjezdu objíždím dodávku, ze které se valí bílý kouř. Po chvíli, když tankuju, už jsou vidět cca 2 metrový plameny. A když jednu okolo zpět, tak už tam jsou hasiči a perou do ní pěnu. Pokračuji v tom lijáku, nic jiného mi nezbývá. Jedu přes Räihänsaari, u pumpy v Räihä tankuju a na záchodě převlékám promočené trenky a dávám vložky do hadrů, protože se celkem ochladilo. Kupuju k jídlu něco jako pirohy. Přestává pršet, hned se jede o poznání lépe. Často jedu ve stupačkách, abych trochu prosušil kalhoty. V odrazu autobusu přede mnou si zase všímám, že mi nesvítí levé přídavné světlo, proto je vypínám a svítím už pouze hlavním. Když už tam mám tu novou žárovku :-) Přijíždím k Muzeu zvonů u Pyhäjärvi. Je to takovej plácek u křižovatky. Zastavuji a jdu si to prohlédnout. Zvony jsou opravdu velké. Zaujala mě telefonní budka ve zvonu, dobrej nápad. Zdržím se asi 20 minut a jedu dál. Blíží se večer, ale pouze podle hodin. Stále je světlo. Přemýšlím, zda budu pokračovat nebo hledat bydlení. Dostávám bezva nápad, sušit rukavice navlečené na zrcátkách. Potřebuju zase tankovat, jednu pumpu minu při předjíždění kamiónu. Jsem ve střehu, u příští už musím zastavit. Najednou záblesk, vidím, že jsem projel kolem radaru. No snad nic nepřijde. Konečně u Oulu další pumpa, zastavuji a koukám, že je to automat. Ani se o nic nepokouším a rovnou žádám řidiče co dotankoval své auto, jestli mi může pomoct?  "Sure" odpovídá. Vše mi vysvětluje, i když rozumím asi čtvrtině, úspěšně natankujeme asi za 20 euro. Je to mladý Fin a vypráví mi, že v Praze chvíli učil a že zná nějakou holčinu. Říkal i jméno, ale to jsem zapomněl. Poděkoval jsem, rozloučil se a pokračoval dál. Mé dilema, zda pokračovat či bydlet rozhoduje cedule CAMP u silnice. Odbočuji a přijíždím do kempu v Iin Hamina. Platím 14 euro, je tu i WIFI, velká společná kuchyně s jídelnou a spousta komárů. Postavím rychle stan, zaskypuju domů, dám sprchu, rozvěsím oblečení na sušení v jídelně, povečeřím pirohy od pumpy. Začíná znovu pršet a já jsem rád, že jsem se rozhodl dnes nepokračovat. Dnes ujeto 670km.

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily	Detaily	Detaily
Detaily	Detaily	Detaily
Detaily	Detaily	Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

[Brown]

5.den.
Celou noc prší, přestává už k ránu. Vstávám okolo 7 hod. Neprší, ale je zima. Oblékám si i nepromok, je v něm tepleji a nebe stále hrozí. Jedu přes Simo, někde okolo Rautiosaari začíná svítit sluníčko a otepluje. Zanedlouho přijíždím k dalšímu bodu mé cesty, Severní polární kruh v Rovaniemi-Napapiiri. Stavím, sundavám nepromok i vložky a jdu si to tu prohlédnout. Dělám fotky na čáře, která značí Severní polární kruh. Jinak je to těžká komerční šaškárka, všude milión turistů, hudba z ampliónů, restaurace apod. Na rozcestníku je šipka Nordkapp 680 km. To už mi přijde celkem dosažitelný. Asi po půlhodině pokračuji naproti k Shellce, natankovat a poslat fotku na Facebook. Pán u stojanu mi nabízí, že mi natankuje. Slušně odmítám a tankuji si sám. Uvnitř platím a zkouším odeslat fotku. Nedaří se, WIFI je nějaká divná. Jedu tedy dál v Sodankylä zastavuji u Lidlu, kupuju jídlo vodu a energeťáky. Rovnou tu na prkovišti i pojím. Přichází nějakej místní bezdomovec a chce si povídat. Umí pouze finsky, tak moc nepoklábosíme. Chválí mojí motorku a český hokej. Nakonec mi něco dává, ale netuším co to je. Vypadá to jako něco, co bylo původně k jídlu ale neumím to identifikovat. Říkám že nic nechci, ale on mi to strčí za bundu. Nechci se dál dohadovat, tak poděkuju a odjíždím. Po cestě to raději vyhodím. Cestou jedu kolem spousty jezer, někde u Vuotso přijíždím ke stojící koloně, kterou rovnou předjíždím k chlapovi v reflexní vestě a stopkou v ruce. Zastavuji a čekám. Pozoruji, jak o kousek dál vytahují kamión s návěsem z příkopu. Jen podotýkám na naprosté přehledné rovince. Po cca 15 minutách můžeme pokračovat. Někde u Tankavaara vidím v příkopu u silnice svého prvního živého soba, brzdím a zapínám kameru. Sob se leká asi mých laďáků, vyběhne na silnici a běží chvíli se mnou.  Asi po hodině překračuju hranici do Norska. Koukám, že na Nordkapp je to necelých 300Km a dojezdový čas dle navigace okolo 22:30 hod.  Nebe vypadá rozumně a láká mně myšlenka na šanci vidět slavné Půlnoční slunce. Rozhoduji se, že tam dnes dojedu. Po chvíli zastavuji na odpočívadle a WC, které když otevřu, tak si dojdu radši vedle. Udělám pár fotek moc pěkného jezera a když uklízím foťák do topcase, nacházím pod motorkou propisku. Vida první suvenýr. Ve městě Karasjok musím k pumpě, samozřejmě automat. Alespoň uměl anglicky. Vkládám kartu, PIN, kartu vrací a benzín teče. Super. Natankuju, hodím do sebe energeťák a jedu dál na sever.  Jede se celkem dobře až dorazím k uzavírce u rozkopané silnice. To uznamená že stojíme u značky a čekáme na auto údržby, které pendluje rozkopaným úsekem tam a zpět a vodí auta jako kachna kachňata. Při projíždění stavbou na blátě málem pokládám a jen taktak to ustojím. Asi po dalších 100km se nebe zase zatáhne a začíná pršet. Zastavuji za odpočívadle s WC, a v kabince oblékám oba nepromoky. Jedu v dešti dál a za 20min už stejně sedím jako v lavoru. Za chvíli přijíždím k tunelu, všímám si cedule Nordkapptunnelen 212 muh. Tak toto je ten tunel, o kterém jsem četl v cestopisech. Tunel, který klesá 212 metrů pod dno moře. Vjíždím dovnitř, zvláštní pocit. Připadám si, jako když jedu do dolu. Má to skutečně tvar rohlíku, 3,5km dolů a 3,5 km nahorů. Vyjedu ven a po dalších 5km dojíždím k tunelu Honningsvagtunnelen, před kterým je zátaras a něco norsky. Čeká tu nějaké auto, tak se ptám, co se děje? Říkají, že se v tunelu zasekl nějaký kamión. Rezignovaně se rozhlížím, jestli se můžu někde schovat před deštěm. Všímám si telefonní budky, lezu dovnitř a sedám si na zem. Za chvíli z tunelu vyjíždí auto "kachna s kachňatama". Vybíhám z budky a mávám na něj, ať na mně počká. Chápe a čeká. Projíždíme tunelem, ale žádnej kamión nevidím. Pokračuji dál, k dešti se přidává mlha a silný vítr. Pod Norkappem ve městě Honningsvag vidím Shelku, raději zastavuji a tankuju. Nevím, ve mně nahoře čeká. Pokračuju nahoru na Nordkapp, mlha i vítr zesiluje. Viditelnost možná 2m, vítr se mnou lomcuje. Jedu v koloně za obytnýma autama, která jedou okolo 20km/h. Nadávám celou cestu, předjet je není kde. Potřeboval bych jet o trochu rychleji, abych při těchto podmínkách udržel rovnováhu. Za extrémní mlhy, větru, a deště dojíždíme ve 22:30 hod. k bráně Nordkappu. Platím kartou 260 NOK a vjíždím do neznáma. Nikde není nic vidět, všude jenom bílo, je okolo půlnoci. Stavím na parkovišti a vidím pár siluet motorek a vedle stany. Musím taky postavit stan, abych vydržel do rána. Sundavám stan z motorky, rozbaluji ho a okamžitě mi ho bere vítr. Zdárné postavení stanu se zdá jako nemožné. Zjišťuju že na kamenitém parkovišti nejdou zapíchnout kolíky do země. Zoufale tedy vlezu do stanu i s přilbou na hlavě, kterou jsem celou dobu nesundal kvůli větru, a snažím se stan udržet vlastním tělem. Když mně takto stan potřetí zabalí, uznávám, že tudy cesta nevede. Vylézám, sbalím stan a s jedním kolíkem v ruce se vydávám do bílé tmy hledat místo, kam půjde kolík zapíchnout. Po 10 minutách se do daří. Běžím pro stan a na podruhé jej úspěšně stavím. Vítr s ním sice lomcuje do všech stran, ale vypadá to že kolíky drží. Lezu dovnitř a dokonce i na chvíli usínám. Dnes ujeto 920km.

Detaily	Detaily	Detaily
Detaily	Detaily	Detaily
Detaily	Detaily	Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

[Brown]

6.den.
Ráno mně probouzí zvláštní světlo, vystrčím hlavu ze stanu a koukám, že za mlhou se snaží prodrat sluníčko. Rychle vylézám a začínám balit stan. Ten mi však opět uletí. Přichází Fin z nedalekého obytňáku a pomáhá mi stan složit. Ve dvou se nám to daří. Pomalu zjišťuju, kde jsem vlastně spal. Vydávám se prozkoumat, zda je cesta na útes průjezdná pro motorku. Zdá se že ano. Vracím se tedy pro motorku a pomalu jedu až k železné zeměkouli. Parkuju a dělám fotku, pro kterou jsem si sem přijel. Mám radost, že vyšlo sluníčko, protože ještě v noci to s fotkou vypadalo beznadějně. Je tu plno turistů a všichni se fotí. Před kovovou zeměkoulí se chvílemi vytváří fronta na focení. Přichází ke mě další motorkář, myslím že Fin a ptá se, jestli sem motorky můžou? Odpovídám že nevím, ale že tu fotku prostě chci. Kývne a běží na parkoviště pro svojí motorku, na které se tu za chvíli objevuje. Udělám si ještě společnou fotku s ním a odvážím motorku na parkoviště. Jdu si projít budovu Norkdkaappu. Má 3 podzemní patra. Je tu restaurace, obchod se suvenýry, kino, různé interaktivní expozice apod. Nakonec jdu do obchodu se suvenýry a vybírám co koupit. Mají tu snad všechno a o to těžší je něco smysluplnýho vybrat. Po asi 45 minutách mám v košíku vše a začíná mi být nesnesitelné vedro. Platím kartou a vyrážím k motorce. Musím přerovnat bagáž, abych měl kam dát suvenýry. Ještě mi chybí video, jak přijíždím k zeměkouli na útesu. Zapínám tedy kameru a pomalu jedu na útes. Tam už ale jsou nějací asi zaměstnanci a říkají že tam motorky nesmí. Nevadí, video už mám. Okolo 12:00 odjíždím z Nordkappu směr rozcestník Gildetun. Po 300 metrech už zase stojím, protože na levé straně vedle silnice se prochází asi 10 sobů, rychle foťák a udělat pár fotek. Potom pokračuju kolem jezer. Oproti včerejšku je jízda mnohem příjemnější. Fouká silný vítr, ale svítí sluníčko. Sjíždím dolů do města Honningsvag a u Shellky chci odeslat fotku z Nordkappu na Facebook a dát si kávu. Platím kartou, ale slečna u kasy říká, že karta nefunguje. Platím tedy kávu eurama a přes WIFI odesílám fotku o dobití Nordkappu. Dopiju kávu a pokračuju přes Olderfjord do Alty. Po cestě si pomalu připravuju scénáře, pokud by karta opravdu nefungovala. Všude kolem pozoruju spousty cyklistů a přemýšlím odkud a kam asi jedou. Přemýšlím až do dalšího tankování u automatu v Altě. Karta funguje, sláva, další problém zažehnán. Koukám, že na některých autech mají speciální držáky na kapotě a střeše na dlouhé rybářské pruty. Nikdy jsem to neviděl. Tady se asi skutečně hodně rybaří. Potřebuju po včerejšku trochu orazit a také hygienu. Hledám kemp, ale když dalších 50 km nenacházím nic, beru mobil s navigací a zadávám hledat kempy. Nachází Altafjorden Camping 10 km ve směru jízdy. Super. Za chvíli už stojím v recepci a ptám se na místo a zda můžu platit eurama? Pán na recepci žertuje, že mohu platit eurama, zlatem i motorkou. Není problém, platím 10 euro a jdu stavět stan. Do kempu přijíždí autobus německých seniorů a mladá němka na ověšeném kole, která si staví stan kousek vedle mě. V kempu je WIFI a velká společná jídelna. Opět zaskypuju domů a protože začíná pršet, přesouvám se do jídelny, kde dobíjím notebook, foťák a do navigace zadávám souřadnice dalších cílů. Sedím v rohu jídelny a pozoruju německý zájezd jak společně večeří lososa s bramborem z alobalu a hlasitě diskutují. Okolo 22:00 jdu spát. Dnes najeto 297km.

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

[Brown]

7.den.
Vstávám v 6:00, klasické ranní úkony a v 7:00 vyrážím. Neprší, ale nebe je zase tmavě šedivé, což neznačí nic dobrého. Namažu řetěz a pokračuju na rozcestník Gildetun. Po cestě mi přes silnici přebíhá stádečko sobů, viděl jsem je už z dálky, takže se to obešlo bez problémů. Přijíždím k rozcestníku Gildetun a začíná vydatně pršet, rychle alespoň fotku a jedu dál. Už mně to počasí nebaví, vynechávám naplánované body Podmořské proudy u Saltstraumen a Norský polární kruh Polarsirkelsenteret, neboť všechny jsou dostupné pouze trajekty a těma se mi jezdit nechce. Změna plánu, přesunu se níž přes Švédsko a pak se vrátím na západní stranu Norska. Zadávám tedy most Gjemnessundbrua a pokračuju. Déšt a vítr sílí. Ve městě Olderdalen opět tankuju u automatu, rychle svačím nějaký místní kulatý loupák a jedu dál. Jsem úplně promočený a promrzlý. Ocitám se opět ve Finsku a na další pumpě v Karesuvanto si dávám v restauraci alespoň horkou kávu za 2,80 euro. Kolemjdoucí řidič, když mně vidí, tak mi říká, že dál už je teplo a neprší. LHAL! Jedu dál už na "dešťového autopilota" vjíždím do Švédska. U třetí pumpy zase automat, který hovoří pouze švédsky. Chvíli na to koukám a když to už chci vzdát, přichází člověk doplnit do automatu kotouček papíru na účtenky. Poprosím ho, zda mi může pomoci? On mi ochotně natankuje. Jedu dál, a protože jsem stále promočený a je mi zima, začínám uvažovat o nějaké chatce. Déšť nakonec ustane a já odbočuju do kempu v Jokkmokk a beru opět stan, platím kartou 150 SEK, paní nebere eura. Postavím stan a jdu sušit. Zaberu  pro sušení celou společnou terasu. Opět WIFI, volám domů. Manželka mi říká, jaké jsou doma vedra a já začínám dost závidět. Po chvíli přijíždí do kempu něměcký pár na dvou motorkách se sajdkárama. Obdivuju a chválím jim jejich stroje a ptám se, zda si je můžu vyfotit. Nadšeně souhlasí. Dávám ještě večeři, maďarský guláš z konzervy a jdu spát okolo 21:30. Dnes najeto 660km.

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

[Brown]

8.den.
Ráno pro změnu prší. Káva, zabalit a za hodinu vyrážím. Zima, déšť, vítr, prostě hnus. Asi jako u nás v listopadu. Hledám pumpu, ale nikde nic. Nakonec najdu jednu zastrčenou mimo hlavní silnici.  Samozřejmě automat, ale těch se už dávno nebojím, pokud umí anglicky. Úspěšně natankuju. Přijíždí slečna s golfem. Zarážejí mně obrovská přídavná světla na masce alá 80-tá léta. Jedu dál, mám hlad. Zastavuju u prodejny COOP v Sorsele. Kupuju nějaké pečivo, jogurťák, a pití. Okolo jde nějaký důchodce a ptá se odkud a kam jedu? Říkám mu to a nadávám na počasí. Říká: " Tomorrow better ". Děkuju mu za "Good news". Po jídle jedu v dešti dál. Potkávám stále více aut se světlama alá Ferat. Asi to tu potřebujou v zimě nebo nevím. Asi po hodině přestává pršet. Nacházím odvahu a sundavám nepromok. Potřebuju za jízdy sušit. Projíždím hranici Švédsko-Norsko v horských serpentýnách, dole mě vstupuje do cesty chlap v reflexní vestě a ukazuje ať zastavím. V duchu si říkám, kde mně tady mohli asi změřit? Zastavuji u něj a zjišťuju, že to je celník. Ptá se odkud a kam jedu a jestli nevezu alkohol a cigarety. Říkám že nic takovýho nemám. Asi vypadám důvěryhodně, popřeje šťastnou cestu a já odjíždím. Po chvíli už zase potřebuju tankovat, ale už 80km nebyla žádná pumpa. Zvolňuju tempo a čekám na benzínku. Ve městě Trofor se za zatáčkou objevuje ESSO. Hurááá. Tankuju a dávám capuccino. Začíná svítit sluníčko a mě se zlepšuje nálada. Jedu dál, ale po 10km najednou zažívací problém a já musím neplánovaně, leč nutně navštívit les :-) a pak ještě 3 krát po sobě. Asi ten včerejší gulášek ....  Začínám pozorovat tachometr, protože se blíží výročí mojí TDM. Někde u obce Harran zastavuji na autobusové zastávce a fotím tachometr, na kterém září 50000km. Blahopřeju mojí TMD-ce a zjišťuju, že navigace nereaguje na dotyk. Jedu dál super silnicí s fakt krásnýma výhledama.  Večer ještě v Steinkjeru raději tankuju, protože ráno vyjíždím brzy a pumpy bývají ještě zavřené. Po chvíli nacházím luxusní kemp v Coa Camping u Inderøy. Platím kartou 196 NOK a nějaký kluk na kole mně vede na místo, kde si mám postavit stan. Vypadá to tu jako u moře. Plno karavanů. Stavím stan, dávám sprchu. Všude okolo grilujou a já večeřím suchou bagetu. Pokouším se rozchodit navigaci, ale bez úspěchu. Asi není divu po tolika propršených dnech. Zkusím počkat do rána, třeba se ještě probere.  Jdu spát okolo 22:00 hod. Dnes najeto 750km.

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

[Brown]

9.den.
Ráno mně okolo 6.hodiny budí řev nějakých ptáků. Vylezu ven a koukám, takové ptáky neznám. Je jich tu spousta. Je hezky, ale celkem zima. Zjišťuju co navigace, ale bohužel nejde. Přichází na řadu plán "B". Beru mobil a stahovací páskou jej kurtuju k nefunkční navigaci. Zkusím jet podle navigace v mobilu. Okolo 7: 00 vyrážím. Svítí sluníčko, žádný provoz, až na tu zimu ideální. Jedu přes Trondheim, Vinjeoru, kde tankuju. Ve městě Halsanaustan mně navigace v mobilu dovede k molu trajektu. Loď je před vyplutím a lodník mi ukazuje, že mám na loď rovnou vjet. Poslechnu a vjíždím na trajekt. Platím kartou přímo na lodi, jak jednoduché. Přistáváme v Kanestraum. Chvílemi zase prší. Dojíždím k mostu Gjemnessunbrua. Když je hezky, musí to být hezký pohled. Projedu jej tam i zpět. Vyfotím si ho a už hledám přístřešek, kde roztáhnu mapu. Další cíl je Atlantská cesta mezi Vevang a Karvag. Zadávám do telefonu, není to daleko. Za hodinku tam jsem. Přestává pršet. Atlantská cesta je asi 10 km dlouhá soustava ostrůvků, spojená mosty. Projíždím ji oběma směry a musím říct, že konečně jsem z něčeho nadšen. Až na to, že je tu celkem plno, super projížďka. Při zpáteční cestě ještě stavím, lezu na kopec a dělám nějaké fotky. Když se nabažím, jedu dál na most Bolsoybrua, který zase v deštivém počasí nevypadá nikterak honosně. Stavím na odpočívadle a vidím V-Storma se slovenskou SPZ. Jedu až k němu a hulákám: "čautě chalani". Jsou to slováci, 1 motorka a 1 auto, jedou na Norkapp. Požvaníme o počasí, tvrdí že už budu mít hezky, ale já už nikomu nevěřím. Pokračuju do Solsnes na trajekt do Áfarnes. Všímám si, že navigace v telefonu se nestíhá dobíjet a baterie klesá. V Åndalsnes  je baterie na 10%, stavím u pumpy, tankuju, chci si dát kávu, ale pumpař za 15 min zavírá, kávu prý už nemá. Sedám si tedy na obrubník a čekám, až se telefon nabije alespoň na  25%. Nebe zase zčernalo a začíná průtrž. Jsem rád, že jsem pod střechou pumpy. Přijíždí auto poláků a starší pán se mně ptá, kudy na Trolí stezku? Odpovím mu, že tam také chci, ale čekám na dobití navigace. Asi po 30 minutách déšť trochu slábne, tak vyrážím. Jako by na to čekal a hned zase zesiluje :-). Už to neřeším. Jedu po Trolí stezce. Moc hezká trasa. Samá vracečka ve skalách, vodopády, prostě bomba. Za pěknýho počasí to musí být něco. Vyjíždím až nahoru, jdu si udělat fotku z vyhlídky. Všude nával turistů. Když se vracím na parkoviště, vidím Transalpa s českou SPZ. Čekám, kdo k němu přijde. Za chvíli se tu objevuje mladej kluk. Je na cestě 4. den. Prohodíme pár slov, ponadáváme na počasí a jedeme každý svou cestou. Ve Valldal přijíždím k trajektu a potkávám zde Nora na Goldwingu. Najíždíme oba na loď. Okukuju a chválím jeho mašinu. On mi začne všechno ukazovat, originál navigaci Honda, topení, rádio pouští naplno, že lidi na nás koukají z aut. Je to fakt super stroj. Nejvíc mu asi závidím termosku s kafem na řidítkách. Dojíždíme do Eidsdal a já jdu hledat kemp. Stále prší. Hned v přístavu je cedule kemp 4km, vydávám se po ní do Norddal. Kemp pěkný. Zastřešená terasa na obvyklé sušení mých věcí. Kuchyňka, sprchy. Když stavím stan jde okolo Nor a že prý je taky motorkář, že má Hondu Crosstourer. Chválíme si motorky navzájem. Potom povečeřím čočku z konzervy a plánuju další den. Když pak jdu ze sprchy do stanu, na sedle motorky leží plechovka norského piva. Norský motorkář na mně mává z karavanu, ať si dám na zdraví. Ukazuju mu, že je jednička a jdu spát. Dnes ujeto 493km.

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

[Brown]

10.den  
Vstávám před 6:00, je zima ale kupodivu neprší. Rychlá ranní káva, zabalit a vyrážím na Gerangerfjorden. Skrz mlhu prosvítá sluníčko. I přes zimu si jízdu užívám. V 7:00 dorážím na místo. Je tu jen jeden zvědavec, jinak niikdo. Jdu na vyhlídku. Gerangerfjord je z části v mlze a z části osvícen sluníčkem. Musím uznat, že je to krásná podívaná. Zdržím se asi 15 minut a jedu dál přes Bismo. Projíždím národním parkem Breheimen. Musím říct, že tato část byla asi nejkrásnější, kterou jsem viděl. Každou chvíli jsem stál a tahal z topcasu foťák. Hory, sníh, zamrzlé jezero. Dokonce tu normálně na kopci lyžovali. Prostě pecka. Když jsem se dost nabažil, jedu dál.  Po dlouhé době mám dobrou náladu, ve městě Fortun u Shellky tankuju a dávám si kávu. Slečna u pultu mi dává školení ohledně obsluhy kávového automatu. Jdu si načepovat kávu a přímo na automatu je naprosto stejný text, jako školení. Upozorním ji na to a ona se směje, že většina lidí to stejně nechápe. Venku vypiju kávu a jedu k vodopádu Feigummfossen, další bod ze seznamu míst, která chci navštívit. Zbývají poslední desítky metrů a já pořád čekám, kdy se objeví něco nezapomenutelného. Kdyby u silnice nebyla cedule s nápisem Feigummfossen, tak to normálně přejedu. Vodopád, kterých jsem tu viděl desítky. Zastavuji, udělám fotku jen proto, že tu jsem a jedu dál. Přijíždím k trajektu ve městě Ornes.  Už jsem celkem voráchlej, tak všechny předjíždím a stoupám si dopředu. Trajekt přijíždí během 5-ti minut. Po přistání mi lodník vysvětluje, že loď má jenom jeden vjezd, tzn. že se na lodi musím otočit. Auta tam poté zacouvávají. Všichni s úspěšně nalodíme a odplouváme do Solvorn. Jedu dál na Sogndalsfjøra a po projetí tunelu Amlatunnelen přijíždím k trajektu. Všichni se řadí do 4 pruhů. Na břehu chodí lodníci a kasírují auta ještě před naloděním. Zastavuji a chci zaplatit, ale chlapec mi řekne, že se mám nalodit a zaplatím až tam. Spolu s místním motorkářem vjedeme na loď. Slezeme z motorky, sundáme přilbu a jdeme se projít po lodi. Nikdo si nás nevšímá. Za chvíli jsme na druhé straně v Fodnes. Pozoruji ho. Rychle si nasadí helmu, sedne na motorku, nastartuje a soustředěně kouká, kdy se vrata otevřou. Dělám to samé a poprvé a naposled opouštím trajekt jako černý pasažér. Další cíl je tunel Laerdaltunnelen, kam dorazím asi za 25 minut. Jedná se o 24,5 km dlouhý tunel, ve kterém jsou barevně osvětlená odpočívadla. Projíždím tunelem. V první části je teplo, dál je zima, zase teplo ... Vidím v dálce něco barevného, Přijíždím blíž a koukám je to odpočívadlo modře nasvícené. Zastavuji a dělám fotky. Poté pokračuju dál. Následuje ještě jedno identické odpočívadlo a vyjiždím z tunelu. Zastavuji u kraje a do telefonu zadávám další cíl cesty, kterým je slavný hřbitov aut u Båstnäs ve Švédsku. Telefon mně posílá tunelem zpátky. To už tak nadšenej nejsem. Druhých 25 km tunelem si už tak neužívám. Vyjedu z tunelu a pokračuju přes Borgund směr Oslo. Začíná pršet. Už mně Norsko nebaví. Jedu dál, u Tyinkryesset beru benzín, protahuju se a ždímu. Potřebuju utratit posledních 108 NOK. V přilehlém obchůdku kupuju, tousťák, vodu a pytlík skořicových šneků, Platím 90 NOK. Stále je zataženo a střídavě prší. Nemám zase na nic náladu, jedu do dalšího tankování v Hallingby. Je 17:30 a já začínám přemýšlet o bydlení. Hledám ceduli kemp. Ale dalších 100 km jako naschvál nic. Přijíždím do Osla. Samý tunel. Navigace se v tunelech celkem ztrácí, takže zdatně bloudím po Oslu. Když se asi po hodině a půl vymotám z Osla, uvažuju, že bych tedy přespal nadivoko. Hledám nějaké místo 200m od domu, ale všechny cesty od silnice vedou k domům. Nebo jsou okolo staveniště. Plácek na stan žádnej. Jsem promočenej, naštvanej a je mi zima. Po chvíli vidím z dálnice odpočívadlo, na kterém jsou zaparkovány kamiony a obytná auta. Jedu tam a vedle stavební buňky stavím stan. Je tu i WC s teplou vodou. Rychle sundavám mokré věci a lezu do stanu. Před usnutím si ještě dávám darované norské pivko. Poslouchám, jak déšť bubnuje do stanu a usínám. Dnes najeto 750 km.

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

[Brown]

11.den.      
Vstávám opět brzy. Neprší, ale je zataženo. Rychle se sbalím a vyrážím přes Ørje do Båstnäs. Posledních 10km se jede lesem po polňačkách. Je sychravo a mlha. Najednou na mně z lesa vykoukne něco obrovskýho, lekne se to a upaluje do lesa. Nevím, kdo z nás se leknul víc. Byl to los. Soby byla legrace, ale tohle celkem nahání hrůzu. Za chvíli se okolo v lese začínají objevovat poházené vraky aut a já poznávám, že se blížím k cíli. Vrakoviště je opuštěné a takto brzo ráno působí dost depresivně. Všude spousty rozpadlých rezivějících aut, okolo 2 vybydlené domy, před kterými stojí staré jízdní kolo. Najít tu mrtvolu, vůbec mně to nepřekvapí. Procházím mezi auty mokrou vysokou trávou a fotím. Zdržím se tu asi 1/2 hodiny a odjíždím. U další pumpy v Aremark si dávám kávu a zadávám do telefonu cíl DOMŮ. Navigace mi tvrdí, že teoretický dojezd do cíle dnes ve 23:30. To mně celkem láká. Už nemuset hledat místo a rozbalovat mokrý stan. Rozhodnuto! Pokud to půjde, zkusím to dnes dojet. Vyjíždím, začíná lejt. Už to beru jako osobní souboj počasí se mnou. Po cestě už v podstatě jen tankuju a když to jde, tak za jízdy suším. Abych za 1/2 hodiny zase na promokl až na kůži. Po několika průtržích se občas i telefon začíná projevovat nestandardně. Projíždím Švédsko, pak v Malmö nádherným Oresundským mostem do Dánska, dalším krásným visutým mostem přes Velký Belt, mezi městy Korsør a Nyborg. Jízda těmito stavbami byl pro mně dalším zážitkem. Pokračuji do Německa. U Hamburku tankuju a posílám domů sms, že bych mohl přijet okolo 02:00 hodiny. Sms odešla a telefon se sám vypíná. Bohužel navždy. Tááák a od teď už to je jenom na mě. Obě navigace v pr....  Teď se ukazuje, jak je člověk zhýčkanej. Jedu na Berlín, když si všimnu sjezdu na Dresden. Huráá, tam jsem byl autem a vím, že z Drážďan vede dálnice domů. Sjiždím tedy a začíná se stmívat. Paradoxně se docela po týdnu na tmu těším. Drážďany jsou od sjezdu ještě asi 220 km. Na dálnici dojíždím auto, doprovázející nadměrný náklad, se světelnou cedulí "zákaz předjíždění". Takže 200 km jedeme poslušně za ním rychlostí 80 km/hod. Mě to ale vůbec nevadí. Užívám si tmu a čekám na slavnostní chvíli, kdy uvidím ceduli Prague. Ta nastává u Drážďan, kde míjím ceduli Prague 152 km. Teď už jsem klidnej. Domů přijíždím ve 02:30 hod. Jsem tak rád, že jsem se dostal v pořádku domů, že se mi ani nechce spát. Dnes ujeto 1797 km.

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

Detaily

[Brown]

Závěrem:
Za 11 dnů jsem ujel 8351 km. Motorka bez jediného problému. Kromě prvních 2 dnů mi většinou pršelo. Nezjišťoval jsem si předpověď, termín jsem měl daný.  Musím smeknout před botama, kolik vody pobraly a nepustili nic. Boty jsou určitě základ. Ani 2 nepromoky na sobě neudržely vodu déle než hodinu. Určitě jsem podcenil, že jsem si nevzal záložní mobil. Rychlost jsem moc neřešil, jezdil jsem podle ostatních. Za celou doby jsem neviděl policejní hlídku a ani si mě nikdo nevšímal. Jet sám má určitě výhody v naprosté svobodě rozhodování. Nevýhod je ale asi víc. Platby kartou VISA Elektron bez problému. Jinak na severu je draho. Vezl jsem si konzervy, kupoval jenom vodu a pečivo. Celkově jsem utratil okolo 31tis., z toho okolo 4tis.za suvenýry z Nordkappu.