3 den
Ráno do sebe hrneme co zbylo z večera.
Tlačíme motorky ven z nejluxusnější garáže co jsme zatím kdy měli.
Platíme ubytování a necháváme paní 2€ za to, že po nás vytře bordel který z motorek stekl.
Obloha je krásně modrá, takle by mělo být po zbytek výletu
Potřebuju natankovat. Kdo by řekl že takto jednoduchý úkol dokáže někdo zkomplikovat.
Stojím u stojanu, strčím pistoli do nádrže a nic. Zkouším to znovu - a zase nic.
Fígl je v tom, že nejdříve musíte vlézt ke kase a tam nahlásit jak budete platit
často pak následuje dotaz, jestli budete brát plnou...
Nevím, možná je to obrana aby nejdřív místní ukázali že mají peníze a neujedou bez placení. Ale při ceně benzínu cca 22Kč/litr mě to přijde usměvný.
Navíc koukám že mému "dvoutaktu" dochází olej
a hele... Andrej se vybarvil jako opravdový kamarád... no počkej... dnes už ti zlatého kluka nenapíšu
Pokračujeme a cesta je furt hrozná. Chápu že když jedete po panelce, tak to na spárách drncá - ale proč to doboha to drncá - a snad ještě víc i mimo ně?
Potkáváme auto silničářů a maník s hadicí stříká asfalt s kamením do děr, klasika... vyrábí obrácený díry...
Takže tam kde byla díra je prozměnu hopánek
Objevují se vysekané škarpy, to je divný - něco se před náma asi děje. Po pár zatáčkách jsou najednou před námi dělníci na silnici - a za nimi KRÁSNÝ ČERNÝ ROVNÝ ASFALT - přidávám plyn a ježiš to je paráda
po pár zatáčkách ale zase lup a je konec. Tentokráte ale už chybí i panely.
TVL... fakt ten maník zadělává díry, aby přes to pak silničáři položili nový asfalt?
Jedeme něčím co kdysi bývala silnice, ale vypadá to jako by jí vzala voda. Všude díry jako past na medvěda, kamení a místy jen hlína. Dva dny pršelo, tak asi tušíte jak to vypadalo...
Blížíme se k místu, které je pověstné podobně jako celnice.
Obecně se tomu říká DAJKA
Co jsem pochopil, tak svého času to bylo místo s policejní hlídkou na hlavních trasách při hranicích mezi "okresy". Prostě budka s policajtama u silnice na hranici okresu. Tady kontrolovali pohyb obyvatelstva. Při té příležitosti prováděli "namátkovou kontrolu".
Pro "inostránce" neboli cizince je to v podstatě jistota, že najdou problém jako lékárnička, málo modrá modrá barva a podobný zážitky jako na STK.
Účelem toho všeho je samozřejmě úplatek...
Andrej, zlatej k... - sakra však jsem sliboval že to dnes neřeknu! - tohle místo zná a naštěstí ho objíždíme.
Před námi je Воловець, což je hora s vyhlídkou.
Ono tady jak říká Andrej prostě nic není. Proto když jsem se ptal kluků co byli na Ukrajině, kam se jet podívat, jen krčili rameny. Prostě pokud se nejedeš vyblbnout s endurem, tak máš víceméně smůlu.
Jsme nahoře a krom města pod námi a jedné milé slečny tady fakt nic není. Slenčnu mám jen v mobilu a fotky jsou nepoužitelný
Místní se sem jezdí fotit, ale upřímě nechápu co tu vidí.
Přijíždí policie, jako cizinci a potencionální vylepšovatelé jejich rodinného rozpočtu radši rychle odjíždíme.
Kousek pod kopcem projíždíme kolem stáda krav a babky co je hlídá.
Vypráví že holka je v Čechách a někde češe jablka, je tam spokojená. Tady že je jen bída, na ní že už nezáleží, už to nějak dožije.
Neposlouchá se to moc dobře
projíždíme národním parkem Синевир, upřímě nevím co napsat. Nevzpomínám si na něco, co by mě utkvělo v paměti.
Mohu jen kostatovat, že silnice je furt šílená. Přeci není normální, že jediný kousek silnice, který by se nesnažil motorku rozložit na prvočinitele byl onen kousíček černýho asflatu? Pod drncáním si ale spíš představte něco, z čeho v motorce všude něco chrastí, zrcátka se klepou jak křídla motýla a semtam je musíte srovnávat zpět. Jízda po D1 je poti tomu závodní dráha.
No... a tahle šílená silnice se ke konci parku mění v něco nepředstavitelného / mimozemského. Ze silnice zbývají jen semtam kusy rozpraskaného asfaltu. Mezi nimi Macocha vedle Macochy, rozjezděná hlína a velký kameny. Místama silnici raději opouštíme a jedeme po něčem co mohla být v minulém tisíciletí krajnice.
Už toho začínáme mít fakt plný kecky. Od samýho rána to s váma nonstop šíleně třese, nebo jedete tenhle "offroad".
Heh koukám opravdu výstižný název.
Přijíždíme do Koločavy.
Ta je známá jako rodiště obávaného loupežníka Nikoly Šuhaje, hrdiny Ivana Olbrachta – Nikola Šuhaj loupežník.
Z četnické stanice kde ho drželi je hospoda - a je obsypaná motorkama s českýma SPZtkama
konečně trochu oddych
Andrej hledá přes booking kde se konečně natáhnem do postele. Hotel a vypadá na několik hvězdiček, cena tuším 23€
Sakr alespoň ceny tu mají super.
Kolem projíždí traktor. Přední kola po přejetí nerovnosti začnou předvádět epileptický záchvat.
Normálně kola lítají doleva/doprava o dobrých deset centimetrů.
V tomhle šíleným stavu mě přijde, že je tady asi všechno.
Jediné co je tu v špičkovém stavu jsou kostely. Na nich jsou fungl nové "zlaté" střechy a celý kostel hraje všemi barvami.
(tenhle je paradoxně takový "nejchudší", obvykle mají kombinaci zlatá/modrá - vypadá to úžasně"Přijíždíme do Бедевля a hledáme onen hotel. Po pár otočkách jsme u něj.
Kluci to šli opět omrknout a já jsem u motorek. Za chvíli přichází a valí oči - tohle jsme ještě prý neviděli.
Stoupáme po schodech kolem sálů a odpočívadel. Pokoj je fakt luxus. Postele mají vysoké měkké madrace, že si připadám jako na vodě.
Dáme sprchu a ozývá se hlad a žízeň.
Jdeme do recepce, kde je za pultem mladá dívenka. Andrej co by jazykově nejzdatnější se ptá na jídlo.
Dostáváme jídelní lístek a vybíráme.
Zatím do sebe cpeme jen pečivo se salámy a podobně, už mám sakra chuť na něco pořádnýho.Zastavil jsem se u steaku - jo! Co je lepšího než pořádný steak?
Koukáme na cenu a Andrej počítá. "hele Begy to je něco malinko přes euro" - co??? Steak za 30kaček?
- ještě co k tomu...
Jenže slečna jen mne rtíky o sebe, ale evidentně nám nerozumí
No nic, ať si zatím vyberou něco kluci.
Andrej kouká a jasná volba boršč. Pak mu to nedá a zkouší co by nám slečna doporučila.
- opět mne rtíky o sebe...
"bograč?" - Andrej zbystří "čo je taká bograč?", "To je nejaká polievka?"
- slečna opět mne rtíky o sebe, evidentně je na pokraji duševního zhroucení
"nee... to ne supočka - to bograč"
Andreje to ale k jejímu neštěstí začíná jednoznačně bavit
"bograč... zemiaky? mäso?"
"mjaso? - da" probere se z mrákot slečna a předvádí rukama pohyb jako když chceš přetrhnout nit, nebo poškrábat nehty mrkev
no... tak teď babo raď, mluví o masu nebo ne?
tak je to asi polévka, nebo to může být vlastně cokoli...
- každopádně úspěch - máme další položku večeře. Do tohohle jde Brown
Andrej provokuje dál.
Ptá se by doporučila jemu.
- slečna, nyní ji už mezi sebou nazýváme "rtíkatá" už je evidentně zoufalá
tohle divadlo se asi trošku rozkřiklo a z dveří zřejmě kuchyně vykoukne další osoba, prohodí pár slov se slečnou rtíkatou.
Ta se pak na nás otočí a "krepeluóčka?"
Andej se rozzáří jako sluníčko
" jak u vas jietě krepelóčku?" - slečna rtíkatá opět dostává svému jménu
no nebudu to natahovat, zase tak moc detailně si to divadlo nepamatuju. Výsledek byl, že já mám steak, Brown bograč, Andrej boršč a křepelku - k tomu samosebou nějaký to pivko
jdeme si sednout ven
za chvíli je tma, tak se přesouváme dovnitř. Začneme probírat další trasu.
Všichni se schodneme, že už chceme odtud pryč. Nic exra zajímavého tu není a i když se říká "cesta je cíl" - tak už toho máme fakt plný brejle...
Dáváme ještě několik mnoho pár piv.
Přichází slečna rtíkatá a Andrej se opět pokouší o konverzaci.
"čo keby sme tu boli dve noci?"
slečna kouká nechápavě
"dve noci - nights? nacht?" - slečna jen mne rtíky o sebe...
"dve noci" opakuje Andrej
slečna trochu zbystří a "nóči?"
tudy cesta prostě nevede. Asi není zvyklá na cizince a pokud nemluvíš jak je zvyklá prostě nerozumí.
Platíme.
Slečna rtíkatá přináší účet za celý večer. Tedy steak, bograč, boršč, křepelu a piv už ani nepočítám... na účtence je cifra 9€
TVL... no to snad... ve třech lidech jsme se trošku rozšoupli a za celý večer VE TŘECH LIDECH zaplatíme 9€?
loučíme se, jdeme nahoru
večer ještě sepisuju zážitky
spím ob jednu postel od kluků - tak špunty nepotřebuju