Název: Ukrajina, Rumunsko 2017
Přispěvatel: Begy 09-09-2017, 17:56:29
1 den
Brown celý léto hučí kam pojedeme. Koupil novou motorku, tak je mi jasný že je nadrženej jako panic až jí vytáhne.
Já jsem taknějak na vážkách a nechávám tomu volný průchod. Padlo téma Ukrajina - tam jsme ještě nebyli.
Ale pro jistotu si nechávám udělat pas, který mě propadnul.
Když pak Brown přišel s tím, že "máme dalšího do party - na Ukrajině byl" "- jóó a je to slovák"
Tak je to jasný - jede se :)
S těmahle "neznámýma" bývá sranda - když si třeba vzpomenu na ToFifeho a Rumunsko ;D
Tak, konečně si tedy nakonec po dvou měsících vyzvedávám pas *laugh*
Detaily probíráme po nocích přes Skype. Trasa je opět na mě.
Hučím do Browna, že by nebyl špatný nápad jet přes noc autovlakem. Večer se naložíš a ráno vylezeš v Popradu. Tedy vynecháš oser cestu, kde toho moc není a ušetříš den. Petr ale prská jako kočka, že to jsme nikam jet nemuseli a že se chce projet.
Přiznávám že nerozumím co je té trase tak úžasnýho, že jí chce mervomocí fakt projet po ose.
No nic no... :-\
Domlouváme že stany neberem. Jak je mým zvykem stále tvrdím: když je hezky - stan nepotřebuješ, když je hnusně - tak taky ne ;D
Jedeme na východ, tam je ubytování "za pár korun"
Předpověď počasí nezklamala, na cestu má jako vždy pršet. Tohle už začínám vážně brát jako kolorit.
Trasa je naplánovaná po D1 Praha - Zlín - Půchov - Liptovký Mikuláš. V Půchově máme sraz s Andrejem.
Cesta je dle očekávání nudná.
Konečně jsme pořídili intercomy a tak je během cesty testujeme. Je to fakt mizérie. Na dálnici je to tak tichý a kvalita přenosu tak zoufalá, že si prakticky nerozumíme.
Kousek za Brnem vjíždíme do mírného deštíku. Zastavujeme u KFC na něco k jídlu a vyndavám nepromok.
Dopr.... koukám zip je v háji. Podařilo se mě alespoň uprostřed hrudníku to na jednom místě "sešpendlit" dohromady zipem.
Volám Andrejovi, jestli by nedokázal třeba v pracovních oděvech atd. u nich něco sehnat.
Má prý jeden rezervní, vezme ho sebou.
Zlatej kluk (tohle jsem musel slíbil Andrejovi že napíšu ;D )
Po pár kilometrech ale přichází nevyhnutelné. Suchý zip povolil a vítr se jako do plachty opřel do nepromoku.
Zip se rozletěl (vytrhnul sebou pár zoubků) a z nepromoku mám tedy v podstatě jen kalhoty a rukávy. fakt úžasný....
Vjíždíme do Zlína a déšť ustává (halelůůja), ale i tak mám hrudník a pupek mokrej.
Ke konci města najednou ohromná kolona a z dálky je slyšet troubení. Dopr... no neříkej že je nějaká minefestace a je zablokovaná cesta...
Předjíždím po dvojitý bílý čáře dopředu a valím oči.
Městem se hrne dlooouhá kolona načančaných tahačů. Doma zjišťuju že šlo o Truck sraz Zlín (http://www.truck-sraz-zlin.cz/?page=fotogalerie)
Průjezd hranic si už ani nepamatuju. Koukám ten šengen způsobuje sklerózu ;D
Přijíždíme k Půchovu, tady máme sraz s Andrejem.
Vítá nás pohledný, sympatický, charismatický, usměvavý (tak to už by snad stačilo) Andrej
a má pro mě nepromok *smil*
Bílý "stromček" má jen boční kufry a z Andreje vylezlo že stejně jako Brown jsou zrádci *evil* a mají sebou i stan. Boha kam to dal a kde má věci na celý týden *coo*
Po kafi nasedáme na stroje a vyrážíme směr Liptovský Mikuláš, kde jsme +- počítali to pro dnešek ukončit.
Andrej sehnal ubytování u známých. Cíl je tedy jasný.
Zase začalo pršet :-\
Z cesty si toho moc nepamatuju (že by stále následky šengenu???? ;D )
Přijíždíme k penzionu.
Konečně se zbavuju hadrů a oblíkám něco pohodlnějšího.
Na jaře jsem pořídil nový botky s Gore-tex (TCX Explorer). Po snad sedmi letech mám po jízdě v dešti konečně nohy v suchu *supr*
Sedíme na zahrádce a plánujeme trasu.
Bavíme se o tom, jak to chodí na Ukrajinské hranici. O tomhle tématu koluje řada neuvěřitelných zvěstí.
Mám v práci kolegu, co bydlí pár kilometrů od hranic v Kolonici.
Říká, že je zvykem dát do pasu 50centů. Že mají prý celníci nacičený takový grif. Prohlíží si pas, nakloní ho a do klína vypadne oněch 50centů - když nevypadne - můžeš čekat problémy jako kontrola, nebo si počkáš nějakou tu hodinku.
Ale i tak jako "cizinci" - tedy né slováci, můžeme čekat že budou hledat problém - který by stál nějaký bakšiš.
Prostě typický stát ve státě...
jdeme spát
Andrej co si přečetl mé předchozí cestopisy je zdá se vybaven. Vytahuje špunty do uší a s Brownem se spiklenecky usmívají.
Mě je to jedno - já je nepotřebuju *evil* *LOL*
Brown celý léto hučí kam pojedeme. Koupil novou motorku, tak je mi jasný že je nadrženej jako panic až jí vytáhne.
Já jsem taknějak na vážkách a nechávám tomu volný průchod. Padlo téma Ukrajina - tam jsme ještě nebyli.
Ale pro jistotu si nechávám udělat pas, který mě propadnul.
Když pak Brown přišel s tím, že "máme dalšího do party - na Ukrajině byl" "- jóó a je to slovák"
Tak je to jasný - jede se :)
S těmahle "neznámýma" bývá sranda - když si třeba vzpomenu na ToFifeho a Rumunsko ;D
Tak, konečně si tedy nakonec po dvou měsících vyzvedávám pas *laugh*
Detaily probíráme po nocích přes Skype. Trasa je opět na mě.
Hučím do Browna, že by nebyl špatný nápad jet přes noc autovlakem. Večer se naložíš a ráno vylezeš v Popradu. Tedy vynecháš oser cestu, kde toho moc není a ušetříš den. Petr ale prská jako kočka, že to jsme nikam jet nemuseli a že se chce projet.
Přiznávám že nerozumím co je té trase tak úžasnýho, že jí chce mervomocí fakt projet po ose.
No nic no... :-\
Domlouváme že stany neberem. Jak je mým zvykem stále tvrdím: když je hezky - stan nepotřebuješ, když je hnusně - tak taky ne ;D
Jedeme na východ, tam je ubytování "za pár korun"
Předpověď počasí nezklamala, na cestu má jako vždy pršet. Tohle už začínám vážně brát jako kolorit.
Trasa je naplánovaná po D1 Praha - Zlín - Půchov - Liptovký Mikuláš. V Půchově máme sraz s Andrejem.
Cesta je dle očekávání nudná.
Konečně jsme pořídili intercomy a tak je během cesty testujeme. Je to fakt mizérie. Na dálnici je to tak tichý a kvalita přenosu tak zoufalá, že si prakticky nerozumíme.
Kousek za Brnem vjíždíme do mírného deštíku. Zastavujeme u KFC na něco k jídlu a vyndavám nepromok.
Dopr.... koukám zip je v háji. Podařilo se mě alespoň uprostřed hrudníku to na jednom místě "sešpendlit" dohromady zipem.
Má prý jeden rezervní, vezme ho sebou.
Zlatej kluk (tohle jsem musel slíbil Andrejovi že napíšu ;D )
Po pár kilometrech ale přichází nevyhnutelné. Suchý zip povolil a vítr se jako do plachty opřel do nepromoku.
Zip se rozletěl (vytrhnul sebou pár zoubků) a z nepromoku mám tedy v podstatě jen kalhoty a rukávy. fakt úžasný....
Vjíždíme do Zlína a déšť ustává (halelůůja), ale i tak mám hrudník a pupek mokrej.
Ke konci města najednou ohromná kolona a z dálky je slyšet troubení. Dopr... no neříkej že je nějaká minefestace a je zablokovaná cesta...
Předjíždím po dvojitý bílý čáře dopředu a valím oči.
Městem se hrne dlooouhá kolona načančaných tahačů. Doma zjišťuju že šlo o Truck sraz Zlín (http://www.truck-sraz-zlin.cz/?page=fotogalerie)
Průjezd hranic si už ani nepamatuju. Koukám ten šengen způsobuje sklerózu ;D
Přijíždíme k Půchovu, tady máme sraz s Andrejem.
Vítá nás pohledný, sympatický, charismatický, usměvavý (tak to už by snad stačilo) Andrej
a má pro mě nepromok *smil*
Bílý "stromček" má jen boční kufry a z Andreje vylezlo že stejně jako Brown jsou zrádci *evil* a mají sebou i stan. Boha kam to dal a kde má věci na celý týden *coo*
Po kafi nasedáme na stroje a vyrážíme směr Liptovský Mikuláš, kde jsme +- počítali to pro dnešek ukončit.
Andrej sehnal ubytování u známých. Cíl je tedy jasný.
Zase začalo pršet :-\
Z cesty si toho moc nepamatuju (že by stále následky šengenu???? ;D )
Přijíždíme k penzionu.
Konečně se zbavuju hadrů a oblíkám něco pohodlnějšího.
Na jaře jsem pořídil nový botky s Gore-tex (TCX Explorer). Po snad sedmi letech mám po jízdě v dešti konečně nohy v suchu *supr*
Sedíme na zahrádce a plánujeme trasu.
Bavíme se o tom, jak to chodí na Ukrajinské hranici. O tomhle tématu koluje řada neuvěřitelných zvěstí.
Mám v práci kolegu, co bydlí pár kilometrů od hranic v Kolonici.
Říká, že je zvykem dát do pasu 50centů. Že mají prý celníci nacičený takový grif. Prohlíží si pas, nakloní ho a do klína vypadne oněch 50centů - když nevypadne - můžeš čekat problémy jako kontrola, nebo si počkáš nějakou tu hodinku.
Ale i tak jako "cizinci" - tedy né slováci, můžeme čekat že budou hledat problém - který by stál nějaký bakšiš.
Prostě typický stát ve státě...
jdeme spát
Andrej co si přečetl mé předchozí cestopisy je zdá se vybaven. Vytahuje špunty do uší a s Brownem se spiklenecky usmívají.
Mě je to jedno - já je nepotřebuju *evil* *LOL*
Název: Re: Ukrajina, Rumunsko 2017
Přispěvatel: Begy 09-09-2017, 17:56:43
2 den
Ráno vstáváme a než nacvakáme kufry na motorku začne pršet. Na dnešek to hlásili, ale i tak jsem otrávenej.
Natahuju na sebe svůj polo nepromok a druhý od Andreje.
Zlatej kluk (to píšu raději ještě jednou)
Cestu máme naplánovanou přes Tatry a pak Ubľa, kde přejedeme konečně na Ukrajinu.
Po chvíli začne cesta stoupat a najíždíme na Tatranskou magistrálu. Tohle jsem jel už několikrát a pořád je to paráda.
Jenže teď stále prší a začíná se mi šíleně mlžit hledí přilby. Po chvíli už nevidím prakticky vůbec nic :(
Mám problém dohlédnout krajnice u silnice a kličkuju po ní jako slepejš.
Takhle to dál nejde, tohle si fakt jen koleduju o průšvih.
Vzdáváme to a sjíždíme dolů na dálnici. Po ní jedem až do Prešova.
Ani dva nepromoky to neměly šanci udržet, jediný co mám v suchu jsou nohy. Ty boty jsou fakt genitální *supr*
U Prešova končí dálnice a přestává pršet.
Cvakám do navi Ubľa a koukám že cesta nás povede i přes Kolonicu, kde bydlí můj kolega. Tam musím u cedule udělat fotku.
Blížíme se a mám oči jako šnek na každý ceduli, sakr.. kde je ta Kolonica?
Před námi se oběví celnice. Ha, tak Kolonicu jsme nakonec objeli :(
Přijíždíme k prvnímu okénku, kontrolují VIN a chtějí po nás stav tachometru a nádrže.
Prý aby lidi nejezdili na Ukrajinu kupovat levný benzín.
Popojíždíme na Ukrajinskou část a začínám být trochu nervózní. Přecijen ty zvěsti o tom jak to tady funguje... *oje* ;D
První je Brown.
Přichází k němu mladá celnice a obhlíží motorku. Chce otevřít topcase.
Tam má Petr drona. Celnice zbystří a už uhání do kanceláře.
Fajn, tak nalezení "problému" vyřešeno - tento bod si můžeme odfajfkovat ;D
Teď už je před námi jen bakšišovné.
Po chvíli přichází i ke mě. Otevírám topcase, kde nic zajímavého není.
zetpá se na alkohol a marihuanu *laugh*. Ukáže na levý kufr - říkám "spacák", ukáže na pravý kufr - říkám "oblečení".
Nemrkne a vše odkýve - nevěřím že mě vůbec rozuměla. Možná kdybych řekl že mám v kufru velblouda - tak to taky odkýve *hehe*
Pak se jde podívat ještě na Andreje.
Všichni jdeme do kanceláře.
Tady se zastavil čas... připadám si jako když jsem byl malej a chodil za mámou do účtáry v kasárnách.
Stejný umakartový stěny, stejný stoly a lampičky na nich. Na stěnách staré zažloutlé mapy a uprostřed fotka prezidenta.
Dokonce to tady i stejně "voní"
Jediné co je jinak, tak na stolech je místo psacího stroje počítač.
Z vedlejší místnosti slyším Browna.
"Dron legální, tady potvrzení... konzulát" (jo je pečlivka a opravdu si to protvrzení pro jistotu obstaral)
Nakouknu otevřenými dveřmi a vidím jak naproti němu sedí nějaká celnice.
ptá se jak vysoko to lítá
"já točit video... nás... dovolená" ona na něj nechápavě kouká a Petr pokračuje "my na dovolená... hálidéééj"
Celnice si zoufale chytá hlavu mezi ruce ;D
Andrej mezitím trošku debatí s postarším celníkem který má na starosti nás.
vypráví mu "celů cestu nám prší, už z Mikuláša" pán se jen lehce usmívá "no, vy si to tak vybrali... :) "
Andrej mu podává pas. Celník si ho prohlíží a najednou...
"ÁÁndrééj podaj ruku" tu mu pak otáčí dlaní vzhůru a vysypává do ní z pasu 50centů
"no - co koukáš... zameňáj" ... "daj dvojéčku"
koukám na to a nevěřím vlastním očím *LOL*
po chvíli jsem na řadě já.
V tom přichází do dveří kluk co se mu zdá čekání za námi asi dlouhé.
Zatím milý celník změní tvář a opravdu natvrdo vykáže mladíka ven. Něco ve stylu "co tady děláš! - čekej v autě!"
Zkontroluje mi pas a prstem dloubne do stolu "daj na kávu" - vše s tak milým úsměvem :) nj, mladík evidentně přišel v nesprávnou dobu. ;D
Sáhnu do kapsy a vyndavám pytlík s drobnými, sypu je do ruky a z rozrušení se mi některé rozkutálí po zemi.
Celník to vidí, zvedá ruce a zděšeně ukazuje že nic nechce.
Vyndám z hromádky všelijakých centů 2€ a dávám mu je na stůl.
S Andrejem jsme vyřízeni a čekáme na Browna.
Ten po chvíli také přichází a vypráví. Že dostal sprdunk "tady válka - a ty přivezeš tohle!"
Nakonec tedy prý musel zaplatit "garancíííju" 10€. (Chtěli prý 15 ,ale to jim nedal.)
ze srandy se ptám jestli dostal potvrzení, aby mu tu garanci mohli na druhý hranici vrátit ;D
zase nás dohnal deštík :-\
Andrej přes booking hledá kde to dnes zapíchneme. Našel jakýsi hotel za 18€ *conf* - jo fakt za pár korun celý pokoj a celkem luxuska.
Vyjíždíme.
Cesta je hrozná a neustále to neuvěřitelně drncá.
Vypadá to tady jako v Rumunsku, ale taknějak víc omšele a jezdí tu neuvěřitelný kvanta žigulíků.
Znovu si procvičuju azbuku, učil jsem se to před 30 rokama... do háje... ten čas letí :-\
Ale nápisy číst za jízdy nestíhám, tak na to za chvíli prdím.
Radši koukám před sebe, páč silnice která vám chce každou chvíli vyrazit řidítka z ruky je přednější.
Přijíždíme k hotelu.
Vypadá fakt dobře, za ty peníze se mi nechce ani věřit. Kluci to šli obhlídnout a domluvit. Já čekám u motorek.
(fotka je až z druhého dne)
kluci se šli ještě zeptat, jestli můžeme někam dát motorky. Nechat je tady na "ulici" se nám fakt nechce.
Přijde paní a otevírá velký dveře do átria hotelu, že je máme dát dovnitř *uaau*
Ty bláho...
Na zemi luxusní dlažba, kolem kožený sedačky a místo kudy chodí hosti do pokojů - tohle jsem ještě nezažil *conf* ;D
Fakt sem máme vrazit ty deštěm prochcaný motorky ze kterých kape špinavá voda? *conf*
Jdeme se ubytovat a pokoj je fakt parádní.
Máme hlad, ale na hotelu nevaří. Tak vyrážím s Andrejem na nákup. Nemám ty jejich fufníky, tak se snažím bez úspěchu vybrat něco z bankomatu.
Naštěstí kousek vedle je krám kde berou karty.
Kupujeme nějaký pivo, pečivo a podobný blbosti. Jsme na ukrajině, tak mlsně pokukuju kde mají ten jejich "tekutý chléb", všelék ;D
Byl až u pokladny, zato ho byl fakt pěknej výběr.
Jsme v "Rusku" a vodka je tady životním stylem.
Večer trávíme v átriu tmelením kolektivu *smil*
jdeme spát
taškařice se špunty do uší se opět opakuje... že je to baví... ;D
Ráno vstáváme a než nacvakáme kufry na motorku začne pršet. Na dnešek to hlásili, ale i tak jsem otrávenej.
Natahuju na sebe svůj polo nepromok a druhý od Andreje.
Zlatej kluk (to píšu raději ještě jednou)
Cestu máme naplánovanou přes Tatry a pak Ubľa, kde přejedeme konečně na Ukrajinu.
Po chvíli začne cesta stoupat a najíždíme na Tatranskou magistrálu. Tohle jsem jel už několikrát a pořád je to paráda.
Jenže teď stále prší a začíná se mi šíleně mlžit hledí přilby. Po chvíli už nevidím prakticky vůbec nic :(
Mám problém dohlédnout krajnice u silnice a kličkuju po ní jako slepejš.
Takhle to dál nejde, tohle si fakt jen koleduju o průšvih.
Vzdáváme to a sjíždíme dolů na dálnici. Po ní jedem až do Prešova.
Ani dva nepromoky to neměly šanci udržet, jediný co mám v suchu jsou nohy. Ty boty jsou fakt genitální *supr*
U Prešova končí dálnice a přestává pršet.
Cvakám do navi Ubľa a koukám že cesta nás povede i přes Kolonicu, kde bydlí můj kolega. Tam musím u cedule udělat fotku.
Blížíme se a mám oči jako šnek na každý ceduli, sakr.. kde je ta Kolonica?
Před námi se oběví celnice. Ha, tak Kolonicu jsme nakonec objeli :(
Přijíždíme k prvnímu okénku, kontrolují VIN a chtějí po nás stav tachometru a nádrže.
Prý aby lidi nejezdili na Ukrajinu kupovat levný benzín.
Popojíždíme na Ukrajinskou část a začínám být trochu nervózní. Přecijen ty zvěsti o tom jak to tady funguje... *oje* ;D
První je Brown.
Přichází k němu mladá celnice a obhlíží motorku. Chce otevřít topcase.
Tam má Petr drona. Celnice zbystří a už uhání do kanceláře.
Fajn, tak nalezení "problému" vyřešeno - tento bod si můžeme odfajfkovat ;D
Teď už je před námi jen bakšišovné.
Po chvíli přichází i ke mě. Otevírám topcase, kde nic zajímavého není.
zetpá se na alkohol a marihuanu *laugh*. Ukáže na levý kufr - říkám "spacák", ukáže na pravý kufr - říkám "oblečení".
Nemrkne a vše odkýve - nevěřím že mě vůbec rozuměla. Možná kdybych řekl že mám v kufru velblouda - tak to taky odkýve *hehe*
Pak se jde podívat ještě na Andreje.
Všichni jdeme do kanceláře.
Tady se zastavil čas... připadám si jako když jsem byl malej a chodil za mámou do účtáry v kasárnách.
Stejný umakartový stěny, stejný stoly a lampičky na nich. Na stěnách staré zažloutlé mapy a uprostřed fotka prezidenta.
Dokonce to tady i stejně "voní"
Jediné co je jinak, tak na stolech je místo psacího stroje počítač.
Z vedlejší místnosti slyším Browna.
"Dron legální, tady potvrzení... konzulát" (jo je pečlivka a opravdu si to protvrzení pro jistotu obstaral)
Nakouknu otevřenými dveřmi a vidím jak naproti němu sedí nějaká celnice.
ptá se jak vysoko to lítá
"já točit video... nás... dovolená" ona na něj nechápavě kouká a Petr pokračuje "my na dovolená... hálidéééj"
Celnice si zoufale chytá hlavu mezi ruce ;D
Andrej mezitím trošku debatí s postarším celníkem který má na starosti nás.
vypráví mu "celů cestu nám prší, už z Mikuláša" pán se jen lehce usmívá "no, vy si to tak vybrali... :) "
Andrej mu podává pas. Celník si ho prohlíží a najednou...
"ÁÁndrééj podaj ruku" tu mu pak otáčí dlaní vzhůru a vysypává do ní z pasu 50centů
"no - co koukáš... zameňáj" ... "daj dvojéčku"
koukám na to a nevěřím vlastním očím *LOL*
po chvíli jsem na řadě já.
V tom přichází do dveří kluk co se mu zdá čekání za námi asi dlouhé.
Zatím milý celník změní tvář a opravdu natvrdo vykáže mladíka ven. Něco ve stylu "co tady děláš! - čekej v autě!"
Zkontroluje mi pas a prstem dloubne do stolu "daj na kávu" - vše s tak milým úsměvem :) nj, mladík evidentně přišel v nesprávnou dobu. ;D
Sáhnu do kapsy a vyndavám pytlík s drobnými, sypu je do ruky a z rozrušení se mi některé rozkutálí po zemi.
Celník to vidí, zvedá ruce a zděšeně ukazuje že nic nechce.
Vyndám z hromádky všelijakých centů 2€ a dávám mu je na stůl.
S Andrejem jsme vyřízeni a čekáme na Browna.
Ten po chvíli také přichází a vypráví. Že dostal sprdunk "tady válka - a ty přivezeš tohle!"
Nakonec tedy prý musel zaplatit "garancíííju" 10€. (Chtěli prý 15 ,ale to jim nedal.)
ze srandy se ptám jestli dostal potvrzení, aby mu tu garanci mohli na druhý hranici vrátit ;D
zase nás dohnal deštík :-\
Andrej přes booking hledá kde to dnes zapíchneme. Našel jakýsi hotel za 18€ *conf* - jo fakt za pár korun celý pokoj a celkem luxuska.
Vyjíždíme.
Cesta je hrozná a neustále to neuvěřitelně drncá.
Vypadá to tady jako v Rumunsku, ale taknějak víc omšele a jezdí tu neuvěřitelný kvanta žigulíků.
Znovu si procvičuju azbuku, učil jsem se to před 30 rokama... do háje... ten čas letí :-\
Ale nápisy číst za jízdy nestíhám, tak na to za chvíli prdím.
Radši koukám před sebe, páč silnice která vám chce každou chvíli vyrazit řidítka z ruky je přednější.
Přijíždíme k hotelu.
Vypadá fakt dobře, za ty peníze se mi nechce ani věřit. Kluci to šli obhlídnout a domluvit. Já čekám u motorek.
kluci se šli ještě zeptat, jestli můžeme někam dát motorky. Nechat je tady na "ulici" se nám fakt nechce.
Přijde paní a otevírá velký dveře do átria hotelu, že je máme dát dovnitř *uaau*
Ty bláho...
Na zemi luxusní dlažba, kolem kožený sedačky a místo kudy chodí hosti do pokojů - tohle jsem ještě nezažil *conf* ;D
Fakt sem máme vrazit ty deštěm prochcaný motorky ze kterých kape špinavá voda? *conf*
Jdeme se ubytovat a pokoj je fakt parádní.
Máme hlad, ale na hotelu nevaří. Tak vyrážím s Andrejem na nákup. Nemám ty jejich fufníky, tak se snažím bez úspěchu vybrat něco z bankomatu.
Naštěstí kousek vedle je krám kde berou karty.
Kupujeme nějaký pivo, pečivo a podobný blbosti. Jsme na ukrajině, tak mlsně pokukuju kde mají ten jejich "tekutý chléb", všelék ;D
Byl až u pokladny, zato ho byl fakt pěknej výběr.
Jsme v "Rusku" a vodka je tady životním stylem.
Večer trávíme v átriu tmelením kolektivu *smil*
jdeme spát
taškařice se špunty do uší se opět opakuje... že je to baví... ;D
Název: Re: Ukrajina, Rumunsko 2017
Přispěvatel: Begy 09-09-2017, 17:56:51
3 den
Ráno do sebe hrneme co zbylo z večera.
Tlačíme motorky ven z nejluxusnější garáže co jsme zatím kdy měli. ;D
Platíme ubytování a necháváme paní 2€ za to, že po nás vytře bordel který z motorek stekl.
Obloha je krásně modrá, takle by mělo být po zbytek výletu *supr*
Potřebuju natankovat. Kdo by řekl že takto jednoduchý úkol dokáže někdo zkomplikovat.
Stojím u stojanu, strčím pistoli do nádrže a nic. Zkouším to znovu - a zase nic.
Fígl je v tom, že nejdříve musíte vlézt ke kase a tam nahlásit jak budete platit *oje* často pak následuje dotaz, jestli budete brát plnou...
Nevím, možná je to obrana aby nejdřív místní ukázali že mají peníze a neujedou bez placení. Ale při ceně benzínu cca 22Kč/litr mě to přijde usměvný.
Navíc koukám že mému "dvoutaktu" dochází olej
a hele... Andrej se vybarvil jako opravdový kamarád... no počkej... dnes už ti zlatého kluka nenapíšu *blll*
Pokračujeme a cesta je furt hrozná. Chápu že když jedete po panelce, tak to na spárách drncá - ale proč to doboha to drncá - a snad ještě víc i mimo ně?
Potkáváme auto silničářů a maník s hadicí stříká asfalt s kamením do děr, klasika... vyrábí obrácený díry...
Takže tam kde byla díra je prozměnu hopánek *oje*
Objevují se vysekané škarpy, to je divný - něco se před náma asi děje. Po pár zatáčkách jsou najednou před námi dělníci na silnici - a za nimi KRÁSNÝ ČERNÝ ROVNÝ ASFALT - přidávám plyn a ježiš to je paráda *smil* po pár zatáčkách ale zase lup a je konec. Tentokráte ale už chybí i panely.
TVL... fakt ten maník zadělává díry, aby přes to pak silničáři položili nový asfalt?
Jedeme něčím co kdysi bývala silnice, ale vypadá to jako by jí vzala voda. Všude díry jako past na medvěda, kamení a místy jen hlína. Dva dny pršelo, tak asi tušíte jak to vypadalo...
Blížíme se k místu, které je pověstné podobně jako celnice.
Obecně se tomu říká DAJKA
Co jsem pochopil, tak svého času to bylo místo s policejní hlídkou na hlavních trasách při hranicích mezi "okresy". Prostě budka s policajtama u silnice na hranici okresu. Tady kontrolovali pohyb obyvatelstva. Při té příležitosti prováděli "namátkovou kontrolu".
Pro "inostránce" neboli cizince je to v podstatě jistota, že najdou problém jako lékárnička, málo modrá modrá barva a podobný zážitky jako na STK.
Účelem toho všeho je samozřejmě úplatek...
Andrej, zlatej k... - sakra však jsem sliboval že to dnes neřeknu! - tohle místo zná a naštěstí ho objíždíme.
Před námi je Воловець, což je hora s vyhlídkou.
Ono tady jak říká Andrej prostě nic není. Proto když jsem se ptal kluků co byli na Ukrajině, kam se jet podívat, jen krčili rameny. Prostě pokud se nejedeš vyblbnout s endurem, tak máš víceméně smůlu.
Jsme nahoře a krom města pod námi a jedné milé slečny tady fakt nic není. Slenčnu mám jen v mobilu a fotky jsou nepoužitelný :(
Místní se sem jezdí fotit, ale upřímě nechápu co tu vidí.
Přijíždí policie, jako cizinci a potencionální vylepšovatelé jejich rodinného rozpočtu radši rychle odjíždíme.
Kousek pod kopcem projíždíme kolem stáda krav a babky co je hlídá.
Vypráví že holka je v Čechách a někde češe jablka, je tam spokojená. Tady že je jen bída, na ní že už nezáleží, už to nějak dožije.
Neposlouchá se to moc dobře :-\
projíždíme národním parkem Синевир, upřímě nevím co napsat. Nevzpomínám si na něco, co by mě utkvělo v paměti.
Mohu jen kostatovat, že silnice je furt šílená. Přeci není normální, že jediný kousek silnice, který by se nesnažil motorku rozložit na prvočinitele byl onen kousíček černýho asflatu? Pod drncáním si ale spíš představte něco, z čeho v motorce všude něco chrastí, zrcátka se klepou jak křídla motýla a semtam je musíte srovnávat zpět. Jízda po D1 je poti tomu závodní dráha.
No... a tahle šílená silnice se ke konci parku mění v něco nepředstavitelného / mimozemského. Ze silnice zbývají jen semtam kusy rozpraskaného asfaltu. Mezi nimi Macocha vedle Macochy, rozjezděná hlína a velký kameny. Místama silnici raději opouštíme a jedeme po něčem co mohla být v minulém tisíciletí krajnice.
Už toho začínáme mít fakt plný kecky. Od samýho rána to s váma nonstop šíleně třese, nebo jedete tenhle "offroad".
Heh koukám opravdu výstižný název.
Přijíždíme do Koločavy.
Ta je známá jako rodiště obávaného loupežníka Nikoly Šuhaje, hrdiny Ivana Olbrachta – Nikola Šuhaj loupežník.
Z četnické stanice kde ho drželi je hospoda - a je obsypaná motorkama s českýma SPZtkama
konečně trochu oddych
Andrej hledá přes booking kde se konečně natáhnem do postele. Hotel a vypadá na několik hvězdiček, cena tuším 23€ ;D
Sakr alespoň ceny tu mají super.
Kolem projíždí traktor. Přední kola po přejetí nerovnosti začnou předvádět epileptický záchvat. *uaau*
Normálně kola lítají doleva/doprava o dobrých deset centimetrů.
V tomhle šíleným stavu mě přijde, že je tady asi všechno.
Jediné co je tu v špičkovém stavu jsou kostely. Na nich jsou fungl nové "zlaté" střechy a celý kostel hraje všemi barvami.
(tenhle je paradoxně takový "nejchudší", obvykle mají kombinaci zlatá/modrá - vypadá to úžasně"
Přijíždíme do Бедевля a hledáme onen hotel. Po pár otočkách jsme u něj.
Kluci to šli opět omrknout a já jsem u motorek. Za chvíli přichází a valí oči - tohle jsme ještě prý neviděli.
Stoupáme po schodech kolem sálů a odpočívadel. Pokoj je fakt luxus. Postele mají vysoké měkké madrace, že si připadám jako na vodě.
Dáme sprchu a ozývá se hlad a žízeň.
Jdeme do recepce, kde je za pultem mladá dívenka. Andrej co by jazykově nejzdatnější se ptá na jídlo.
Dostáváme jídelní lístek a vybíráme.
Zatím do sebe cpeme jen pečivo se salámy a podobně, už mám sakra chuť na něco pořádnýho.
Zastavil jsem se u steaku - jo! Co je lepšího než pořádný steak?
Koukáme na cenu a Andrej počítá. "hele Begy to je něco malinko přes euro" - co??? Steak za 30kaček? *uaau* - ještě co k tomu...
Jenže slečna jen mne rtíky o sebe, ale evidentně nám nerozumí
No nic, ať si zatím vyberou něco kluci.
Andrej kouká a jasná volba boršč. Pak mu to nedá a zkouší co by nám slečna doporučila.
- opět mne rtíky o sebe...
"bograč?" - Andrej zbystří "čo je taká bograč?", "To je nejaká polievka?"
- slečna opět mne rtíky o sebe, evidentně je na pokraji duševního zhroucení
"nee... to ne supočka - to bograč"
Andreje to ale k jejímu neštěstí začíná jednoznačně bavit ;D
"bograč... zemiaky? mäso?"
"mjaso? - da" probere se z mrákot slečna a předvádí rukama pohyb jako když chceš přetrhnout nit, nebo poškrábat nehty mrkev *LOL*
no... tak teď babo raď, mluví o masu nebo ne?
tak je to asi polévka, nebo to může být vlastně cokoli... *LOL* - každopádně úspěch - máme další položku večeře. Do tohohle jde Brown
Andrej provokuje dál.
Ptá se by doporučila jemu.
- slečna, nyní ji už mezi sebou nazýváme "rtíkatá" už je evidentně zoufalá
tohle divadlo se asi trošku rozkřiklo a z dveří zřejmě kuchyně vykoukne další osoba, prohodí pár slov se slečnou rtíkatou.
Ta se pak na nás otočí a "krepeluóčka?"
Andej se rozzáří jako sluníčko *smil*
" jak u vas jietě krepelóčku?" - slečna rtíkatá opět dostává svému jménu
no nebudu to natahovat, zase tak moc detailně si to divadlo nepamatuju. Výsledek byl, že já mám steak, Brown bograč, Andrej boršč a křepelku - k tomu samosebou nějaký to pivko
jdeme si sednout ven
za chvíli je tma, tak se přesouváme dovnitř. Začneme probírat další trasu.
Všichni se schodneme, že už chceme odtud pryč. Nic exra zajímavého tu není a i když se říká "cesta je cíl" - tak už toho máme fakt plný brejle...
Dáváme ještě několik mnoho pár piv.
Přichází slečna rtíkatá a Andrej se opět pokouší o konverzaci.
"čo keby sme tu boli dve noci?"
slečna kouká nechápavě
"dve noci - nights? nacht?" - slečna jen mne rtíky o sebe...
"dve noci" opakuje Andrej
slečna trochu zbystří a "nóči?"
tudy cesta prostě nevede. Asi není zvyklá na cizince a pokud nemluvíš jak je zvyklá prostě nerozumí.
Platíme.
Slečna rtíkatá přináší účet za celý večer. Tedy steak, bograč, boršč, křepelu a piv už ani nepočítám... na účtence je cifra 9€
TVL... no to snad... ve třech lidech jsme se trošku rozšoupli a za celý večer VE TŘECH LIDECH zaplatíme 9€? *conf* *LOL* *LOL* *LOL*
loučíme se, jdeme nahoru
večer ještě sepisuju zážitky
spím ob jednu postel od kluků - tak špunty nepotřebuju
Ráno do sebe hrneme co zbylo z večera.
Tlačíme motorky ven z nejluxusnější garáže co jsme zatím kdy měli. ;D
Platíme ubytování a necháváme paní 2€ za to, že po nás vytře bordel který z motorek stekl.
Obloha je krásně modrá, takle by mělo být po zbytek výletu *supr*
Potřebuju natankovat. Kdo by řekl že takto jednoduchý úkol dokáže někdo zkomplikovat.
Stojím u stojanu, strčím pistoli do nádrže a nic. Zkouším to znovu - a zase nic.
Fígl je v tom, že nejdříve musíte vlézt ke kase a tam nahlásit jak budete platit *oje* často pak následuje dotaz, jestli budete brát plnou...
Nevím, možná je to obrana aby nejdřív místní ukázali že mají peníze a neujedou bez placení. Ale při ceně benzínu cca 22Kč/litr mě to přijde usměvný.
Navíc koukám že mému "dvoutaktu" dochází olej
a hele... Andrej se vybarvil jako opravdový kamarád... no počkej... dnes už ti zlatého kluka nenapíšu *blll*
Pokračujeme a cesta je furt hrozná. Chápu že když jedete po panelce, tak to na spárách drncá - ale proč to doboha to drncá - a snad ještě víc i mimo ně?
Potkáváme auto silničářů a maník s hadicí stříká asfalt s kamením do děr, klasika... vyrábí obrácený díry...
Takže tam kde byla díra je prozměnu hopánek *oje*
Objevují se vysekané škarpy, to je divný - něco se před náma asi děje. Po pár zatáčkách jsou najednou před námi dělníci na silnici - a za nimi KRÁSNÝ ČERNÝ ROVNÝ ASFALT - přidávám plyn a ježiš to je paráda *smil* po pár zatáčkách ale zase lup a je konec. Tentokráte ale už chybí i panely.
TVL... fakt ten maník zadělává díry, aby přes to pak silničáři položili nový asfalt?
Jedeme něčím co kdysi bývala silnice, ale vypadá to jako by jí vzala voda. Všude díry jako past na medvěda, kamení a místy jen hlína. Dva dny pršelo, tak asi tušíte jak to vypadalo...
Blížíme se k místu, které je pověstné podobně jako celnice.
Obecně se tomu říká DAJKA
Co jsem pochopil, tak svého času to bylo místo s policejní hlídkou na hlavních trasách při hranicích mezi "okresy". Prostě budka s policajtama u silnice na hranici okresu. Tady kontrolovali pohyb obyvatelstva. Při té příležitosti prováděli "namátkovou kontrolu".
Pro "inostránce" neboli cizince je to v podstatě jistota, že najdou problém jako lékárnička, málo modrá modrá barva a podobný zážitky jako na STK.
Účelem toho všeho je samozřejmě úplatek...
Andrej, zlatej k... - sakra však jsem sliboval že to dnes neřeknu! - tohle místo zná a naštěstí ho objíždíme.
Před námi je Воловець, což je hora s vyhlídkou.
Ono tady jak říká Andrej prostě nic není. Proto když jsem se ptal kluků co byli na Ukrajině, kam se jet podívat, jen krčili rameny. Prostě pokud se nejedeš vyblbnout s endurem, tak máš víceméně smůlu.
Jsme nahoře a krom města pod námi a jedné milé slečny tady fakt nic není. Slenčnu mám jen v mobilu a fotky jsou nepoužitelný :(
Místní se sem jezdí fotit, ale upřímě nechápu co tu vidí.
Přijíždí policie, jako cizinci a potencionální vylepšovatelé jejich rodinného rozpočtu radši rychle odjíždíme.
Kousek pod kopcem projíždíme kolem stáda krav a babky co je hlídá.
Vypráví že holka je v Čechách a někde češe jablka, je tam spokojená. Tady že je jen bída, na ní že už nezáleží, už to nějak dožije.
Neposlouchá se to moc dobře :-\
projíždíme národním parkem Синевир, upřímě nevím co napsat. Nevzpomínám si na něco, co by mě utkvělo v paměti.
Mohu jen kostatovat, že silnice je furt šílená. Přeci není normální, že jediný kousek silnice, který by se nesnažil motorku rozložit na prvočinitele byl onen kousíček černýho asflatu? Pod drncáním si ale spíš představte něco, z čeho v motorce všude něco chrastí, zrcátka se klepou jak křídla motýla a semtam je musíte srovnávat zpět. Jízda po D1 je poti tomu závodní dráha.
No... a tahle šílená silnice se ke konci parku mění v něco nepředstavitelného / mimozemského. Ze silnice zbývají jen semtam kusy rozpraskaného asfaltu. Mezi nimi Macocha vedle Macochy, rozjezděná hlína a velký kameny. Místama silnici raději opouštíme a jedeme po něčem co mohla být v minulém tisíciletí krajnice.
Už toho začínáme mít fakt plný kecky. Od samýho rána to s váma nonstop šíleně třese, nebo jedete tenhle "offroad".
Heh koukám opravdu výstižný název.
Přijíždíme do Koločavy.
Ta je známá jako rodiště obávaného loupežníka Nikoly Šuhaje, hrdiny Ivana Olbrachta – Nikola Šuhaj loupežník.
Z četnické stanice kde ho drželi je hospoda - a je obsypaná motorkama s českýma SPZtkama
konečně trochu oddych
Andrej hledá přes booking kde se konečně natáhnem do postele. Hotel a vypadá na několik hvězdiček, cena tuším 23€ ;D
Sakr alespoň ceny tu mají super.
Kolem projíždí traktor. Přední kola po přejetí nerovnosti začnou předvádět epileptický záchvat. *uaau*
Normálně kola lítají doleva/doprava o dobrých deset centimetrů.
V tomhle šíleným stavu mě přijde, že je tady asi všechno.
Jediné co je tu v špičkovém stavu jsou kostely. Na nich jsou fungl nové "zlaté" střechy a celý kostel hraje všemi barvami.
Přijíždíme do Бедевля a hledáme onen hotel. Po pár otočkách jsme u něj.
Kluci to šli opět omrknout a já jsem u motorek. Za chvíli přichází a valí oči - tohle jsme ještě prý neviděli.
Stoupáme po schodech kolem sálů a odpočívadel. Pokoj je fakt luxus. Postele mají vysoké měkké madrace, že si připadám jako na vodě.
Dáme sprchu a ozývá se hlad a žízeň.
Jdeme do recepce, kde je za pultem mladá dívenka. Andrej co by jazykově nejzdatnější se ptá na jídlo.
Dostáváme jídelní lístek a vybíráme.
Zatím do sebe cpeme jen pečivo se salámy a podobně, už mám sakra chuť na něco pořádnýho.
Zastavil jsem se u steaku - jo! Co je lepšího než pořádný steak?
Koukáme na cenu a Andrej počítá. "hele Begy to je něco malinko přes euro" - co??? Steak za 30kaček? *uaau* - ještě co k tomu...
Jenže slečna jen mne rtíky o sebe, ale evidentně nám nerozumí
No nic, ať si zatím vyberou něco kluci.
Andrej kouká a jasná volba boršč. Pak mu to nedá a zkouší co by nám slečna doporučila.
- opět mne rtíky o sebe...
"bograč?" - Andrej zbystří "čo je taká bograč?", "To je nejaká polievka?"
- slečna opět mne rtíky o sebe, evidentně je na pokraji duševního zhroucení
"nee... to ne supočka - to bograč"
Andreje to ale k jejímu neštěstí začíná jednoznačně bavit ;D
"bograč... zemiaky? mäso?"
"mjaso? - da" probere se z mrákot slečna a předvádí rukama pohyb jako když chceš přetrhnout nit, nebo poškrábat nehty mrkev *LOL*
no... tak teď babo raď, mluví o masu nebo ne?
tak je to asi polévka, nebo to může být vlastně cokoli... *LOL* - každopádně úspěch - máme další položku večeře. Do tohohle jde Brown
Andrej provokuje dál.
Ptá se by doporučila jemu.
- slečna, nyní ji už mezi sebou nazýváme "rtíkatá" už je evidentně zoufalá
tohle divadlo se asi trošku rozkřiklo a z dveří zřejmě kuchyně vykoukne další osoba, prohodí pár slov se slečnou rtíkatou.
Ta se pak na nás otočí a "krepeluóčka?"
Andej se rozzáří jako sluníčko *smil*
" jak u vas jietě krepelóčku?" - slečna rtíkatá opět dostává svému jménu
no nebudu to natahovat, zase tak moc detailně si to divadlo nepamatuju. Výsledek byl, že já mám steak, Brown bograč, Andrej boršč a křepelku - k tomu samosebou nějaký to pivko
jdeme si sednout ven
za chvíli je tma, tak se přesouváme dovnitř. Začneme probírat další trasu.
Všichni se schodneme, že už chceme odtud pryč. Nic exra zajímavého tu není a i když se říká "cesta je cíl" - tak už toho máme fakt plný brejle...
Dáváme ještě několik mnoho pár piv.
Přichází slečna rtíkatá a Andrej se opět pokouší o konverzaci.
"čo keby sme tu boli dve noci?"
slečna kouká nechápavě
"dve noci - nights? nacht?" - slečna jen mne rtíky o sebe...
"dve noci" opakuje Andrej
slečna trochu zbystří a "nóči?"
tudy cesta prostě nevede. Asi není zvyklá na cizince a pokud nemluvíš jak je zvyklá prostě nerozumí.
Platíme.
Slečna rtíkatá přináší účet za celý večer. Tedy steak, bograč, boršč, křepelu a piv už ani nepočítám... na účtence je cifra 9€
TVL... no to snad... ve třech lidech jsme se trošku rozšoupli a za celý večer VE TŘECH LIDECH zaplatíme 9€? *conf* *LOL* *LOL* *LOL*
loučíme se, jdeme nahoru
večer ještě sepisuju zážitky
spím ob jednu postel od kluků - tak špunty nepotřebuju
Název: Re: Ukrajina, Rumunsko 2017
Přispěvatel: Begy 09-09-2017, 17:56:58
4 den
Balíme a jdeme se rozloučit se slečnou rtíkatou. Ale bohužel, asi nemá směnu :-\
Stejně mě to vrtá hlavou...
Andrej který by se dokázal domluvit i s Klingonem, není pomalu schopný s ní cokoli domluvit.
Dnes máme v plánu se podívat na solné jezero, nebo rybníček, nebo takovou větší kaluž??? Po včerejší várce piv si nejsem jistý ;D
Vznikly z odčerpané vody ze solných dolů. Takové "mrtvé moře"
Jsme kousek od hranic a chci přivést něco ukrajinského. Ale krom všelijkaých ručně vyráběných kýčů a stánků jako u vietnamce na tržnici tu vlastně nic není. Tak zastavujeme u krámu, že vemu dětem alespoň třeba bonbóny.
Krám je ale plný sortimenu stejně jako u nás. Dokonce nacházíme i český věci.
Jediné co jsem našel byl pytlík s čímsi, ale bylo to plný azbuky - takže jasná volba. Doma pak zjišťuju, že to byly nasolený rybičky - což děti dle očekávání fakt zrovna nenadchlo ;D
Pak už jen dvě čokolády - o kterých jsem ale zase tušil, že moc hitparády po pár dnech v kufru na slunci taky nenadělají...
Blížíme se k Solotvinu a Andrej začíná hledat kde to jezero vlastně je. Sjíždíme úvozem z ujezděnýho kamení a hlíny. Vypadá to tu jako v chatkové osadě. Nikde žádný ukazatel a tak zkoušíme domorodé obyvatelstvo.
Paní Andrejovi asi špatně rozumí, tak ho chytí za "bradu helmy" a na férovku si ho přitáhne ;D - chudáka tak málem ztáhla z motorky.
Jedeme správně. Po pár stech metrech a dvou psech co si hrajou na sebevrahy a skáčou pod kola jedoucí motorky jsme na místě.
Jenže ouha. Z relativně "obyč jezera" se stává něco asi jako rekreakční středisko. Všudé samé prázdné bazény, (nebo je v nich trošku čehosi.. noo... znáte tu scénku z Kurva hoši gutentag jak Bohůšovi napustili bazén... *LOL*) kolem nich lehátka a za nimi něco cosi zřejmě možná pravděpodobně čert ví... jako hotýlky. Vypadá to jako opuštěný lunapark. Cesta je stále ujezděné kamení s hlínou. Fakt bizardní...
No ono mě to vlastně celkově ten gutentag připomíná.
Zato jsou všude naháněči co okamžitě cpou navštívenky s ubytováním atd... Tak tohle ne.. otáčíme a jedeme tu samou trasu zpět.
Jdeme asi naposledy tankovat.
Vedle to vypadá jako malá kavárnička. Chceme si trochu oddechnout a dát si něco ke snídani.
Prodavačka nám nabízí teplné plněné bagety. Jsme na Ukrajině... tak v chlaďáku kde je má je i pár flašek místního všeléku 8)
Blížíme se k hranicím. Cesta je stále šílená.
To jsme fakt za CELOU - opakuji - CELOU Ukrajinu nejeli po kousku nedomrd..é silnice?
Je tu hranice.
Zase mám mravenčení v zádech... tak jsem zvědavý jaké divadlo to bude teď.
Voják se samopalem přes rameno nám otevírá závoru. Každému dá malý kousek papírku s razítkem - tedy že jsme kolem něj prošli.
Jsem poslední a když jsem u něj se zeptá "cagret?.. píívo - Gambrinus?"
"nět... vsjo vypili" a udělám šibalský úsěv
"eeehh čéési" mávne rukou rezignovaně voják
uprostřed celnice jsou dvě unimo buňky se dvěma okénky těsně vedle sebe
Stojíme u prvního okénka nad kterým je nápis "pasová kontrola", podáváme pas, techničák a onen lísteček - uděláme dva kroky...
Stojíme u druhého okénka nad kterým je nápis "osobní kontrola", podáváme pas, techničák a onen lísteček - takže to samé podruhé
tvl tohle prostě nedje vymyslet... *LOL*
nakonec následuje kontrola zavazadel. Otevíráme topcase - celník do něj jen stčí ruku - nic nekontroluje a máme konečně poslední razítko na lístečku.
Tím končí celní kontrola a můžeme konečně k poslední závoře. U ní opět voják se samopalem a vybírá lístečky s razítkama.
Je mladý, nezkušený a snaží se si říct o úplatek. Tenhle ale nemá žádný pravomoce, je to jen poskok co otevírá závoru. Ani neví kolik vlastně chce, tak nakonec euro. Tak dostal euro s tím, že to je za všechny - čau!
Mezi celnicemi je řeka s mostem. To je zdá se poslední adrenalinový zážitek na Ukrajině
Trámy jsou v rozpadu a místy snad i chybí. Že je chvílema skrz mostovku vidíte řeku nemůže překvapit.
Přijíždíme do Rumunska
- konečně civilizace!!!!
- konečně rovná silnice
- konečně ... já už nevím, ale rozhodně to bude něco pozitivního ;D
Jedeme stejnou trasu co minule na Piatra Neamț. Čili opět závodní dráha s perfektním asfaltem. Mám hubu od ucha k uchu a konečně si užívám radost z jízdy. Andreje to evidentně baví taky a Brownovi brzo ujíždíme.
Silnice se zase zhoršuje a blíží se stoupání na sedlo, kde jsme se minule společně fotili a pod kterým jsme minule potkali ty tancující cikány přes silnici a středověk za nimi.
Jen celé stoupání i samotné sedlo se opravuje. Takže chvilku jedeme po novým asfaltu, chvilku máme enduro vložky když projíždíme bordelem po frézování atd...
Brzy dojíždíme skupinku němců na nablýskaných motorkách. Vede je jak jinak GSo a končí novým Caponordem. Jedou bordelem krokem a i když motorka pod nima skáče jak blbá - furt sedí. Zdá se, že jízda ve stupačkách jim nic neříká.
Dochází mi benzín a cosi pamatuju, tady pumpa nikde není. :-\
Sjíždíme ze sedla dolů a já netrpělivě vyhlížím místo, kde jsme minule potkali ty cikány. Nikde nic. - tak teď si vlastně nejsem jistý jestli jsem rád nebo ne...
Středověk ale zůstal. Jen ho není tolik. Ale i tak jsou vidět stále něco jako mezi stanem a zahradním domkem potaženým igelitem. Opět po pobíhaj malý caparti.
Na tachometru naskakuje 240km - kua... tolik jsem ještě nikdy nenajel. *???*
Snad už jen navýpary přijíždíme k malé pumpě. Karty neberou, ty jejcih plastový fufníky jsem vybrat ještě nestihnul - tak se mě to hezky komplikuje. Nakonec prý mě vezmou eura - ufffff
Natankuju a jdu platit. Mladík zuřivě ťuká do kalkulačky jak na matematický olympiádě. Tohle si dokážu představit třeba při výpočtech mezihvězdných vzdáleností. Po chvilce boje s kalkulačkou mladík přestal, kouknu mu pod ruce a na displeji vidím 16 a nějaký drobný.
Vše vymaže - a na mě pak otáčí kalkulačku s cifrou 20 ;D
Zasměju se a i tak s "radostí" mu věnuju dvacetieurovku.
Brown fouká chcíplý gumy a snaží se o družbu se psem. Ten je ale celkem dooost bázlivej, evidentně tady fakt nemá lehký život
Pokračujeme dál krásným údolím.
Cesta se mění na regulerní tankodrom. Před sebou vidíte normální betonovou cestu, ale podvozek hlásí, že jedete po oraništi.
Objevuje se jezero Bicaz, cesta začíná stoupat a taky se trochu zlepší.
Zastavujeme na stejném místě jako minule.
Před námi je Piatra Neamț, kde máme přes booking ubytovnu.
Stojíme před ní, ale nějak nedobytná. Nakonec Andrej s pomocí jednoho maďara co tam bydlí zjišťujeme, že tady se jen spí - ale domluvit se to musí v kanceláři která je jen o půl města jinde. Slavnou kancelář se nám najít nepodařilo. hmm pecka... už se začíná stmívat
Tak opět booking a nalézáme penzion. Pokoje jsou vždy pro dva. Budu spát sám - ale já se tím už nějak poperu. *evil*
Přijíždíme k penzionu.
Na dvorku stojí Honda Freewind a nějaký chopper. Přichází majitel a zjišťujeme že motorky jsou jeho. Super konečně někdo kdo vidí rád motorky.
Andrej opět navazuje komunikaci. Pán umí trochu polsky, prý kdysi s těmahle šmelinářema obchodoval.
Máme hlad a tmelidlo kolektivu taky došlo. Takže tedy dvě špatný zprávy najednou.
Sedáme na motorky a vyrážíme směr obychodní centrum, co jsme cestou míjeli. Ze snů o teplým hamburgeru nakonec opět sešlo na studený housky, salám a nějaký bolebřichy co zmastíme večer na pokoji.
Při východu z centra potkávám ve dveřích nefalšovaný tři cikánky. Barevný sukně, na hlavě šátek a ověnšený cingrlátkama. Tohle je jak z kýčovatých obrázků nebo khamoro festivalu.
Dáváme sprchu opět v rumunském stylu.
Sprchový kout je opět "hifi". Tedy různé trysky z různých směrů, integrované rádio atd. Jen tak jako asi vždy. Tlak vody je minimální - takže trysky nefungují stejně jako to rádio. Nakonec jste rádi, že se taknějak vůbec osprchujete.
Ono to celkově vypadá, že udělali koupelnu (vykachličkovali) a pak se rozhodli tam zavést vodu a topení. V rohách jsou tedy do kachliček snad krumpáčem vysekaný díry pro trubky, které se pak táhnou kolem zdí.
No zkrátím to.
večer družba, pojídání studené kuchyně a bolebřichů. Večer nám zpříjemňují dvě abolutně pitoměhravýpraštěný koťata.
Dnes mám pro sebe celý pokoj, dnes tedy o špuntech neuslyšíte.
večer usínám u televize znaven u Ramba v rumunštině...
Balíme a jdeme se rozloučit se slečnou rtíkatou. Ale bohužel, asi nemá směnu :-\
Stejně mě to vrtá hlavou...
Andrej který by se dokázal domluvit i s Klingonem, není pomalu schopný s ní cokoli domluvit.
Dnes máme v plánu se podívat na solné jezero, nebo rybníček, nebo takovou větší kaluž??? Po včerejší várce piv si nejsem jistý ;D
Vznikly z odčerpané vody ze solných dolů. Takové "mrtvé moře"
Jsme kousek od hranic a chci přivést něco ukrajinského. Ale krom všelijkaých ručně vyráběných kýčů a stánků jako u vietnamce na tržnici tu vlastně nic není. Tak zastavujeme u krámu, že vemu dětem alespoň třeba bonbóny.
Krám je ale plný sortimenu stejně jako u nás. Dokonce nacházíme i český věci.
Jediné co jsem našel byl pytlík s čímsi, ale bylo to plný azbuky - takže jasná volba. Doma pak zjišťuju, že to byly nasolený rybičky - což děti dle očekávání fakt zrovna nenadchlo ;D
Pak už jen dvě čokolády - o kterých jsem ale zase tušil, že moc hitparády po pár dnech v kufru na slunci taky nenadělají...
Blížíme se k Solotvinu a Andrej začíná hledat kde to jezero vlastně je. Sjíždíme úvozem z ujezděnýho kamení a hlíny. Vypadá to tu jako v chatkové osadě. Nikde žádný ukazatel a tak zkoušíme domorodé obyvatelstvo.
Paní Andrejovi asi špatně rozumí, tak ho chytí za "bradu helmy" a na férovku si ho přitáhne ;D - chudáka tak málem ztáhla z motorky.
Jedeme správně. Po pár stech metrech a dvou psech co si hrajou na sebevrahy a skáčou pod kola jedoucí motorky jsme na místě.
Jenže ouha. Z relativně "obyč jezera" se stává něco asi jako rekreakční středisko. Všudé samé prázdné bazény, (nebo je v nich trošku čehosi.. noo... znáte tu scénku z Kurva hoši gutentag jak Bohůšovi napustili bazén... *LOL*) kolem nich lehátka a za nimi něco cosi zřejmě možná pravděpodobně čert ví... jako hotýlky. Vypadá to jako opuštěný lunapark. Cesta je stále ujezděné kamení s hlínou. Fakt bizardní...
No ono mě to vlastně celkově ten gutentag připomíná.
Zato jsou všude naháněči co okamžitě cpou navštívenky s ubytováním atd... Tak tohle ne.. otáčíme a jedeme tu samou trasu zpět.
Jdeme asi naposledy tankovat.
Vedle to vypadá jako malá kavárnička. Chceme si trochu oddechnout a dát si něco ke snídani.
Prodavačka nám nabízí teplné plněné bagety. Jsme na Ukrajině... tak v chlaďáku kde je má je i pár flašek místního všeléku 8)
Blížíme se k hranicím. Cesta je stále šílená.
To jsme fakt za CELOU - opakuji - CELOU Ukrajinu nejeli po kousku nedomrd..é silnice?
Je tu hranice.
Zase mám mravenčení v zádech... tak jsem zvědavý jaké divadlo to bude teď.
Voják se samopalem přes rameno nám otevírá závoru. Každému dá malý kousek papírku s razítkem - tedy že jsme kolem něj prošli.
Jsem poslední a když jsem u něj se zeptá "cagret?.. píívo - Gambrinus?"
"nět... vsjo vypili" a udělám šibalský úsěv
"eeehh čéési" mávne rukou rezignovaně voják
uprostřed celnice jsou dvě unimo buňky se dvěma okénky těsně vedle sebe
Stojíme u prvního okénka nad kterým je nápis "pasová kontrola", podáváme pas, techničák a onen lísteček - uděláme dva kroky...
Stojíme u druhého okénka nad kterým je nápis "osobní kontrola", podáváme pas, techničák a onen lísteček - takže to samé podruhé
tvl tohle prostě nedje vymyslet... *LOL*
nakonec následuje kontrola zavazadel. Otevíráme topcase - celník do něj jen stčí ruku - nic nekontroluje a máme konečně poslední razítko na lístečku.
Tím končí celní kontrola a můžeme konečně k poslední závoře. U ní opět voják se samopalem a vybírá lístečky s razítkama.
Je mladý, nezkušený a snaží se si říct o úplatek. Tenhle ale nemá žádný pravomoce, je to jen poskok co otevírá závoru. Ani neví kolik vlastně chce, tak nakonec euro. Tak dostal euro s tím, že to je za všechny - čau!
Mezi celnicemi je řeka s mostem. To je zdá se poslední adrenalinový zážitek na Ukrajině
Trámy jsou v rozpadu a místy snad i chybí. Že je chvílema skrz mostovku vidíte řeku nemůže překvapit.
Přijíždíme do Rumunska
- konečně civilizace!!!!
- konečně rovná silnice
- konečně ... já už nevím, ale rozhodně to bude něco pozitivního ;D
Jedeme stejnou trasu co minule na Piatra Neamț. Čili opět závodní dráha s perfektním asfaltem. Mám hubu od ucha k uchu a konečně si užívám radost z jízdy. Andreje to evidentně baví taky a Brownovi brzo ujíždíme.
Silnice se zase zhoršuje a blíží se stoupání na sedlo, kde jsme se minule společně fotili a pod kterým jsme minule potkali ty tancující cikány přes silnici a středověk za nimi.
Jen celé stoupání i samotné sedlo se opravuje. Takže chvilku jedeme po novým asfaltu, chvilku máme enduro vložky když projíždíme bordelem po frézování atd...
Brzy dojíždíme skupinku němců na nablýskaných motorkách. Vede je jak jinak GSo a končí novým Caponordem. Jedou bordelem krokem a i když motorka pod nima skáče jak blbá - furt sedí. Zdá se, že jízda ve stupačkách jim nic neříká.
Dochází mi benzín a cosi pamatuju, tady pumpa nikde není. :-\
Sjíždíme ze sedla dolů a já netrpělivě vyhlížím místo, kde jsme minule potkali ty cikány. Nikde nic. - tak teď si vlastně nejsem jistý jestli jsem rád nebo ne...
Středověk ale zůstal. Jen ho není tolik. Ale i tak jsou vidět stále něco jako mezi stanem a zahradním domkem potaženým igelitem. Opět po pobíhaj malý caparti.
Na tachometru naskakuje 240km - kua... tolik jsem ještě nikdy nenajel. *???*
Snad už jen navýpary přijíždíme k malé pumpě. Karty neberou, ty jejcih plastový fufníky jsem vybrat ještě nestihnul - tak se mě to hezky komplikuje. Nakonec prý mě vezmou eura - ufffff
Natankuju a jdu platit. Mladík zuřivě ťuká do kalkulačky jak na matematický olympiádě. Tohle si dokážu představit třeba při výpočtech mezihvězdných vzdáleností. Po chvilce boje s kalkulačkou mladík přestal, kouknu mu pod ruce a na displeji vidím 16 a nějaký drobný.
Vše vymaže - a na mě pak otáčí kalkulačku s cifrou 20 ;D
Zasměju se a i tak s "radostí" mu věnuju dvacetieurovku.
Brown fouká chcíplý gumy a snaží se o družbu se psem. Ten je ale celkem dooost bázlivej, evidentně tady fakt nemá lehký život
Pokračujeme dál krásným údolím.
Cesta se mění na regulerní tankodrom. Před sebou vidíte normální betonovou cestu, ale podvozek hlásí, že jedete po oraništi.
Objevuje se jezero Bicaz, cesta začíná stoupat a taky se trochu zlepší.
Zastavujeme na stejném místě jako minule.
Před námi je Piatra Neamț, kde máme přes booking ubytovnu.
Stojíme před ní, ale nějak nedobytná. Nakonec Andrej s pomocí jednoho maďara co tam bydlí zjišťujeme, že tady se jen spí - ale domluvit se to musí v kanceláři která je jen o půl města jinde. Slavnou kancelář se nám najít nepodařilo. hmm pecka... už se začíná stmívat
Tak opět booking a nalézáme penzion. Pokoje jsou vždy pro dva. Budu spát sám - ale já se tím už nějak poperu. *evil*
Přijíždíme k penzionu.
Na dvorku stojí Honda Freewind a nějaký chopper. Přichází majitel a zjišťujeme že motorky jsou jeho. Super konečně někdo kdo vidí rád motorky.
Andrej opět navazuje komunikaci. Pán umí trochu polsky, prý kdysi s těmahle šmelinářema obchodoval.
Máme hlad a tmelidlo kolektivu taky došlo. Takže tedy dvě špatný zprávy najednou.
Sedáme na motorky a vyrážíme směr obychodní centrum, co jsme cestou míjeli. Ze snů o teplým hamburgeru nakonec opět sešlo na studený housky, salám a nějaký bolebřichy co zmastíme večer na pokoji.
Při východu z centra potkávám ve dveřích nefalšovaný tři cikánky. Barevný sukně, na hlavě šátek a ověnšený cingrlátkama. Tohle je jak z kýčovatých obrázků nebo khamoro festivalu.
Dáváme sprchu opět v rumunském stylu.
Sprchový kout je opět "hifi". Tedy různé trysky z různých směrů, integrované rádio atd. Jen tak jako asi vždy. Tlak vody je minimální - takže trysky nefungují stejně jako to rádio. Nakonec jste rádi, že se taknějak vůbec osprchujete.
Ono to celkově vypadá, že udělali koupelnu (vykachličkovali) a pak se rozhodli tam zavést vodu a topení. V rohách jsou tedy do kachliček snad krumpáčem vysekaný díry pro trubky, které se pak táhnou kolem zdí.
No zkrátím to.
večer družba, pojídání studené kuchyně a bolebřichů. Večer nám zpříjemňují dvě abolutně pitoměhravýpraštěný koťata.
Dnes mám pro sebe celý pokoj, dnes tedy o špuntech neuslyšíte.
večer usínám u televize znaven u Ramba v rumunštině...
Název: Re: Ukrajina, Rumunsko 2017
Přispěvatel: Begy 09-09-2017, 17:57:05
5 den
Ráno se probouzíme a obloha je zatežená.
Naštěstí mám dobrou náladu páč jsem se dobře vyspal. Nikdo na mě nemlaskal :)
Ale i jeden puntík by se našel. Jsme v horách a já "zapomněl" zavřít okno a nepřišel na to, jak se leze pod deku ;D
- tak jsem spal jen pod přehozem. Teplo takhle po ránu vypadá tedy jinak a momentálně vypadá jinak i zdravý nos bez rýmičky :-\
Zbaleno máme za chvilku a jdu konečně namazat řetěz. Při tý příležitosti zjišťuju, že ho mám tak volnej, až cinká o výfuk.
Tímto se tedy omlouvám za můj nejapný příspěvek v tématu o tom jak se napíná řetěz během dovolený ODKAZ (http://www-tdm.cz/TDM_forum/index.php?topic=2333.msg38319#msg38319)
No... a když jsme u toho, nářadím co je k motorce to fakt povolit nejde. Naštěstí kolega motorkář a majitel penzionu v jedné osdobě mi půjčil golu.
Během mého mazání řetězu koukal na myslel jsem si známý grif, když motorku nakloníte na sebe přes boční stojánek a kolega pak může v pohodě otáčet zadním kolem který je ve vzduchu a nacákat na něj trochu toho mazadla.
Nezná to - a proto prý ještě nikdy řezěz nemazal *conf*
Tak mu ho s Andrejem na oplátku za půjčení nářadí namažeme. Aby měl čím trénovat, tak mu nechávám ten zázak z Lidlu na řetězy.
Dnešní trasa by měla být oddychovka. Jsme v Rumunsku - tedy konečně civilizaci ;D, v plánu jsou jakési malé solné doly, zatopený kostel v přehradě a cesta o které vůbec nic nevím. Tedy Piatra Neamţ - cosi - Sighişoara. Prostě jedeme "naslepo", na mapě je to značeno zeleně - takže by to mělo být kochací.
Cestou nás semtam provází lehounký letní deštík.
Silnice konečně vypadá jako silnice a zelená trasa nezklamala, samé úžasné zatáčky a výhledy.
Netrvá to dlouho a kolem nás se začnou zvedat skalní masivy. Stále se zvětšují a přibližují. Být klaustrofobik asi bych si nezáviděl.
Doma pak zjišťuju že to je slavná soutěska Bicaz.
Za soutěskou následuje horské sedlo s nekonečnýma zatáčkama. Tuhle trasu si musíme dát někdy znovu, opravdu stojí za to.
Sjíždíme pomalu z hor a další místo které je vyloženě při trase jsou malé opuštěné solné doly v Praidu. Opuštěné - tedy že se tam už sůl netěží.
Přijíždíme do Praidu a hledáme ony doly. Jejich souřadnice jsem zapoměl asi v penzinu *???*
Tak žhavím Skype a kolegové z práce dostávají bojový úkol. Alespoň se nebudou nudit ;D - po chvíli máme souřadnice a víme kam jet.
Hmmm to je divný, už jsme kolem nich museli projet. Vracíme se a mezi stánky je ulička kam by bezdomovci chodili dělat potřebu. Na konci je vidět vjezd do skály, ale to mají zavřeno? To nevypadá, jako by tudy chodili nějaký lidi.
Po chvíli už máme jasno. Někde je kasa kde naberou lidi do autobusu a tím je pak skrze doly rozváží. Hmm na to prdíme, dáme radši langoše a pryč.
Každopádně jsme v oblasti, kde rumunštinu moc neuslyšíte. Nápisy, poutače a ono vlastně i názvy vesniček - vše je Maďarsky.
Mě je to putna, rumunština i maďarština mě znějí úplně stejně mimozemsky. Tohle není řeč, ale náhodný shluk písmen, nebo výsledek šifrovacího programu.
Jediný kdo je ve svém živlu je Andrej, ale u něj mě to nepřekvapuje - ten by se domluvil i s rybou...
Další na trase je zatopený kostel.
Projíždíme vesničkama a přibývá typických rumunských domečků. Na ulicích jsou vidět nefalšovaný domorodci. Některý chlapi kosu přes rameno, ohromný knír pod nosem a na hlavě asi bych to přirovnal velký černý sombréro. Ženský copy snad až ke kolenům, celý v křiklavě barevných sukních a šátcích a ověnšený všelijakým řetízkama a cetkama.
Sjíždíme z hlavní silnice a jedeme na Bezid. Tady má být tento zatopený kostel.
Objíždíme přehradu po nový a bezchybný silnici. Je vidět že ubylo opravdu hodně vody. Jsou vidět torza stromů co byly kdysi pod vodou, bývalý břeh atd. Samotná voda je často skoro v nedohlednu...
Ke kostleu se musí sjet na cestu která je vysypaná kamením. Projíždíme kolem cikánskýho baráčku, né že by tu byl vyloženě bordel - ale vše je takové divně spustlé, věci roztroušeny stylem "kde mi to vypadlo z ruky" *???*
Jsme na místě. Stojí tu i dvě auta a jak jinak než s maďarskýma SPZ. Jsou to nějací enviromentalisti a taky hledají ten kostel.
Jenže po něm ani památky... Jo jasně beru že se třeba zřítil, ale tady nejsou vidět ani ryiny, sesypaný zdivo - nebo prostě vůbec něco.
Takže to vypadá, že kostel opravdu asi spadnul a podnikaví domorodci ho prostě regulerně rozkradli.
Blíží se k nám obyvtel z nedalkého domku. Vypadá tak trochu jako čert a v ruce má ze slámy spletená "díla tradičně rukodělná"
Si říkám že tohle není evidentně náhoda, že tu musí číhat na nebohé kostelohledače.
Andej velí "rýchlo preč, to něvyzerá dobre, budů problémy" - ani to říkat nemusel a rychle mizíme.
hmm takže druhý plánovaný dnešní bod cesty opět fiasko.
Jedeme zpět a u autobusový zastávky hledáme přes booking, kde složíme hlavy.
Nacházíme penzion v Sigišoáře.
Vjíždíme do města a skoro hned bloudíme.
Druhé kolečko bloudění zkouším já - a ač obvykle všude zabloudím - tentokráte prozměnu nacházím 8)
Vítá nás majitelka a rovnou s kořalkou v ruce. No... Brown nechtěl, tak jsem se holt vítal 2x ;D
Na rumunku moc nevypadá a s Andrejem se pouští do křížku směsí maďarštiny a němčiny - na to že jsme v Rumunsku...
- náš google translator je opět ve svém živlu ;D
Zabydlujeme se a plánujeme co s večerem.
Z dálky je slyšet dunění výfuků. To se stále přibližuje a po chvíli se objevují dvě KTM.
Z motorek sesedají dva kluci a vidíme český SPZ.
Z té správně oranžové sesedá kluk, co by mohl rukama trhat stromy i s kořeny.
Z kapsy vytáhne placatku a řádně si přihne. Ty bláho.. *conf* "ufff a už to zase jede" - v tý placatce má v kořalce naloženou mariánku...
Z dveří vyjde majitelka penzionu a i je vítá kořalkou ;D
Z jeho žíly nikdy krev asi nepopteče :D
Zkoumám jeho motorku a přiznávám že ač mám výhrady vůči některým věcem, se mi KTM po stránce zaměření a jezdění začíná líbit
Zvu krajany aby šli s námi do města.
Zkoušíme na ně počkat, ale bez šancí.
Nakonec jen zajdeme do krámu pro velký nákup. Asi klasika, pojivo kolektivu a tuším i nějaký jídlo.
K večeři je čínská polévka s vlastoručně nakrájeným párkem.
Plynový vařič je sice fajn, ale na příští výpravu zkusím sehnat takový ten ponorný vařič do hrnku. Zabere to míň místa.
Na zítřek máme v plánu cestu po myslím víceméně neznámých cestách, Transfagaraš a ukončit to pod další "modlou" Transalpinou.
Ráno se probouzíme a obloha je zatežená.
Naštěstí mám dobrou náladu páč jsem se dobře vyspal. Nikdo na mě nemlaskal :)
Ale i jeden puntík by se našel. Jsme v horách a já "zapomněl" zavřít okno a nepřišel na to, jak se leze pod deku ;D
- tak jsem spal jen pod přehozem. Teplo takhle po ránu vypadá tedy jinak a momentálně vypadá jinak i zdravý nos bez rýmičky :-\
Zbaleno máme za chvilku a jdu konečně namazat řetěz. Při tý příležitosti zjišťuju, že ho mám tak volnej, až cinká o výfuk.
Tímto se tedy omlouvám za můj nejapný příspěvek v tématu o tom jak se napíná řetěz během dovolený ODKAZ (http://www-tdm.cz/TDM_forum/index.php?topic=2333.msg38319#msg38319)
No... a když jsme u toho, nářadím co je k motorce to fakt povolit nejde. Naštěstí kolega motorkář a majitel penzionu v jedné osdobě mi půjčil golu.
Během mého mazání řetězu koukal na myslel jsem si známý grif, když motorku nakloníte na sebe přes boční stojánek a kolega pak může v pohodě otáčet zadním kolem který je ve vzduchu a nacákat na něj trochu toho mazadla.
Nezná to - a proto prý ještě nikdy řezěz nemazal *conf*
Tak mu ho s Andrejem na oplátku za půjčení nářadí namažeme. Aby měl čím trénovat, tak mu nechávám ten zázak z Lidlu na řetězy.
Dnešní trasa by měla být oddychovka. Jsme v Rumunsku - tedy konečně civilizaci ;D, v plánu jsou jakési malé solné doly, zatopený kostel v přehradě a cesta o které vůbec nic nevím. Tedy Piatra Neamţ - cosi - Sighişoara. Prostě jedeme "naslepo", na mapě je to značeno zeleně - takže by to mělo být kochací.
Cestou nás semtam provází lehounký letní deštík.
Silnice konečně vypadá jako silnice a zelená trasa nezklamala, samé úžasné zatáčky a výhledy.
Netrvá to dlouho a kolem nás se začnou zvedat skalní masivy. Stále se zvětšují a přibližují. Být klaustrofobik asi bych si nezáviděl.
Doma pak zjišťuju že to je slavná soutěska Bicaz.
Za soutěskou následuje horské sedlo s nekonečnýma zatáčkama. Tuhle trasu si musíme dát někdy znovu, opravdu stojí za to.
Sjíždíme pomalu z hor a další místo které je vyloženě při trase jsou malé opuštěné solné doly v Praidu. Opuštěné - tedy že se tam už sůl netěží.
Přijíždíme do Praidu a hledáme ony doly. Jejich souřadnice jsem zapoměl asi v penzinu *???*
Tak žhavím Skype a kolegové z práce dostávají bojový úkol. Alespoň se nebudou nudit ;D - po chvíli máme souřadnice a víme kam jet.
Hmmm to je divný, už jsme kolem nich museli projet. Vracíme se a mezi stánky je ulička kam by bezdomovci chodili dělat potřebu. Na konci je vidět vjezd do skály, ale to mají zavřeno? To nevypadá, jako by tudy chodili nějaký lidi.
Po chvíli už máme jasno. Někde je kasa kde naberou lidi do autobusu a tím je pak skrze doly rozváží. Hmm na to prdíme, dáme radši langoše a pryč.
Každopádně jsme v oblasti, kde rumunštinu moc neuslyšíte. Nápisy, poutače a ono vlastně i názvy vesniček - vše je Maďarsky.
Mě je to putna, rumunština i maďarština mě znějí úplně stejně mimozemsky. Tohle není řeč, ale náhodný shluk písmen, nebo výsledek šifrovacího programu.
Jediný kdo je ve svém živlu je Andrej, ale u něj mě to nepřekvapuje - ten by se domluvil i s rybou...
Další na trase je zatopený kostel.
Projíždíme vesničkama a přibývá typických rumunských domečků. Na ulicích jsou vidět nefalšovaný domorodci. Některý chlapi kosu přes rameno, ohromný knír pod nosem a na hlavě asi bych to přirovnal velký černý sombréro. Ženský copy snad až ke kolenům, celý v křiklavě barevných sukních a šátcích a ověnšený všelijakým řetízkama a cetkama.
Sjíždíme z hlavní silnice a jedeme na Bezid. Tady má být tento zatopený kostel.
Objíždíme přehradu po nový a bezchybný silnici. Je vidět že ubylo opravdu hodně vody. Jsou vidět torza stromů co byly kdysi pod vodou, bývalý břeh atd. Samotná voda je často skoro v nedohlednu...
Ke kostleu se musí sjet na cestu která je vysypaná kamením. Projíždíme kolem cikánskýho baráčku, né že by tu byl vyloženě bordel - ale vše je takové divně spustlé, věci roztroušeny stylem "kde mi to vypadlo z ruky" *???*
Jsme na místě. Stojí tu i dvě auta a jak jinak než s maďarskýma SPZ. Jsou to nějací enviromentalisti a taky hledají ten kostel.
Jenže po něm ani památky... Jo jasně beru že se třeba zřítil, ale tady nejsou vidět ani ryiny, sesypaný zdivo - nebo prostě vůbec něco.
Takže to vypadá, že kostel opravdu asi spadnul a podnikaví domorodci ho prostě regulerně rozkradli.
Blíží se k nám obyvtel z nedalkého domku. Vypadá tak trochu jako čert a v ruce má ze slámy spletená "díla tradičně rukodělná"
Si říkám že tohle není evidentně náhoda, že tu musí číhat na nebohé kostelohledače.
Andej velí "rýchlo preč, to něvyzerá dobre, budů problémy" - ani to říkat nemusel a rychle mizíme.
hmm takže druhý plánovaný dnešní bod cesty opět fiasko.
Jedeme zpět a u autobusový zastávky hledáme přes booking, kde složíme hlavy.
Nacházíme penzion v Sigišoáře.
Vjíždíme do města a skoro hned bloudíme.
Druhé kolečko bloudění zkouším já - a ač obvykle všude zabloudím - tentokráte prozměnu nacházím 8)
Vítá nás majitelka a rovnou s kořalkou v ruce. No... Brown nechtěl, tak jsem se holt vítal 2x ;D
Na rumunku moc nevypadá a s Andrejem se pouští do křížku směsí maďarštiny a němčiny - na to že jsme v Rumunsku...
- náš google translator je opět ve svém živlu ;D
Zabydlujeme se a plánujeme co s večerem.
Z dálky je slyšet dunění výfuků. To se stále přibližuje a po chvíli se objevují dvě KTM.
Z motorek sesedají dva kluci a vidíme český SPZ.
Z té správně oranžové sesedá kluk, co by mohl rukama trhat stromy i s kořeny.
Z kapsy vytáhne placatku a řádně si přihne. Ty bláho.. *conf* "ufff a už to zase jede" - v tý placatce má v kořalce naloženou mariánku...
Z dveří vyjde majitelka penzionu a i je vítá kořalkou ;D
Z jeho žíly nikdy krev asi nepopteče :D
Zkoumám jeho motorku a přiznávám že ač mám výhrady vůči některým věcem, se mi KTM po stránce zaměření a jezdění začíná líbit
Zvu krajany aby šli s námi do města.
Zkoušíme na ně počkat, ale bez šancí.
Nakonec jen zajdeme do krámu pro velký nákup. Asi klasika, pojivo kolektivu a tuším i nějaký jídlo.
K večeři je čínská polévka s vlastoručně nakrájeným párkem.
Plynový vařič je sice fajn, ale na příští výpravu zkusím sehnat takový ten ponorný vařič do hrnku. Zabere to míň místa.
Na zítřek máme v plánu cestu po myslím víceméně neznámých cestách, Transfagaraš a ukončit to pod další "modlou" Transalpinou.
Název: Re: Ukrajina, Rumunsko 2017
Přispěvatel: Begy 09-09-2017, 17:57:12
6 den
Dnes máme v plánu Transfăgărășan a zkončit v Novaci, jako minule.
Chceme se vyhnout hlavním tahům, kde je to jen samý kamion a z cesty je prdlajs požitek.
Takže před námi je cca 80km silniček místy kudy většina lidí asi nejela. Navíc by tam mělo být kvanta starých dřevěných kostelíků, na které se oprvadu těším.
Takže Sighișoara - Agnita - Cârțișoara, což už je výchozí bod před Transfagarašem.
Vyjíždíme a jedu první. Hned na konci města mám krizovku. Objíždím autobus v zastávce a dodávka o které jsem si myslel že stojí je najednou přede mnou. Protáhnul jsem se fakt jen tak tak... Celodenní svícení jako u nás má asi fakt něco do sebe.
Ale jinak je cesta prostě úžasná. Skoro nikde nikdo, žádná doprava. Projíždíme zase řadou vesniček kde se snad i zastavil čas, na silnici jsou všude kvanta rozjezděných kravinců. Svahy obsadily krávy, koně a ovce.
Neuvěřitelně odpočinková cesta, která vám dobije baterky.
Navíc snad na každým pátým sloupu je čapí hnízdo a řada hníz má své nájemníky. Pecka :)
Domy ve vesničkách jsou klasika jen kolem cesty. Zapomeňte na to, že je tu nějaká druhá souběžná ulice se silnicí. Takže ač má vesnička 30 baráků - tak je neuvěřitelně dlouhá.
Blížíme se k hlavnímu tahu, který jsme chtěli vynechat. Jsem u přehrady a před námi se již objevuje pohoří Fagaraš.
Za chvilku jsme na příjezdové trase na "bájný" fagaraš.
Co jsem pochopil, tak jsem ho jeli minule ze špatného směru. Možná proto mám z něj stále rozpačité dojmy.
No uvidíme, třeba to bude teď OK.
Jsme pod serpentýnama, který vychvaloval Clarkson v TopGearu.
aaa jsme těsně pod sedlem
Brownovi se zamlžila kamera, tak si to dává celý znovu a můžu mu udělat i nějakou fotku za jízdy
Sjíždíme dolů směr přehrada, za chvíli začnou neuvěřitelný kvanta zatáček, je jich tolik až mě to ke konci už leze krkem.
Cestou potkáváme svabu. Moc nerozumím proč se motají na rušné silnici, která se proplétá "lesíkem". Možná chtějí fotky s účastníkama silničního provozu, kteří si při pohledu na ně klepou na čelo ;D
Přehrada, milion lidí - nevím co dodat.
Fagaraš je za námi a musím uznat, že tenhle směr je jednoznačně lepší. Ale stále z něj mám smíšené pocity.
Hrozný kvanta lidí a paráda trvá jen kousek. Jinak se motáte furt nekde mezi stromy atd, takže z okolí není nic vidět.
Nyní je před námi cca 140km čistého přesunu. Dvě větší města a pár hlavních silnic. Samozřejmě velká doprava a zácpy.
Ach jo.. :-\
Jediné zpestření co si pamatuju je zaparkovaná ženijní technika. Je to na louce a není to vůbec hlídaný. Prostě kvanta aut a nikde nikdo.
Po nekonečné době ;D přijíždíme do Novaci.
Tentokráte bez bookingu, chceme bydlet tam co minule. Párkrát si projedem město, než penzion nacházíme.
Jdu s Brownem domluvit.
Babka se nezměnila :) Penzion je prázdný a můžeme si vybrat pokoj. Ale ono je taknějak jedno. Všude manželská postel a jedna vedle.
Takže dnes bude mít tmelení kolektivu jiný level *LOL*
Domlouváme nocleh, večeři a snídani pro tři lidi, cena je celkem 50€ - já už se těším, vždy to byly orgie pro chuťové pohárky zdecimované stravou rohlík + salám.
Na dvorku dovádí podvraťák kterého jsme před třema rokama viděli jako štěně. Fakt se nezměnil 8)
Vyhlížím ještě kocoura, jo objevil se. Za pohlazení si odnáším krvavý škrábanec na ruce, hmmm asi si na mě pamatuje *LOL*
Za chvilku je večeře na stole.
Polévka si dávám jen abych neurazil, páč oči mám stále upřené před sebe. Pečené maso se zelím, kukuřičná polenta, smetana, strouhaný sýr a další mňamky.
Však jsem říkal ooorgieee *supr*
Na stole je i láhev jakéhosi narůžovělého řekl bych ovocného vína a samozřejmě jako minule místní pálenka.
Stejně jako minule brzy přichází uvolněnější nálada. Jen babka je stále s námi a snaží se o pár jednoduchých vět.
Andej je zase na koni ;D
Tentokráte je to směs italštiny, klingonštiny a kýhovíra čeho dalšího. *evil*
Zjišťujeme, že paní je bývalá učitelka - to mě připomíná jeden film. Učitelka a je nepoučitelná... ;D (políšky) a tahle je asi to samý, dodnes se nenaučila jediný slovíčko trochu rozumnější řečí.
Po první lahvince vína dochází Andrej k závěru, že rumunština zní jako když se mluví pozpátku ;D
Další lahvinka rozvíjí naše vzdělání. Prozměnu se zkoušíme naučit něco rumunsky my.
děkuji - multcumesku - nejdřív máme podezření že to jsou slovíčka dvě. Prý fakt ne...
- no uznejte sami, tohle je stejně jako maďarština... to není jazyk, to je duševní porucha ;D
Přichází i manžel od babky. Prohodí s ní pár slov a všimne si kořalky co baba přinesla. Napije se a tipuju že jí zpucoval. Asi donesla jeho zásobu a pití pro hosty je jinde ;D Každopádně lahvinka zachvilku mizí s panem domácím :'(
Už máme naváto a babka se též loučí, že jde spát.
Tak si alespoň vyloudíme další lahvinku toho ovocnýho čůča. Je fakt dobrý.
Sedíme venku a chytá nás slina, někde tady přeci musí být schovaná ta kořalka *evil* no... nenašli jsme jí.
Za chvilku přijíždí do dvora běkolik aut. Samý místní.
Babka asi nějak ožila, páč zu jídelny je slyšet regulerní mejdan. A učitelku už jí taky věřím, ten velitelský hlas se nedá přeslechnout ;D
Dopíjíme čůčo a jdeme do pelechu.
Tmelení kolektivu si nepamatuju - naštěstí??
Dnes máme v plánu Transfăgărășan a zkončit v Novaci, jako minule.
Chceme se vyhnout hlavním tahům, kde je to jen samý kamion a z cesty je prdlajs požitek.
Takže před námi je cca 80km silniček místy kudy většina lidí asi nejela. Navíc by tam mělo být kvanta starých dřevěných kostelíků, na které se oprvadu těším.
Takže Sighișoara - Agnita - Cârțișoara, což už je výchozí bod před Transfagarašem.
Vyjíždíme a jedu první. Hned na konci města mám krizovku. Objíždím autobus v zastávce a dodávka o které jsem si myslel že stojí je najednou přede mnou. Protáhnul jsem se fakt jen tak tak... Celodenní svícení jako u nás má asi fakt něco do sebe.
Ale jinak je cesta prostě úžasná. Skoro nikde nikdo, žádná doprava. Projíždíme zase řadou vesniček kde se snad i zastavil čas, na silnici jsou všude kvanta rozjezděných kravinců. Svahy obsadily krávy, koně a ovce.
Neuvěřitelně odpočinková cesta, která vám dobije baterky.
Navíc snad na každým pátým sloupu je čapí hnízdo a řada hníz má své nájemníky. Pecka :)
Domy ve vesničkách jsou klasika jen kolem cesty. Zapomeňte na to, že je tu nějaká druhá souběžná ulice se silnicí. Takže ač má vesnička 30 baráků - tak je neuvěřitelně dlouhá.
Blížíme se k hlavnímu tahu, který jsme chtěli vynechat. Jsem u přehrady a před námi se již objevuje pohoří Fagaraš.
Za chvilku jsme na příjezdové trase na "bájný" fagaraš.
Co jsem pochopil, tak jsem ho jeli minule ze špatného směru. Možná proto mám z něj stále rozpačité dojmy.
No uvidíme, třeba to bude teď OK.
Jsme pod serpentýnama, který vychvaloval Clarkson v TopGearu.
aaa jsme těsně pod sedlem
Brownovi se zamlžila kamera, tak si to dává celý znovu a můžu mu udělat i nějakou fotku za jízdy
Sjíždíme dolů směr přehrada, za chvíli začnou neuvěřitelný kvanta zatáček, je jich tolik až mě to ke konci už leze krkem.
Cestou potkáváme svabu. Moc nerozumím proč se motají na rušné silnici, která se proplétá "lesíkem". Možná chtějí fotky s účastníkama silničního provozu, kteří si při pohledu na ně klepou na čelo ;D
Přehrada, milion lidí - nevím co dodat.
Fagaraš je za námi a musím uznat, že tenhle směr je jednoznačně lepší. Ale stále z něj mám smíšené pocity.
Hrozný kvanta lidí a paráda trvá jen kousek. Jinak se motáte furt nekde mezi stromy atd, takže z okolí není nic vidět.
Nyní je před námi cca 140km čistého přesunu. Dvě větší města a pár hlavních silnic. Samozřejmě velká doprava a zácpy.
Ach jo.. :-\
Jediné zpestření co si pamatuju je zaparkovaná ženijní technika. Je to na louce a není to vůbec hlídaný. Prostě kvanta aut a nikde nikdo.
Po nekonečné době ;D přijíždíme do Novaci.
Tentokráte bez bookingu, chceme bydlet tam co minule. Párkrát si projedem město, než penzion nacházíme.
Jdu s Brownem domluvit.
Babka se nezměnila :) Penzion je prázdný a můžeme si vybrat pokoj. Ale ono je taknějak jedno. Všude manželská postel a jedna vedle.
Takže dnes bude mít tmelení kolektivu jiný level *LOL*
Domlouváme nocleh, večeři a snídani pro tři lidi, cena je celkem 50€ - já už se těším, vždy to byly orgie pro chuťové pohárky zdecimované stravou rohlík + salám.
Na dvorku dovádí podvraťák kterého jsme před třema rokama viděli jako štěně. Fakt se nezměnil 8)
Vyhlížím ještě kocoura, jo objevil se. Za pohlazení si odnáším krvavý škrábanec na ruce, hmmm asi si na mě pamatuje *LOL*
Za chvilku je večeře na stole.
Polévka si dávám jen abych neurazil, páč oči mám stále upřené před sebe. Pečené maso se zelím, kukuřičná polenta, smetana, strouhaný sýr a další mňamky.
Však jsem říkal ooorgieee *supr*
Na stole je i láhev jakéhosi narůžovělého řekl bych ovocného vína a samozřejmě jako minule místní pálenka.
Stejně jako minule brzy přichází uvolněnější nálada. Jen babka je stále s námi a snaží se o pár jednoduchých vět.
Andej je zase na koni ;D
Tentokráte je to směs italštiny, klingonštiny a kýhovíra čeho dalšího. *evil*
Zjišťujeme, že paní je bývalá učitelka - to mě připomíná jeden film. Učitelka a je nepoučitelná... ;D (políšky) a tahle je asi to samý, dodnes se nenaučila jediný slovíčko trochu rozumnější řečí.
Po první lahvince vína dochází Andrej k závěru, že rumunština zní jako když se mluví pozpátku ;D
Další lahvinka rozvíjí naše vzdělání. Prozměnu se zkoušíme naučit něco rumunsky my.
děkuji - multcumesku - nejdřív máme podezření že to jsou slovíčka dvě. Prý fakt ne...
- no uznejte sami, tohle je stejně jako maďarština... to není jazyk, to je duševní porucha ;D
Přichází i manžel od babky. Prohodí s ní pár slov a všimne si kořalky co baba přinesla. Napije se a tipuju že jí zpucoval. Asi donesla jeho zásobu a pití pro hosty je jinde ;D Každopádně lahvinka zachvilku mizí s panem domácím :'(
Už máme naváto a babka se též loučí, že jde spát.
Tak si alespoň vyloudíme další lahvinku toho ovocnýho čůča. Je fakt dobrý.
Sedíme venku a chytá nás slina, někde tady přeci musí být schovaná ta kořalka *evil* no... nenašli jsme jí.
Za chvilku přijíždí do dvora běkolik aut. Samý místní.
Babka asi nějak ožila, páč zu jídelny je slyšet regulerní mejdan. A učitelku už jí taky věřím, ten velitelský hlas se nedá přeslechnout ;D
Dopíjíme čůčo a jdeme do pelechu.
Tmelení kolektivu si nepamatuju - naštěstí??
Název: Re: Ukrajina, Rumunsko 2017
Přispěvatel: Begy 09-09-2017, 17:57:19
7 den
Dnes je v plánu Transalpina, na kterou se těším. Snad si jí užiju víc než minule, kdy jsem jel jako ponocný.
Ale nepředbíhejme, teď nás čeká jeden z hřebů dne - snídaně *supr*
Míchaný vajíčka, domácí med, nakládaný višně, zeleninka, sýry a opět můj milovaný čaj/nečaj z pokladů zahrádky.
Zase něco, na co chuťové pohárky zapomněly a nyní zažívají nestyděl bych se říci orgasmus ;D
Ráno ještě chvilku škádlíme staré známé - tedy kocoura a šílenýho psa - jen kocourovi se vyhýbám, nějak ve mě nebudí důvěru ;D
Andej je zřejmě ještě z večerní linguistické seance stále v rauši a vydává nesrozumitelné výkřiky. Pamatuju si něco jako - bycikel bundáš
To první asi tuším, to druhé jsem pak doma dohledal a znamená to chlupatého psa. Tak teď... fakt nevim... *???* *conf*
Balíme, řekl bych že potřebujeme čerstvý vzduch.
Cesta za Novaci po pár kilometrech začne rychle stoupat v serpentýnách vzhůru. Jups! Mrtvola jako minule nejsem a jízda mě baví.
Za půl hoďky jsme z městečka na prvním odpočívadle v 1650m - tedy jsme výš než je Sněžka.
Mám nový kufr a přišel jsem o většinu samolepek, takže program je jasný. Brown startuje drona a šmíruje okolí. Nad svahy, kde jsou vzestupné proudy to sním provádí šílený věci, chvílema je dron natočený o 90° vůči zemi...
Jedeme dál a blížíme se nejvyššímu místu Transalpiny, tuším 2000m.
Vzpopmínám jak jsem tu minule lezl po skále jako kamzík. Mnoo, teď jsem už starší a rozvážnější a podobný skopičiny už si odpouštím ;D
Brown opět startuje drona. Při návratu ho ale poryv větru rozhodí a než se stihne srovnat, naráží do kamenů na svahu.
Výsledkem jsou kotrmelce po kamení. Polámaný vrtule jsou sranda, to je spotřebák asi jako gumy na motorce. Jenže on se ulomil i závěs kamery a ta zkončila nikdo neví kde :-\
Takže si nakonec stejně hraju na kamzíka. Všichni lezeme po sypajícím se kamení a hledáme kameru.
Takže jsme dolítali :-[
Ale Brown to nese hrdě. Je jako uličník, drží v ruce rozbitou hračku a usmívá se. ;D
O kousek dál je další známé odpočívadlo s vyhlídkou. Pokukuju co bych domů koupil na památku. Malý lahvičky místního všeléku a tmelidla kolektivu, mě přijdou jako super univerzální dárek ;D Buď je rozdám, nebo sám okoštuju.
Sjíždíme z Transalpiny dolů a je to tu... stejně jako minule zase jedu jako ponocný... :-\
Ze zatáčky místo abych se na ní těšil, mám spíš hrůzu. Kur..a co se dějě, došli mě baterky nebo co?
Oba kluci mě předjíždí a já se snažím za nimi udržet, aby mě neujeli.
Zastavujeme opět u přehrady.
Andrej mě hned peskuje.
"tý Begy, to sa nědá. Když pridáš - kurva to je smrad..." - njn měl jsem ty kroužky vyměnit, když jsem měl ten motor rozebranej.
Ono celkově jsem trochu na vážkách, jestli nepořídit něco jinýho - trošku víc do terénu a polepšit si i motorově. Tohle je další kamínek na váhy.
Vyjíždíme z národního parku a před námi je hlavní tah. Jde to poznat naprosto přesně - kurva neuvěřitelný kolony a zácpy. *grr*
Chceme dojet někam k Oradeře a vzít to přes další národní park.
Jenže to znamená ujet asi 4km po tomhle hlavním tahu Sebes - Alba Lulia. Silnice je ale regulerní pakoviště.
Motor je rozžhavený do běla a my taky. Jsme v Albě Lulii a pro jistotu ještě bloudíme. Hmmm motor je nějak furt rozhajcovanej, to je divný...
Naštěstí brzy sjíždíme na šoustky. Slunce začíná pražit jak blbý, nj taky jsme vlastně sjeli z hor.
Do Oradey to je cca 230km, to už dnes nedáme. No uvidíme, někde to zapíchneme.
Andrej i Brown mají ve zvyku jezdit s otevřeným hledím a brýlemi. Takže trest na sebe nenechal dlouho čekat.
Petr chytil brundibára a Andrej včelu kousek pod oko. Ještě se mu za žihadlo pod tím okem houpe jak vánoční ozdoba ;D
Vedro je na chcípnutí a už toho máme celkem dost.
Takže booking. Tentokrát to bude kemp s chatičkama.
Jsme kousek od kempu. Už víme kde je a teď šup pro něco k jídlu a já potřebuju tankovat.
Sakr... normálně je ručička teploměru furt dole a teď se imrvére drží někde ve 2/3. Takový horko už zase není a furt jedeme...
Nákup asi klasika. Zase něco na umrtvení chuťových pohárků a něco aby se nám nerozpadnul tým ;D
Přijíždíme do kempu.
Má to tu pod palcem mladý maďar - ale naštěstí umí anglicky :)
Ukazuje nám chatku a přichází jeho kamarád s povlečením.
Tak se nám zdá... že jsou trochu víc než kamarádi ;D
Tmelidlo kolektivu rychle uvolňuje náladu. Večer si dáváme opět čínskou polivku s nakrájeným párkem.
Brown trenčianský párek s fazuľou - tentokráte má plechovku otevřenou a nahlas to dopředu hlásí *LOL*
My co se družíme, už jsme lehce unaveni. Brown se těmhle důležitým činnostem vyhýbá a zbývají mu síly na kraviny
Dnes je v plánu Transalpina, na kterou se těším. Snad si jí užiju víc než minule, kdy jsem jel jako ponocný.
Ale nepředbíhejme, teď nás čeká jeden z hřebů dne - snídaně *supr*
Míchaný vajíčka, domácí med, nakládaný višně, zeleninka, sýry a opět můj milovaný čaj/nečaj z pokladů zahrádky.
Zase něco, na co chuťové pohárky zapomněly a nyní zažívají nestyděl bych se říci orgasmus ;D
Ráno ještě chvilku škádlíme staré známé - tedy kocoura a šílenýho psa - jen kocourovi se vyhýbám, nějak ve mě nebudí důvěru ;D
Andej je zřejmě ještě z večerní linguistické seance stále v rauši a vydává nesrozumitelné výkřiky. Pamatuju si něco jako - bycikel bundáš
To první asi tuším, to druhé jsem pak doma dohledal a znamená to chlupatého psa. Tak teď... fakt nevim... *???* *conf*
Balíme, řekl bych že potřebujeme čerstvý vzduch.
Cesta za Novaci po pár kilometrech začne rychle stoupat v serpentýnách vzhůru. Jups! Mrtvola jako minule nejsem a jízda mě baví.
Za půl hoďky jsme z městečka na prvním odpočívadle v 1650m - tedy jsme výš než je Sněžka.
Mám nový kufr a přišel jsem o většinu samolepek, takže program je jasný. Brown startuje drona a šmíruje okolí. Nad svahy, kde jsou vzestupné proudy to sním provádí šílený věci, chvílema je dron natočený o 90° vůči zemi...
Jedeme dál a blížíme se nejvyššímu místu Transalpiny, tuším 2000m.
Vzpopmínám jak jsem tu minule lezl po skále jako kamzík. Mnoo, teď jsem už starší a rozvážnější a podobný skopičiny už si odpouštím ;D
Brown opět startuje drona. Při návratu ho ale poryv větru rozhodí a než se stihne srovnat, naráží do kamenů na svahu.
Výsledkem jsou kotrmelce po kamení. Polámaný vrtule jsou sranda, to je spotřebák asi jako gumy na motorce. Jenže on se ulomil i závěs kamery a ta zkončila nikdo neví kde :-\
Takže si nakonec stejně hraju na kamzíka. Všichni lezeme po sypajícím se kamení a hledáme kameru.
Takže jsme dolítali :-[
Ale Brown to nese hrdě. Je jako uličník, drží v ruce rozbitou hračku a usmívá se. ;D
O kousek dál je další známé odpočívadlo s vyhlídkou. Pokukuju co bych domů koupil na památku. Malý lahvičky místního všeléku a tmelidla kolektivu, mě přijdou jako super univerzální dárek ;D Buď je rozdám, nebo sám okoštuju.
Sjíždíme z Transalpiny dolů a je to tu... stejně jako minule zase jedu jako ponocný... :-\
Ze zatáčky místo abych se na ní těšil, mám spíš hrůzu. Kur..a co se dějě, došli mě baterky nebo co?
Oba kluci mě předjíždí a já se snažím za nimi udržet, aby mě neujeli.
Zastavujeme opět u přehrady.
Andrej mě hned peskuje.
"tý Begy, to sa nědá. Když pridáš - kurva to je smrad..." - njn měl jsem ty kroužky vyměnit, když jsem měl ten motor rozebranej.
Ono celkově jsem trochu na vážkách, jestli nepořídit něco jinýho - trošku víc do terénu a polepšit si i motorově. Tohle je další kamínek na váhy.
Vyjíždíme z národního parku a před námi je hlavní tah. Jde to poznat naprosto přesně - kurva neuvěřitelný kolony a zácpy. *grr*
Chceme dojet někam k Oradeře a vzít to přes další národní park.
Jenže to znamená ujet asi 4km po tomhle hlavním tahu Sebes - Alba Lulia. Silnice je ale regulerní pakoviště.
Motor je rozžhavený do běla a my taky. Jsme v Albě Lulii a pro jistotu ještě bloudíme. Hmmm motor je nějak furt rozhajcovanej, to je divný...
Naštěstí brzy sjíždíme na šoustky. Slunce začíná pražit jak blbý, nj taky jsme vlastně sjeli z hor.
Do Oradey to je cca 230km, to už dnes nedáme. No uvidíme, někde to zapíchneme.
Andrej i Brown mají ve zvyku jezdit s otevřeným hledím a brýlemi. Takže trest na sebe nenechal dlouho čekat.
Petr chytil brundibára a Andrej včelu kousek pod oko. Ještě se mu za žihadlo pod tím okem houpe jak vánoční ozdoba ;D
Vedro je na chcípnutí a už toho máme celkem dost.
Takže booking. Tentokrát to bude kemp s chatičkama.
Jsme kousek od kempu. Už víme kde je a teď šup pro něco k jídlu a já potřebuju tankovat.
Sakr... normálně je ručička teploměru furt dole a teď se imrvére drží někde ve 2/3. Takový horko už zase není a furt jedeme...
Nákup asi klasika. Zase něco na umrtvení chuťových pohárků a něco aby se nám nerozpadnul tým ;D
Přijíždíme do kempu.
Má to tu pod palcem mladý maďar - ale naštěstí umí anglicky :)
Ukazuje nám chatku a přichází jeho kamarád s povlečením.
Tak se nám zdá... že jsou trochu víc než kamarádi ;D
Tmelidlo kolektivu rychle uvolňuje náladu. Večer si dáváme opět čínskou polivku s nakrájeným párkem.
Brown trenčianský párek s fazuľou - tentokráte má plechovku otevřenou a nahlas to dopředu hlásí *LOL*
My co se družíme, už jsme lehce unaveni. Brown se těmhle důležitým činnostem vyhýbá a zbývají mu síly na kraviny
Název: Re: Ukrajina, Rumunsko 2017
Přispěvatel: Begy 09-09-2017, 17:57:29
8 den
Večer jsme řešili jak pojmeme cestu domů.
Já to chci vzít klasika Maďarsko a zapíchnout to někde na Slovensku. Brown to chce vzít šusem a dát těch cca 850km na jeden zátah.
Tak trochu ho upozorňuju, ať neblázní - že já to mám o dalších 25km dál... ;D
Ale tak zkusit to můžeme.
Takže nasedáme a vyrážíme.
Na hranice s Maďarskem to máme asi 100km. Motáme se posledníma zatáčkama před přímkama který nás čekají.
Pár kilometrů od čáry zase kolona jako prase... objždíme auta kudy se jen dá. Začíná být zase teplo, na dnešek hlásili přes 30°...
Ručička teploměru od rána neklesla pod půlku a teď atakuje skoro červené pole, kur..a co je? *???*
Jsme na hranicích a teploměr je už za červenou... *conf* tady je něco špatně.
Zastavili jsme v chládku a plánujeme další trasu.
Asi si nebudeme hrát na hrdiny, koupíme "vinětu" a vezme to přes Maďarsko po dálnici.
Na dálnici nasadíme 140 a alou domů. Jenže teploměr se asi zbláznil a jsem zase v červeným. Sakra vždyť jedu - to se musí chladit úplně špičkově.
Vjíždíme do další šílený kolony. Je sobota a půl světa se hrne na dovolenou. Teploměr už zase přelézá červené pole a já začínám být neuvěřitelně vzteklej. Beru to po krajnici ať se motorka hýbe.
Na první pumpě stavíme a koukám co se sakra děje.
Sundám sedačku a hele, voda je fuč... no to je super! Tušil jsem to, ale nechtěl jsem to zjistit. A koukám že je fuč i olej - dopr.. vždyť jsem tam nalil dokonce trochu víc než bych měl, když jsme byli na Ukrajině. No neříkej že ho to sežralo.
No nic, do expanzky dolévám vodu co jsem měl na pití, obejví se hladinka s černýma smradlavýma olejovýma okama *conf* néééé
Nastartuju to - ať to kluci hlídaj a jdu pro olej.
Za chvíli přicházím, motor vypnutý a pod motorkou potopa. - "co se stalo?"
Prý to najednou v expanzce začalo bublat a vystříkalo to veškerou vodu ven...
Do prdele!!! Takže fakt těsnění pod hlavou v hajzlu... Co teď tady s tím???? nějakých 700km od domova...
No co mě holt zbývá. Naleju tam vodu a buď to to ten motor holt vydrží nebo ne :-\ ...
Vyrážíme a teplota je OK, při předjíždění pár aut přidám víc plynu a od tý doby okamžitě začne zase teplota lézt nahoru až do červeného.
Na další pumpě kontrola - nj jasně, voda je fuč.
Takže evidentně musím s plynem sakra opatrně a zdá se že držet motor někde na 3000 otáčkách. Dolévám vodu a jedeme dál.
Při předjíždění autobusu i v režimu prakticky žádný plyn uslyším do intercomu "ty krávo... z podmotorky ti lítá voda" hmmm fajn *grr*
Jenže příští pumpu omylem vynecháme, další byla asi po 120km. omlouvám se motoru...
No každopádně při cca 3000-3200 otáčkách najíždím další rekord v nájezdu kilometrů a rekord s nízkou spotřebou. Za cca 6l/100 jsem ještě nikdy nejel ;D
Natankuju plnou do obou nádrží/žek
Další pumpa je až na Slovensku a koukám voda zůstala *supr*
Hmm to vypadá že snad dojedu a motor to přežije. Dálnice je až do Prahy - to dám
Jenže v Brně si s Brownem hodíme bludišťáka, teplota letí nahoru a samosebou voda ven.
No shrnu to.
Nakonec jsem dojel až domu. V půl devátý dělám doma nečekanou přepadovku ;D
Večer jsme řešili jak pojmeme cestu domů.
Já to chci vzít klasika Maďarsko a zapíchnout to někde na Slovensku. Brown to chce vzít šusem a dát těch cca 850km na jeden zátah.
Tak trochu ho upozorňuju, ať neblázní - že já to mám o dalších 25km dál... ;D
Ale tak zkusit to můžeme.
Takže nasedáme a vyrážíme.
Na hranice s Maďarskem to máme asi 100km. Motáme se posledníma zatáčkama před přímkama který nás čekají.
Pár kilometrů od čáry zase kolona jako prase... objždíme auta kudy se jen dá. Začíná být zase teplo, na dnešek hlásili přes 30°...
Ručička teploměru od rána neklesla pod půlku a teď atakuje skoro červené pole, kur..a co je? *???*
Jsme na hranicích a teploměr je už za červenou... *conf* tady je něco špatně.
Zastavili jsme v chládku a plánujeme další trasu.
Asi si nebudeme hrát na hrdiny, koupíme "vinětu" a vezme to přes Maďarsko po dálnici.
Na dálnici nasadíme 140 a alou domů. Jenže teploměr se asi zbláznil a jsem zase v červeným. Sakra vždyť jedu - to se musí chladit úplně špičkově.
Vjíždíme do další šílený kolony. Je sobota a půl světa se hrne na dovolenou. Teploměr už zase přelézá červené pole a já začínám být neuvěřitelně vzteklej. Beru to po krajnici ať se motorka hýbe.
Na první pumpě stavíme a koukám co se sakra děje.
Sundám sedačku a hele, voda je fuč... no to je super! Tušil jsem to, ale nechtěl jsem to zjistit. A koukám že je fuč i olej - dopr.. vždyť jsem tam nalil dokonce trochu víc než bych měl, když jsme byli na Ukrajině. No neříkej že ho to sežralo.
No nic, do expanzky dolévám vodu co jsem měl na pití, obejví se hladinka s černýma smradlavýma olejovýma okama *conf* néééé
Nastartuju to - ať to kluci hlídaj a jdu pro olej.
Za chvíli přicházím, motor vypnutý a pod motorkou potopa. - "co se stalo?"
Prý to najednou v expanzce začalo bublat a vystříkalo to veškerou vodu ven...
Do prdele!!! Takže fakt těsnění pod hlavou v hajzlu... Co teď tady s tím???? nějakých 700km od domova...
No co mě holt zbývá. Naleju tam vodu a buď to to ten motor holt vydrží nebo ne :-\ ...
Vyrážíme a teplota je OK, při předjíždění pár aut přidám víc plynu a od tý doby okamžitě začne zase teplota lézt nahoru až do červeného.
Na další pumpě kontrola - nj jasně, voda je fuč.
Takže evidentně musím s plynem sakra opatrně a zdá se že držet motor někde na 3000 otáčkách. Dolévám vodu a jedeme dál.
Při předjíždění autobusu i v režimu prakticky žádný plyn uslyším do intercomu "ty krávo... z podmotorky ti lítá voda" hmmm fajn *grr*
Jenže příští pumpu omylem vynecháme, další byla asi po 120km. omlouvám se motoru...
No každopádně při cca 3000-3200 otáčkách najíždím další rekord v nájezdu kilometrů a rekord s nízkou spotřebou. Za cca 6l/100 jsem ještě nikdy nejel ;D
Natankuju plnou do obou nádrží/žek
Další pumpa je až na Slovensku a koukám voda zůstala *supr*
Hmm to vypadá že snad dojedu a motor to přežije. Dálnice je až do Prahy - to dám
Jenže v Brně si s Brownem hodíme bludišťáka, teplota letí nahoru a samosebou voda ven.
No shrnu to.
Nakonec jsem dojel až domu. V půl devátý dělám doma nečekanou přepadovku ;D
Název: Re: Ukrajina, Rumunsko 2017
Přispěvatel: Begy 09-09-2017, 17:57:48
shrnutí a nějaké to moudro
Název: Re: Ukrajina, Rumunsko 2017
Přispěvatel: Begy 26-09-2017, 14:31:07
tak přátelé, cestopis hotový.
Moudro vypotím až doma
Moudro vypotím až doma