Název: Švýcarsko 2013
Přispěvatel: Begy 14-07-2013, 21:37:50
1. den (30.6.2013)
trasa:
Praha - Vimperk - Salzburg - Zell am See - Grossglockner - Heiligenblut (490km)
Ráno nasazuju restriktory do výfuků, přecijen západní sousedé hledí na hlučnost trochu jinak než u nás. Z výfuků se začíná linout prdlavý a pšoukavý pazvuk :-X
s Romanem máme sraz kolem 8:00 v Praze. Vyrážíme po strakonický směr Vimperk. Projíždíme Šumavu a přes Passau což je asi nejhezčí část cesty až po Zell am See. Trasu asi moc popisovat nemusím, fakt na ní není absolutně nic zajímavého. Bez uzardění klidně prohlásím.... je to prostě oser.
Roman každých 50km staví na čůrání - holt stáří a prostata se už hlásí ;D I tak se dobelháme do Zell Am See kde stavíme u mekáče poslat něco do břicha, ale hlavně se připojit na wifi a zkouknout co je novýho.
Vyrážíme směr brána na gross. Peněžence ulehčíme každý o 24€, po celodenním zatáčkovém půstu začínají konečně orgie. Začíná mě chytat rapl a tahám za plyn co mě pud sebezáchovy dovolí. Poslední zbytky poserproužků jsou fuč a jak poté kontroluju ubylo i dost podrážky z bot. V jedný zatáčce jsem si šoupnul tolik až se od podrážky zakouřilo.
Opouštíme gross a před námi je už jen cesta do Heiligenblutu, kde máme v plánu přespat. Jsem na to zvědavý, páč to bude moje premiéra v horách ve stanu.
K večeru jdeme na pivko a něco k zakousnutí do místní restauračky. Nějak se ochladilo, takže navlíkám i mikinu.
Na pizzu a tuším špagety čekáme přes hodinu - stejně tak dlouho i na druhý pivo. Na to že byla restauračka prakticky prázdná tak...
Kolem desátý volám Ferdovi a ptám se kde je. Trochu ho péruju "Kde lítáš, jsme na kempu a jsou tu nějaký mladý holky z čech. Začíná družba ;)" Podle harmonogramu by měl být kolem Merana. Dost nám vyrazil dech že je stále ve švýcarech, že se trochu zdržel... Že prý pojede co vydrží a kdyžtak to zabalí někde na pumpě a vyspí se tam. Abych se přiznal, celkem dost mě naštval že není schopnej dodržet domluvu už první den...
No nic. Jdem spát. Obezřetně vycvičen z naší banánový republiky vše nacpu do kufrů a napůl najedený - napůl napitý - ale zoufale ochrápaný se konečně soukám do spacáku.
29.6. (FERDA)
Po celotýdenním stresu, kdy jsem se pokoušel zapakovat, třeba jen na hromadu. To abych mel klid že mam vše co budu potřebovat na třítýdenní putování.
Jsem vše nechal na poslední minutu. Jako vždy.
Konkrétně potřebuji napakovat na motorku vše co budu potřebovat na týden ježdění s Romanem/Begym/Brownem po A/D/I/CH/F
Poté mi následuje přesun do ČR a tam mě čeká týden dovolené a nakonec ještě týden na paraglidu (což ještě ani netuším kde bude)
Takže sobotní vstávačka bez budíku někdy po 10h. A hurá pakovat.
Okolo 13h mam sice vše uklizeno a motorku napakovanou co se na ni vešlo(170L zavazadel) uaau a stále mi zůstává hromada věcí co se nikam nevejde.
No nedá se nic dělat. Co nemám tak nepotřebuji a nebo si koupím po cestě.
Dnes mám na plánu přesun do Wengenu. Kde mám srázek s kamarádama BASEjumperama (což jsou v podstatě takové ty veverky co skáčou ze skal)
A v neděli to beru přes jednu návštěvu v Luzernu a druhou v Altdorfu směr Grossglockner a snad se mi podaří trefit v protisměru kluky.
ALE ZATÍM STÁLE PRŠÍ TAKŽE VYČKÁVÁM!!!
trasa:
Praha - Vimperk - Salzburg - Zell am See - Grossglockner - Heiligenblut (490km)
Ráno nasazuju restriktory do výfuků, přecijen západní sousedé hledí na hlučnost trochu jinak než u nás. Z výfuků se začíná linout prdlavý a pšoukavý pazvuk :-X
s Romanem máme sraz kolem 8:00 v Praze. Vyrážíme po strakonický směr Vimperk. Projíždíme Šumavu a přes Passau což je asi nejhezčí část cesty až po Zell am See. Trasu asi moc popisovat nemusím, fakt na ní není absolutně nic zajímavého. Bez uzardění klidně prohlásím.... je to prostě oser.
Roman každých 50km staví na čůrání - holt stáří a prostata se už hlásí ;D I tak se dobelháme do Zell Am See kde stavíme u mekáče poslat něco do břicha, ale hlavně se připojit na wifi a zkouknout co je novýho.
Vyrážíme směr brána na gross. Peněžence ulehčíme každý o 24€, po celodenním zatáčkovém půstu začínají konečně orgie. Začíná mě chytat rapl a tahám za plyn co mě pud sebezáchovy dovolí. Poslední zbytky poserproužků jsou fuč a jak poté kontroluju ubylo i dost podrážky z bot. V jedný zatáčce jsem si šoupnul tolik až se od podrážky zakouřilo.
Opouštíme gross a před námi je už jen cesta do Heiligenblutu, kde máme v plánu přespat. Jsem na to zvědavý, páč to bude moje premiéra v horách ve stanu.
K večeru jdeme na pivko a něco k zakousnutí do místní restauračky. Nějak se ochladilo, takže navlíkám i mikinu.
Na pizzu a tuším špagety čekáme přes hodinu - stejně tak dlouho i na druhý pivo. Na to že byla restauračka prakticky prázdná tak...
Kolem desátý volám Ferdovi a ptám se kde je. Trochu ho péruju "Kde lítáš, jsme na kempu a jsou tu nějaký mladý holky z čech. Začíná družba ;)" Podle harmonogramu by měl být kolem Merana. Dost nám vyrazil dech že je stále ve švýcarech, že se trochu zdržel... Že prý pojede co vydrží a kdyžtak to zabalí někde na pumpě a vyspí se tam. Abych se přiznal, celkem dost mě naštval že není schopnej dodržet domluvu už první den...
No nic. Jdem spát. Obezřetně vycvičen z naší banánový republiky vše nacpu do kufrů a napůl najedený - napůl napitý - ale zoufale ochrápaný se konečně soukám do spacáku.
29.6. (FERDA)
Po celotýdenním stresu, kdy jsem se pokoušel zapakovat, třeba jen na hromadu. To abych mel klid že mam vše co budu potřebovat na třítýdenní putování.
Jsem vše nechal na poslední minutu. Jako vždy.
Konkrétně potřebuji napakovat na motorku vše co budu potřebovat na týden ježdění s Romanem/Begym/Brownem po A/D/I/CH/F
Poté mi následuje přesun do ČR a tam mě čeká týden dovolené a nakonec ještě týden na paraglidu (což ještě ani netuším kde bude)
Takže sobotní vstávačka bez budíku někdy po 10h. A hurá pakovat.
Okolo 13h mam sice vše uklizeno a motorku napakovanou co se na ni vešlo(170L zavazadel) uaau a stále mi zůstává hromada věcí co se nikam nevejde.
No nedá se nic dělat. Co nemám tak nepotřebuji a nebo si koupím po cestě.
Dnes mám na plánu přesun do Wengenu. Kde mám srázek s kamarádama BASEjumperama (což jsou v podstatě takové ty veverky co skáčou ze skal)
A v neděli to beru přes jednu návštěvu v Luzernu a druhou v Altdorfu směr Grossglockner a snad se mi podaří trefit v protisměru kluky.
ALE ZATÍM STÁLE PRŠÍ TAKŽE VYČKÁVÁM!!!
Název: Re: Švýcarsko 2013
Přispěvatel: Begy 15-07-2013, 22:11:16
2. den (1.7.2013)
trasa:
Heiligenblut - Brunico - Timmelsjoch - Garmisch-Partenkirchen (360km)
Ráno mě kolem půl šestý zbudila zima. Hned jsem začal proklínat spacák co jsem koupil, že jsem si zase naběhnul a koupil šmejd. Nezbývalo než se do něj pořádně zavrtat a skusit usnout. S vidinou že tohle odskáču minimálně rýmičkou se mě to moc nepodařilo. Takže vzteky oddechuju a kroutim se zhruba do sedmý????.
To už slyším že se probral Roman. Vylejzáme ven a koukám že se mě tak trochu kouří od pusy... Bodejď by né, teploměr taky ukazuje 2,5 °C *conf*
tahle je nafocená o chvilku později
Na to že jsem ležel na zemi bez kerimatky... hmmm tak se spacáku omlouvám a říkám si slušný....
Sakr co ferda? Hledám telefon a ejhle SMS: 00:31 "Tak jsem jeste prejel offenpass 2150m a koncim na italskejch hranicich. 60km pred Merano. Jdu spat a zitra to dojedu"
s Romanem jsme se shodli že je to fakt cvok....
No nic, jdem balit. Vlezu do stanu a hledám klíčky. Prolezu ho 2x a klíčky nikde. Pak se kouknu pořádně a byly celou noc zastrčený v zámku topkejsu.
být to u nás už by byla asi motka pryč. Kluci jsou mě svědkem že hledání klíčků mě provázelo celou dovču
Z Heiligenblutu máme namířeno do Brunica kde jsme se měli původně s ferdou sejít. Tahle varianta padá, takže volíme poklidný cestovní tempo. V Lienzu odbočujem nahoru směr passo Stalle. Je prakticky neznačený tak jsem zvědavý.
Kousek za Lienzem náhle končí asfalt a je jen štěrková cesta. Těsně před ní stojí nablýskanej Land Rover a otáčí to - tudy s tímhle mazlíkem zřejmě nééé *oje* *LOL*
S Romanem jdem do stupaček a celkem si to užíváme. Za chvilku štěrk končí a začíná opět asfalt. Cesta stoupá a my se objevujem na jakési náhorní plošině s řadou jezýrek a spoustou krav. Pohled jako z katalogu cestovky
Cestou se nám před kola pořád pletou krávy a úplně zblblý naráží jedna do druhý.
Dojíždíme na samotné passo které je řízeno semaforem.
Po půl hodině čekání je cesta konečně otevřena naším směrem - záhy zjišťuju že bez semaforu by to asi fakt nešlo.
Klesání vede po silničce úzký sotva na jedno auto. Zatáčka střídá zatáčku že chvílema i přes opravdu nízkou rychlost nestíhám pomalu zatáčet. Tady zatáčka obtáčí kámen, tady strom, támhle snad jen pařez nebo co... prostě pecka *supr*
Sjíždíme do Brunica. Začíná být nepříjemně horko a navíc se motáme po hlavním tahu plným aut a náklaďáků. Zastavujem ve stínu a píšem ferdovi kde je - a kde se tedy sejdem. Další variantou je Vipiteno.
Ve Vandories ten oser cesty po hlavní vzdáváme a odbočujeme na jakousi podle mapy krutě pokroucenou silničku. Je to sice delší - zato horší cestou ;D
Úžasná úleva. Cesta se kroutí a stoupá. Silnice je bídná - ale zato nikde ani noha a hlavně se začíná příjemě ochlazovat.
Jsme ve Vipitenu - ferda už je fuč a čeká prý na Jaufenpassu. Takže hurá na tohle úžasný passo.
Konečně se potkáváme. Všichni máme hlad, takže si dáváme teplý gulashzuppe. Mě to nějak nestačilo a na dorážku si dávám malinovej dort. Ovocnýmu dortu s želatinou prostě nikdy neodolám.
Hurá do sedel, máme toho před sebou ještě hodně.
Sjíždíme dolů vcelku dooost hbitým tempem. V půlce nás přibrzdili maďaři který projížděly zatáčky snad kolmo... holt asi nejsou zvyklý na takovýhle kopce a klikatice.
Ve Svatým Leonardu odbočujem směr Timmelsjoch. Passo 2500 a okolní kopce přes 3000m.n.m - no jsem zvědavej.
Žádná extra hitparáda to není. Znám řadu hezčích cest.
Sjíždíme dolů a je před námi další oser štráse směr Garmisch-Partenkirchen. Tady se máme sejít s Brownem. Cestu si chceme oblášnit další zkratkou (a vyhnout se tak jízdě po dalším hlavním tahu). Před vrcholem je zátaras a bodrý domorodec nám naznačuje že cesta co chceme jet je maximálně tak na lyže. Takže to otáčíme a jedeme oser variantu.
Přijíždíme do kempu. Vypadá nějak divně... i restauračka je zavřená. Na tohle teda prdíme, okolo je kempů dost, tak skusíme něco dalšího.
Cestou potkáváme v protisměru Browna. Blikáme, troubíme - všimnul si, pochopil - otáčí a teď už ve čtyřech pokračujem do dalšího kempu.
Tenhle vypadá o poznání líp. Hned u vjezdu je restauračka. Takže je to jasný, dnes spíme tady.
Stavíme stany. Ferda je hardcore a bude spát pod širákem. Jdu se zkulturnit do sprchy. Sakr... takhle luxusní koupelny jsem ještě neviděl. Za to bych se fakt nestyděl ani doma. Když si vezmu že to je jen kemp tak...
Po večeři vybaluju na boudu s elektrikou mapu a plánujem trasu na příští den. Z kufru ještě vyndávám lahev z Boškova s čirou tekutinou a pár modrých plechovek co vám dají křídla.
Za chvíli je tma jako v pytli a ani nevím jak se objevuju ve spacáku - a stále bez kerimatky.
trasa:
Heiligenblut - Brunico - Timmelsjoch - Garmisch-Partenkirchen (360km)
Ráno mě kolem půl šestý zbudila zima. Hned jsem začal proklínat spacák co jsem koupil, že jsem si zase naběhnul a koupil šmejd. Nezbývalo než se do něj pořádně zavrtat a skusit usnout. S vidinou že tohle odskáču minimálně rýmičkou se mě to moc nepodařilo. Takže vzteky oddechuju a kroutim se zhruba do sedmý????.
To už slyším že se probral Roman. Vylejzáme ven a koukám že se mě tak trochu kouří od pusy... Bodejď by né, teploměr taky ukazuje 2,5 °C *conf*
Na to že jsem ležel na zemi bez kerimatky... hmmm tak se spacáku omlouvám a říkám si slušný....
Sakr co ferda? Hledám telefon a ejhle SMS: 00:31 "Tak jsem jeste prejel offenpass 2150m a koncim na italskejch hranicich. 60km pred Merano. Jdu spat a zitra to dojedu"
s Romanem jsme se shodli že je to fakt cvok....
No nic, jdem balit. Vlezu do stanu a hledám klíčky. Prolezu ho 2x a klíčky nikde. Pak se kouknu pořádně a byly celou noc zastrčený v zámku topkejsu.
být to u nás už by byla asi motka pryč. Kluci jsou mě svědkem že hledání klíčků mě provázelo celou dovču
Z Heiligenblutu máme namířeno do Brunica kde jsme se měli původně s ferdou sejít. Tahle varianta padá, takže volíme poklidný cestovní tempo. V Lienzu odbočujem nahoru směr passo Stalle. Je prakticky neznačený tak jsem zvědavý.
Kousek za Lienzem náhle končí asfalt a je jen štěrková cesta. Těsně před ní stojí nablýskanej Land Rover a otáčí to - tudy s tímhle mazlíkem zřejmě nééé *oje* *LOL*
S Romanem jdem do stupaček a celkem si to užíváme. Za chvilku štěrk končí a začíná opět asfalt. Cesta stoupá a my se objevujem na jakési náhorní plošině s řadou jezýrek a spoustou krav. Pohled jako z katalogu cestovky
Cestou se nám před kola pořád pletou krávy a úplně zblblý naráží jedna do druhý.
Dojíždíme na samotné passo které je řízeno semaforem.
Po půl hodině čekání je cesta konečně otevřena naším směrem - záhy zjišťuju že bez semaforu by to asi fakt nešlo.
Klesání vede po silničce úzký sotva na jedno auto. Zatáčka střídá zatáčku že chvílema i přes opravdu nízkou rychlost nestíhám pomalu zatáčet. Tady zatáčka obtáčí kámen, tady strom, támhle snad jen pařez nebo co... prostě pecka *supr*
Sjíždíme do Brunica. Začíná být nepříjemně horko a navíc se motáme po hlavním tahu plným aut a náklaďáků. Zastavujem ve stínu a píšem ferdovi kde je - a kde se tedy sejdem. Další variantou je Vipiteno.
Ve Vandories ten oser cesty po hlavní vzdáváme a odbočujeme na jakousi podle mapy krutě pokroucenou silničku. Je to sice delší - zato horší cestou ;D
Úžasná úleva. Cesta se kroutí a stoupá. Silnice je bídná - ale zato nikde ani noha a hlavně se začíná příjemě ochlazovat.
Jsme ve Vipitenu - ferda už je fuč a čeká prý na Jaufenpassu. Takže hurá na tohle úžasný passo.
Konečně se potkáváme. Všichni máme hlad, takže si dáváme teplý gulashzuppe. Mě to nějak nestačilo a na dorážku si dávám malinovej dort. Ovocnýmu dortu s želatinou prostě nikdy neodolám.
Hurá do sedel, máme toho před sebou ještě hodně.
Sjíždíme dolů vcelku dooost hbitým tempem. V půlce nás přibrzdili maďaři který projížděly zatáčky snad kolmo... holt asi nejsou zvyklý na takovýhle kopce a klikatice.
Ve Svatým Leonardu odbočujem směr Timmelsjoch. Passo 2500 a okolní kopce přes 3000m.n.m - no jsem zvědavej.
Žádná extra hitparáda to není. Znám řadu hezčích cest.
Sjíždíme dolů a je před námi další oser štráse směr Garmisch-Partenkirchen. Tady se máme sejít s Brownem. Cestu si chceme oblášnit další zkratkou (a vyhnout se tak jízdě po dalším hlavním tahu). Před vrcholem je zátaras a bodrý domorodec nám naznačuje že cesta co chceme jet je maximálně tak na lyže. Takže to otáčíme a jedeme oser variantu.
Přijíždíme do kempu. Vypadá nějak divně... i restauračka je zavřená. Na tohle teda prdíme, okolo je kempů dost, tak skusíme něco dalšího.
Cestou potkáváme v protisměru Browna. Blikáme, troubíme - všimnul si, pochopil - otáčí a teď už ve čtyřech pokračujem do dalšího kempu.
Tenhle vypadá o poznání líp. Hned u vjezdu je restauračka. Takže je to jasný, dnes spíme tady.
Stavíme stany. Ferda je hardcore a bude spát pod širákem. Jdu se zkulturnit do sprchy. Sakr... takhle luxusní koupelny jsem ještě neviděl. Za to bych se fakt nestyděl ani doma. Když si vezmu že to je jen kemp tak...
Po večeři vybaluju na boudu s elektrikou mapu a plánujem trasu na příští den. Z kufru ještě vyndávám lahev z Boškova s čirou tekutinou a pár modrých plechovek co vám dají křídla.
Za chvíli je tma jako v pytli a ani nevím jak se objevuju ve spacáku - a stále bez kerimatky.
Název: Re: Švýcarsko 2013
Přispěvatel: Begy 16-07-2013, 21:54:51
3. den (2.7.2013)
Garmisch-Partenkirchen - Landeck - Vaduz - Chopfrain
přesnou trasu nemám, protože jsem blb a neuložil si záznam GPS trackeru
Brzy ráno mě probouzí bubnování deště na stan. No doprde... co mě ještě čeká??? Včera jsem málem zmrznul a dnes je to snad ještě horší. Představa balení spacáku, stanu atd... za deště mě začíná zvedat krevní tlak.
Teď už stejně zase neusnu, takže vylejzám ven a jdu se zkulturnit do sprchy. Koukám ferda je fuč - mnom jsem zvědavej kde ho objevím schovanýho.
Zalejzám zpět do stanu a zkouším na chvilku usnout. Přestává pršet a za chvilku vyleze i slunce.
Začínáme sušit a pomalu balit. Kluci mě přináší totálně durch mapu. Večer jsem prý vytuhnul a nechal jí venku :-\
Roman se loučí a odjíždí domů.
Dnešní plán je Lichnštejsko a pak najet horem do Švýcarska. Zase je toho před náma hodně takže moc nelelkujeme a vyrážíme.
Už včera ferdovi začaly dosluhovat destičky na zadním kole. Protože mu předek blbne brzdí prakticky vše jen zadkem *conf* *oje* *cvok* Takže prakticky celé dopoledne trávíme motáním po městě a hledáním servisu. Začíná být asi 150°C a my jezdíme od nesyslu k nesmyslu. Tudy cesta nevede, prostě jedem dál.
Trasa je naplánována přes passo Silvretta.
To znamená v Landecku odbočit a dalších cca 45km otravný cesty. U mýtné brány se dozvídáme že passo je zavřené/nejde projet. Takže nás pouští nahoru zadarmo. Cesta stoupá malým otevřeným údolím. Zatáčky skoro žádný ale okolí fakt paráda. Po 5ti kilometrech vyjíždíme na vrchol, kde je první přehrada.
Poprvé vytahuju od ferdy zapůjčenou zrcadlovku a poprvé fotím s něčím co dělá fotky a né obrázky.
Při zjiíštění kolik držím zrovna v ruce se mě lehce podlamujou kolena. Jestli s tím něco provedu tak to nezaplatím ani kdybych prodal motorku a k tomu i svý bezcený játra a ledviny ;D
koukáme do mapy. O kousek dál je cesta zavřená - přece se nebudeme vracet 50km oserovou cestou a objíždět tohle passo další obludnou nudou (cestou kopírující dálnici)
Prostě pojedeme dolů kam až se dostaneme. Třeba to je jen nějaká blbost která jde projet. Takže hurá dolů. Cesta se začíná fantasticky klikatět a kolem nás se do výšky začínají zvedat stěny úzkého údolí. Tohle jsem fakt nečekal a nestíhám se kochat tou parádou.
Po chvilce je přes cestu zátaras se zákazem vjezdu. Zastavujeme a luštíme co tam vlastně píšou. Najednou kolem nás projel osobák který tím zátarasem musel evidentně projet. Sakra když projelo auto tak motka musí levou zadní ne???
Takže startuju a projíždím zákazem vjezdu. Srdce mě trochu tluče a opět si říkám něco o motorce, játrech a ledvinách - tentokráte na pokutu. Po cca kilometru mě zastavuje přes celou cestu rozvalenej podvlek asi pro bagr. Z kabiny se vyvalí rakušák a dle posunků zcela jasně chápu ať to koukám otočit a rychle odsud vypadnout. Nezbývá než kapitulovat a vrátit se.
Takže nás čeká zpátky 50km po nudný silnici a pak cca 70 jako objížďka *oje* *grr*
Cesta kolem dálnice nebyla kupodivu až tak hrůzná jak jsem očekával. Ale i tak po pár staletích vjíždíme do Lichnštejnska.
Nečekal jsem kdoví co - a přesně to se také vyplnilo. Vpodstatě to jde pojmout stylem Lichnštejnsko odfajfkováno - můžem nalepit další samolepku na motorku.
Jediného čeho jsem si všiml je, že tam na silnici nepotkáte nějakou vyloženou plečku. Speciálně ve Vadůzu se po silnici každou chvilku prožene nějaká vyložená fanjovka.
taknějak si zkouším představit jak to asi musí vypadat třeba v Monacu atd...
Obloha se začíná zatahovat
Další cíl netuším. Jedeme podle navigace a ta nás honí absurdně po městě. Začínám mít Lichnštejnska plný zuby.
Konečně vyjíždíme ven. Na prvním kopci začíná pršet.
Déšť podle předpovědi hlásili na celou středu. Tak snad je tohle jen přeháňka. Prdlajs.......
Jsme ve Švýcarsku a stále prší. Navlíkáme nepromoky. Já s Brownem už to berem jako rutinu - ferda to má jako premiéru.
V tomhle počasí jet dál nemá smysl, takže hledáme první kemp. Opět si představuju jak stavím stan za deště, uplně mokrej lezu do spacáku atd... Tomuhle scénáři se budu vyhýbat co budu moct....
Po asi 30km jízdy žádný kemp. Bubnuju do navi ať najde nejbližší - 8km - to jde.
Na první křižovatce nás to posílá pryč z hlavní silnice. Projíždíme územím nikoho. Samé zelené kopce, úvozy atd... Tady že má být kemp????? Začínám se SILNĚ obávat dalšího bludu od navi.
Najednou se před námi objeví plac a u něj "rekreační středisko" Stan stavět fakt nehodlám a dle tabule pronajímají karavany. Takže jasná volba.
Telefon nikdo nebere a tak ferda zkouší to rekreační středisko.
Za chvíli se vrací s potutelným úsměvem na tváři. Noc prý za 30CHF (normálně prý kolem 40 a jako bonus teplá véča.
Tou dobou si všimneme že se k nám přidal další člen - KEKEL.
(Dodnes nikdo neví kde jsme ho potkali - kde se k nám přidal. Tvářil se nenápadně, nic neříkal - jen byl prostě.... takovej.... divnej.....)
Jdem se ubytovat a na vysněnou véču.
Menu je flák masa, klobása??? a hranolky. Ládume se až máme boule za ušima. Přijde "paní??? - fakt nevím kdo to byl" s tím že véča je zadarmo!!!!! *conf* jediný co si zaplatíme je pivko.
Jdeme na pokoj.
Postele jsou nějak menší??? a peřiny asi ještě víc. Když si přikreju nohy tak vyjde max po pupek. Zato jsou to péřovky, takže nohy zplavený a tělo v chládku. Ale i tak jsem šťastnej jako blecha.
Garmisch-Partenkirchen - Landeck - Vaduz - Chopfrain
přesnou trasu nemám, protože jsem blb a neuložil si záznam GPS trackeru
Brzy ráno mě probouzí bubnování deště na stan. No doprde... co mě ještě čeká??? Včera jsem málem zmrznul a dnes je to snad ještě horší. Představa balení spacáku, stanu atd... za deště mě začíná zvedat krevní tlak.
Teď už stejně zase neusnu, takže vylejzám ven a jdu se zkulturnit do sprchy. Koukám ferda je fuč - mnom jsem zvědavej kde ho objevím schovanýho.
Zalejzám zpět do stanu a zkouším na chvilku usnout. Přestává pršet a za chvilku vyleze i slunce.
Začínáme sušit a pomalu balit. Kluci mě přináší totálně durch mapu. Večer jsem prý vytuhnul a nechal jí venku :-\
Roman se loučí a odjíždí domů.
Dnešní plán je Lichnštejsko a pak najet horem do Švýcarska. Zase je toho před náma hodně takže moc nelelkujeme a vyrážíme.
Už včera ferdovi začaly dosluhovat destičky na zadním kole. Protože mu předek blbne brzdí prakticky vše jen zadkem *conf* *oje* *cvok* Takže prakticky celé dopoledne trávíme motáním po městě a hledáním servisu. Začíná být asi 150°C a my jezdíme od nesyslu k nesmyslu. Tudy cesta nevede, prostě jedem dál.
Trasa je naplánována přes passo Silvretta.
To znamená v Landecku odbočit a dalších cca 45km otravný cesty. U mýtné brány se dozvídáme že passo je zavřené/nejde projet. Takže nás pouští nahoru zadarmo. Cesta stoupá malým otevřeným údolím. Zatáčky skoro žádný ale okolí fakt paráda. Po 5ti kilometrech vyjíždíme na vrchol, kde je první přehrada.
Poprvé vytahuju od ferdy zapůjčenou zrcadlovku a poprvé fotím s něčím co dělá fotky a né obrázky.
Při zjiíštění kolik držím zrovna v ruce se mě lehce podlamujou kolena. Jestli s tím něco provedu tak to nezaplatím ani kdybych prodal motorku a k tomu i svý bezcený játra a ledviny ;D
koukáme do mapy. O kousek dál je cesta zavřená - přece se nebudeme vracet 50km oserovou cestou a objíždět tohle passo další obludnou nudou (cestou kopírující dálnici)
Prostě pojedeme dolů kam až se dostaneme. Třeba to je jen nějaká blbost která jde projet. Takže hurá dolů. Cesta se začíná fantasticky klikatět a kolem nás se do výšky začínají zvedat stěny úzkého údolí. Tohle jsem fakt nečekal a nestíhám se kochat tou parádou.
Po chvilce je přes cestu zátaras se zákazem vjezdu. Zastavujeme a luštíme co tam vlastně píšou. Najednou kolem nás projel osobák který tím zátarasem musel evidentně projet. Sakra když projelo auto tak motka musí levou zadní ne???
Takže startuju a projíždím zákazem vjezdu. Srdce mě trochu tluče a opět si říkám něco o motorce, játrech a ledvinách - tentokráte na pokutu. Po cca kilometru mě zastavuje přes celou cestu rozvalenej podvlek asi pro bagr. Z kabiny se vyvalí rakušák a dle posunků zcela jasně chápu ať to koukám otočit a rychle odsud vypadnout. Nezbývá než kapitulovat a vrátit se.
Takže nás čeká zpátky 50km po nudný silnici a pak cca 70 jako objížďka *oje* *grr*
Cesta kolem dálnice nebyla kupodivu až tak hrůzná jak jsem očekával. Ale i tak po pár staletích vjíždíme do Lichnštejnska.
Nečekal jsem kdoví co - a přesně to se také vyplnilo. Vpodstatě to jde pojmout stylem Lichnštejnsko odfajfkováno - můžem nalepit další samolepku na motorku.
Jediného čeho jsem si všiml je, že tam na silnici nepotkáte nějakou vyloženou plečku. Speciálně ve Vadůzu se po silnici každou chvilku prožene nějaká vyložená fanjovka.
taknějak si zkouším představit jak to asi musí vypadat třeba v Monacu atd...
Obloha se začíná zatahovat
Další cíl netuším. Jedeme podle navigace a ta nás honí absurdně po městě. Začínám mít Lichnštejnska plný zuby.
Konečně vyjíždíme ven. Na prvním kopci začíná pršet.
Déšť podle předpovědi hlásili na celou středu. Tak snad je tohle jen přeháňka. Prdlajs.......
Jsme ve Švýcarsku a stále prší. Navlíkáme nepromoky. Já s Brownem už to berem jako rutinu - ferda to má jako premiéru.
V tomhle počasí jet dál nemá smysl, takže hledáme první kemp. Opět si představuju jak stavím stan za deště, uplně mokrej lezu do spacáku atd... Tomuhle scénáři se budu vyhýbat co budu moct....
Po asi 30km jízdy žádný kemp. Bubnuju do navi ať najde nejbližší - 8km - to jde.
Na první křižovatce nás to posílá pryč z hlavní silnice. Projíždíme územím nikoho. Samé zelené kopce, úvozy atd... Tady že má být kemp????? Začínám se SILNĚ obávat dalšího bludu od navi.
Najednou se před námi objeví plac a u něj "rekreační středisko" Stan stavět fakt nehodlám a dle tabule pronajímají karavany. Takže jasná volba.
Telefon nikdo nebere a tak ferda zkouší to rekreační středisko.
Za chvíli se vrací s potutelným úsměvem na tváři. Noc prý za 30CHF (normálně prý kolem 40 a jako bonus teplá véča.
Tou dobou si všimneme že se k nám přidal další člen - KEKEL.
(Dodnes nikdo neví kde jsme ho potkali - kde se k nám přidal. Tvářil se nenápadně, nic neříkal - jen byl prostě.... takovej.... divnej.....)
Jdem se ubytovat a na vysněnou véču.
Menu je flák masa, klobása??? a hranolky. Ládume se až máme boule za ušima. Přijde "paní??? - fakt nevím kdo to byl" s tím že véča je zadarmo!!!!! *conf* jediný co si zaplatíme je pivko.
Jdeme na pokoj.
Postele jsou nějak menší??? a peřiny asi ještě víc. Když si přikreju nohy tak vyjde max po pupek. Zato jsou to péřovky, takže nohy zplavený a tělo v chládku. Ale i tak jsem šťastnej jako blecha.
Název: Re: Švýcarsko 2013
Přispěvatel: Begy 18-07-2013, 21:34:36
4. den (3.7.2013)
trasa:
Chopfrain - Altdorf - Wassen - Interlaken - Boltigen - Broc - Motagny la Ville
Ráno je po dešti. Vrací se mě dobrá nálada.
Díky Romanovi máme pár adres Yamaha servisů. Takže první bod na trase je jasný.
Jdem na snídani. Kouknu ven a začíná zase pršet *grr*
Podle předpovědi má takhle pršet celý den. Takže měníme trasu a spát budem večer u ferdy doma.
Přijíždíme do města Jona kde je servis. Tady ferdovi vymění zadní destičky, dotáhnou krk řízení a dofoukají gumy.
Motorka je jako nová.
Zadek brzdí a klepání od předku při brzdění je o hodně menší.
Konečně můžem jet normálnější rychlostí
(když jsme u té rychlosti. Před každou vesnicí/městečkem je cedule kolik se tady smí jet, aby v tom nebyl bordel tak je to pokaždý jinak. Ve Švýcarsku se rychlost dodržuje takže zapomenout na ceduli může být drahá sranda)
O pár ulic dál chytil opět TomTom fantas a rozhodnul se, že nám ukáže jak je ve švajcu krásně. Zastavujeme a kontrolujem trasu.
(dal bych ruku do ohně že na ní Kekel sahal. Příště ho musíme hlídat a k takové sofistikované záležitosti nesmíme pustit)
Kousek přes ulici je sport - hmmm... co takhle kerimatku?
Sláva 3x sláva konečně nebudu spát na zemi.
Vyjíždíme z města a cesta vede na most přes (sakr jak se píše curišské jezero??? ). Nevím proč ale pohled na zakotvené lodě mě připoměl moře.
Dál cesta začíná stoupat a klikatět se. Čím výš stoupáme tím větší je mlha. Chvilkama se jeden druhému ztrácíme. Na vrcholu už tolik mlhy není.
Tak a zpátky do mlhy
Sjíždíme dolů k Lucernskému jezeru. Bohužel snad jen 100m nad náma jsou nízké mraky a vše zahalují. Ale i tak je pohled na jezero a skály které z jeho břehů stoupají až do oblak *LOL* *LOL* hezký
Ve Wassenu odbočujeme na vpodstatě dnes první passo. Jen nějak nemůžu dohledat jak se jmenuje.
Začínáme stoupat do oblasti asi věčného sněhu. Vedle silnice se začíná otevírat krásné údolí. Zpropadené počasí ale vše kazí. Nad náma jsou mraky a pod náma mlha.
zkoušel jsem vylízt do sněhu jako ferda a trpce zalitoval. Promočený rukavice a boty ve styku se sněhem byla fakt chuťovka.
Tohle bylo dnes poslední. Počasí nám víc nedovolilo.
Kolem Interlakenu se semtam obloha protrhne, přestane pršet a vyleze ten žlutej punťa. Toho si všímá i ferda a pronáší "támhle se to už trhá a vyjasňuje". Během chvilky vždy následovala odplata.
Teď je před námi vpodstatě už jen cesta po placce směr Montagny la Ville kde ferda bydlí. Cestou ještě zastavujeme v krámku nakoupit věci na večer. K večeři prý bude fondue - sýrové jsem ještě nejedl tak se těším.
Objevuju krásný ředkvičky a kupuju hned dva snopky.
Jentak pokuju po cenách a pokoušejí se o mě mrákoty. Slyšel jsem že tady draho, ale tohle je fakt masakr.
Jsme u ferdy.
Co si matně vzpomínám už prakticky nepršelo.
a po vydatné večeři vydatný spánek
teda Kekele za tuhle fotku tě zaškrtim!!!!
trasa:
Chopfrain - Altdorf - Wassen - Interlaken - Boltigen - Broc - Motagny la Ville
Ráno je po dešti. Vrací se mě dobrá nálada.
Díky Romanovi máme pár adres Yamaha servisů. Takže první bod na trase je jasný.
Jdem na snídani. Kouknu ven a začíná zase pršet *grr*
Podle předpovědi má takhle pršet celý den. Takže měníme trasu a spát budem večer u ferdy doma.
Přijíždíme do města Jona kde je servis. Tady ferdovi vymění zadní destičky, dotáhnou krk řízení a dofoukají gumy.
Motorka je jako nová.
Zadek brzdí a klepání od předku při brzdění je o hodně menší.
Konečně můžem jet normálnější rychlostí
(když jsme u té rychlosti. Před každou vesnicí/městečkem je cedule kolik se tady smí jet, aby v tom nebyl bordel tak je to pokaždý jinak. Ve Švýcarsku se rychlost dodržuje takže zapomenout na ceduli může být drahá sranda)
O pár ulic dál chytil opět TomTom fantas a rozhodnul se, že nám ukáže jak je ve švajcu krásně. Zastavujeme a kontrolujem trasu.
(dal bych ruku do ohně že na ní Kekel sahal. Příště ho musíme hlídat a k takové sofistikované záležitosti nesmíme pustit)
Kousek přes ulici je sport - hmmm... co takhle kerimatku?
Sláva 3x sláva konečně nebudu spát na zemi.
Vyjíždíme z města a cesta vede na most přes (sakr jak se píše curišské jezero??? ). Nevím proč ale pohled na zakotvené lodě mě připoměl moře.
Dál cesta začíná stoupat a klikatět se. Čím výš stoupáme tím větší je mlha. Chvilkama se jeden druhému ztrácíme. Na vrcholu už tolik mlhy není.
Tak a zpátky do mlhy
Sjíždíme dolů k Lucernskému jezeru. Bohužel snad jen 100m nad náma jsou nízké mraky a vše zahalují. Ale i tak je pohled na jezero a skály které z jeho břehů stoupají až do oblak *LOL* *LOL* hezký
Ve Wassenu odbočujeme na vpodstatě dnes první passo. Jen nějak nemůžu dohledat jak se jmenuje.
Začínáme stoupat do oblasti asi věčného sněhu. Vedle silnice se začíná otevírat krásné údolí. Zpropadené počasí ale vše kazí. Nad náma jsou mraky a pod náma mlha.
zkoušel jsem vylízt do sněhu jako ferda a trpce zalitoval. Promočený rukavice a boty ve styku se sněhem byla fakt chuťovka.
Tohle bylo dnes poslední. Počasí nám víc nedovolilo.
Kolem Interlakenu se semtam obloha protrhne, přestane pršet a vyleze ten žlutej punťa. Toho si všímá i ferda a pronáší "támhle se to už trhá a vyjasňuje". Během chvilky vždy následovala odplata.
Teď je před námi vpodstatě už jen cesta po placce směr Montagny la Ville kde ferda bydlí. Cestou ještě zastavujeme v krámku nakoupit věci na večer. K večeři prý bude fondue - sýrové jsem ještě nejedl tak se těším.
Objevuju krásný ředkvičky a kupuju hned dva snopky.
Jentak pokuju po cenách a pokoušejí se o mě mrákoty. Slyšel jsem že tady draho, ale tohle je fakt masakr.
Jsme u ferdy.
Co si matně vzpomínám už prakticky nepršelo.
a po vydatné večeři vydatný spánek
teda Kekele za tuhle fotku tě zaškrtim!!!!
Název: Re: Švýcarsko 2013
Přispěvatel: Begy 20-07-2013, 13:03:42
5. den
trasa:
Montagny - Bulle - Rossiniere - Les Diablerets - Abondance - Morzine - Flumet - Beaufort - Séez
Ráno se probouzím jako poslední. Večer proběhla moje oblíbená kombinace čiré tekutiny a modrých plechovek co vám dají křídla. Jak tak pozoruju tak křídla mě stále zůstaly. Takže rychle do sprchy a udělat ze sebe člověka.
Sklízíme hadry ze sušáků a koukám že moje boty jsou stále durch. No nic holt musej uschnout za jízdy.
Balíme věci na motorky a koukám že přijíždí stříbrný Porsche. Aha ferdův šéf. Dost mě zarazilo že se spolu pak baví anglicky. Jsme ve švýcarech kde se mluví "švýcarskou němčinou" a francouzsky - a oni brebentí angličtinou... *???*
Máme nabaleno a vyrážíme. Motorky jsou po včerejší celodenní jízdě v dešti jako prase. Někomu to možná nevadí - ale mě celkem jo. Takže první zastávka je na wapce.
Před námi je cca 60km "rovinky". Už neprší takže mám i náladu se víc rozhlížet po okolí. Prakticky všude je vysmejčíno, okolní svahy posekaný (boha co s veškerou tou trávou dělají???). Tady jsme převážně ve francozských kantonech, ale přijde mě že ty německý byly přecijen ještě víc upravený.
Před námi se začínají konečně objevovat kopce.
Příjíždíme do Les Diablerets. tady jsme nějak bloudili - proč????
Sjíždíme doů.
Mezi polema je unikum který jsem doposud považoval za uchylnost v Hradci Králové. Kruhový objezd řízený semafory - tady ještě prosjistotu doplněný o vlak který projíždí přesně středem.
My jsme měli tu vzácnou šanci sledovat celou tuhle parádu v akci.
V hradci to ještě chápu, je to ve městě se silnou dopravou - ale tady??? V nejbližším okolí jen samá pole....
Až do Monthey nás vede ferda. Nah hranicích švýcarsko/francie přebírám vedení já. Jediný můj TomTom totiž zná Francii.
Po projetí hranice vjíždíme do typického rekreakčního střediska. Všude samý hotel, hotýlek či penzion. Máme chuť zastavit někde na kafe a já na coby kafenemilec spíš teplou čokoládu.
Místní kavárničky jsou ale většinou zavřené nebo nemají útulné posezení venku. Sedět na židli u hlavní silnice se nikomu nechce.
V Montriondu odbočujeme do údolí kde konečně utichá provoz. Míjíme pár kavárniček ale žádná není to pravé ořechové.
Po pravé straně začíná vystupovat skála a pod ní jezero. Přibrzďuju - tady to vypadá pěkně. Zezadu se začne ozývat troubení, kouknu do zrcátek a ferda gestikuluje že tohle je to pravý.
Koukáme do mapy kudy dál.
Před námi je fakt nálož kilometrů které jsme promarnili špatným počasím. Cesta vede dál přes městečko , ale těsně kolem nás je "kapsa" se spoustou zatáček a passem. Tak sakr když už jsme u ní tak jí dáme ne????
Udělali jsme dobře. Provoz prakticky žádný a zatáčky jedna fantazie. Když už se blížíme zřejmě k vrcholu praští mě přes nos neuvěřitelnej smrad. Boha co to je????
Objíždíme stavení a před námi je plácek narvaný lidmi, mezi kterýni se prohání kozy, osly a podopbná havěť. Smrad až k zalknutí. Asi super atrakce, ale osobně teda fofrem pryč ;D
Silnice stále stoupá a my vjíždíme do mlhy. Zatáčky se motají po lese, to by chtělo fotku. Fakt to vypadalo jako z kýčovitý pohlednice *supr*
Za chvíli jsem nahoře. Paso není žádná paráda tak pokračujem dál.
Přijíždíme do Bonneville.
Zase začíná být horko na chcípnutí. Zastavujem u první pumpy a plánujem kudy dál.
Z Bonneville mám namířeno přes passo Col de la Croix dále na Flumet.
Cesta se motá po silničce vytesané do úbočí skály a lemovanou zídkou. Nejsou to žádný ostrý zatáčky a projíždí se to na trojku pod plynem. Klasický had, tedy rychle se střídá levá-pravá-levá-pravá -pecka *supr*
(zdroj GoogleEarth)
Cestou jsme měli odbočit na Manigod, přejet Col de la Croix dále a pokračovat na Flumet. Přijíždíme do Manigodu z kopce - to je nějaký divný.... Takže zastavujeme a hledáme kde se stala chyba.
Je to jasný... odbočku TomTom vynechal a žene nás přes passo dolů na Manigod - tedy přesně obráceně než jsme chtěli. Jenže z Manigodu vede cesta právě jen přes to passo *flam*
Trasu zadával opět Kekel - takže mu všichni od srdce děkujeme
Co se dá dělat takže 12km zpátky.
(v pozadí je Mont Blanc)
Další trasa pokračuje přes Beaufort na Séez. Cesta vede přes lehce dobitou cestu motající se převážně po lese. Nikde ani živáčka, nikde ani mrtváčka - takže zatahám trochu za plyn a užívám si. Taknějak mě to připomíná tu mizériji u nás....
Na vrcholu kluci hlásí že by to chtělo nějakou benzínku. OK první kterou potkáme bereme. Přijíždíme do Beaufortu. Tady jsme našli jedinou pumpu a pro jistotu zavřenou.
Klukům už svítí rezerva a tady jsme uprostřed území nikoho. Nejbližší město je dalších 40km. A pro jistotu cestou je passo.
Takže... vpodstatě pokud dokážou vyjet nahoru, tak do města už je pak cesta pořád z kopce. To by mohlo vyjít *naugh*
Jedeme tedy vabank. Buďto to vyjde nebo ne a já pak zajedu někam pro benzín.
Silnice začíná opět stoupat a klikatět se. Už je pozdě a začíná západ slunce. Na silnicích a okolí se tvoří úžasný světelný efekty. Do toho stále zasahuje místy mlha.
Přijíždíme na první vrchol náhorní plošiny. Doslova a dopísmene se mě otevírá huba.... něco tak nádhernýho jsem zatím neviděl
Bohužel mobil nedokáže ANI ZDALEKA VYSTIHNOUT tu parádu a atmosféru.
v prním údolí je jezero, které silnice objíždí. Vystoupáte pár zatáčkama nahoru a otevře se náhorní plošina. Na ní jsou rozesety balvany, které silnice obkružuje. Kolem dokola je absurdně zelená tráva, klikatící se potůčky a skaliska poktyrá sněhem které se taky objíždí. Jako hřebíček jsou pak nízká oblaka a převalující se chuchvalce mlhy. Do toho všeho pak zapadající slunce posílá světelné efekty.
(na vrcholu)
Klukům benzín stále nedošel takže pokračujeme z kopce dolů směr Séez. Začíná být poměrně šero, takže místama jedem už opravdu spíš podle světel. Než dojedem do Séezu už je regulerní tma. Cesta vede nad městem a tak ho máme jako na dlani. Pumpa je hned pod náma.
Všichni natankujeme a hledáme kemp. Ten je jen kousek vedle, vypadá fakt slušně. Takže rozhodnuto - tady budeme spát.
Začíná se ale hlásit hlad. Co chceš ale hledat někdy kolem půl jedenáctý... všude zavřeno. Vedle pumpy byl mekáč, takže holt sem no.
Od meka vyrážíme někdy lehce po jedenáctý. Přijíždíme ke kempu a ejhle... závora/vrata jsou zavřený. Takže je potichu otevíráme a na první trávě za svitu přídavných LED světel stavíme stan.
trasa:
Montagny - Bulle - Rossiniere - Les Diablerets - Abondance - Morzine - Flumet - Beaufort - Séez
Ráno se probouzím jako poslední. Večer proběhla moje oblíbená kombinace čiré tekutiny a modrých plechovek co vám dají křídla. Jak tak pozoruju tak křídla mě stále zůstaly. Takže rychle do sprchy a udělat ze sebe člověka.
Sklízíme hadry ze sušáků a koukám že moje boty jsou stále durch. No nic holt musej uschnout za jízdy.
Balíme věci na motorky a koukám že přijíždí stříbrný Porsche. Aha ferdův šéf. Dost mě zarazilo že se spolu pak baví anglicky. Jsme ve švýcarech kde se mluví "švýcarskou němčinou" a francouzsky - a oni brebentí angličtinou... *???*
Máme nabaleno a vyrážíme. Motorky jsou po včerejší celodenní jízdě v dešti jako prase. Někomu to možná nevadí - ale mě celkem jo. Takže první zastávka je na wapce.
Před námi je cca 60km "rovinky". Už neprší takže mám i náladu se víc rozhlížet po okolí. Prakticky všude je vysmejčíno, okolní svahy posekaný (boha co s veškerou tou trávou dělají???). Tady jsme převážně ve francozských kantonech, ale přijde mě že ty německý byly přecijen ještě víc upravený.
Před námi se začínají konečně objevovat kopce.
Příjíždíme do Les Diablerets. tady jsme nějak bloudili - proč????
Sjíždíme doů.
Mezi polema je unikum který jsem doposud považoval za uchylnost v Hradci Králové. Kruhový objezd řízený semafory - tady ještě prosjistotu doplněný o vlak který projíždí přesně středem.
My jsme měli tu vzácnou šanci sledovat celou tuhle parádu v akci.
V hradci to ještě chápu, je to ve městě se silnou dopravou - ale tady??? V nejbližším okolí jen samá pole....
Až do Monthey nás vede ferda. Nah hranicích švýcarsko/francie přebírám vedení já. Jediný můj TomTom totiž zná Francii.
Po projetí hranice vjíždíme do typického rekreakčního střediska. Všude samý hotel, hotýlek či penzion. Máme chuť zastavit někde na kafe a já na coby kafenemilec spíš teplou čokoládu.
Místní kavárničky jsou ale většinou zavřené nebo nemají útulné posezení venku. Sedět na židli u hlavní silnice se nikomu nechce.
V Montriondu odbočujeme do údolí kde konečně utichá provoz. Míjíme pár kavárniček ale žádná není to pravé ořechové.
Po pravé straně začíná vystupovat skála a pod ní jezero. Přibrzďuju - tady to vypadá pěkně. Zezadu se začne ozývat troubení, kouknu do zrcátek a ferda gestikuluje že tohle je to pravý.
Koukáme do mapy kudy dál.
Před námi je fakt nálož kilometrů které jsme promarnili špatným počasím. Cesta vede dál přes městečko , ale těsně kolem nás je "kapsa" se spoustou zatáček a passem. Tak sakr když už jsme u ní tak jí dáme ne????
Udělali jsme dobře. Provoz prakticky žádný a zatáčky jedna fantazie. Když už se blížíme zřejmě k vrcholu praští mě přes nos neuvěřitelnej smrad. Boha co to je????
Objíždíme stavení a před námi je plácek narvaný lidmi, mezi kterýni se prohání kozy, osly a podopbná havěť. Smrad až k zalknutí. Asi super atrakce, ale osobně teda fofrem pryč ;D
Silnice stále stoupá a my vjíždíme do mlhy. Zatáčky se motají po lese, to by chtělo fotku. Fakt to vypadalo jako z kýčovitý pohlednice *supr*
Za chvíli jsem nahoře. Paso není žádná paráda tak pokračujem dál.
Přijíždíme do Bonneville.
Zase začíná být horko na chcípnutí. Zastavujem u první pumpy a plánujem kudy dál.
Z Bonneville mám namířeno přes passo Col de la Croix dále na Flumet.
Cesta se motá po silničce vytesané do úbočí skály a lemovanou zídkou. Nejsou to žádný ostrý zatáčky a projíždí se to na trojku pod plynem. Klasický had, tedy rychle se střídá levá-pravá-levá-pravá -pecka *supr*
Cestou jsme měli odbočit na Manigod, přejet Col de la Croix dále a pokračovat na Flumet. Přijíždíme do Manigodu z kopce - to je nějaký divný.... Takže zastavujeme a hledáme kde se stala chyba.
Je to jasný... odbočku TomTom vynechal a žene nás přes passo dolů na Manigod - tedy přesně obráceně než jsme chtěli. Jenže z Manigodu vede cesta právě jen přes to passo *flam*
Trasu zadával opět Kekel - takže mu všichni od srdce děkujeme
Co se dá dělat takže 12km zpátky.
Další trasa pokračuje přes Beaufort na Séez. Cesta vede přes lehce dobitou cestu motající se převážně po lese. Nikde ani živáčka, nikde ani mrtváčka - takže zatahám trochu za plyn a užívám si. Taknějak mě to připomíná tu mizériji u nás....
Na vrcholu kluci hlásí že by to chtělo nějakou benzínku. OK první kterou potkáme bereme. Přijíždíme do Beaufortu. Tady jsme našli jedinou pumpu a pro jistotu zavřenou.
Klukům už svítí rezerva a tady jsme uprostřed území nikoho. Nejbližší město je dalších 40km. A pro jistotu cestou je passo.
Takže... vpodstatě pokud dokážou vyjet nahoru, tak do města už je pak cesta pořád z kopce. To by mohlo vyjít *naugh*
Jedeme tedy vabank. Buďto to vyjde nebo ne a já pak zajedu někam pro benzín.
Silnice začíná opět stoupat a klikatět se. Už je pozdě a začíná západ slunce. Na silnicích a okolí se tvoří úžasný světelný efekty. Do toho stále zasahuje místy mlha.
Přijíždíme na první vrchol náhorní plošiny. Doslova a dopísmene se mě otevírá huba.... něco tak nádhernýho jsem zatím neviděl
Bohužel mobil nedokáže ANI ZDALEKA VYSTIHNOUT tu parádu a atmosféru.
v prním údolí je jezero, které silnice objíždí. Vystoupáte pár zatáčkama nahoru a otevře se náhorní plošina. Na ní jsou rozesety balvany, které silnice obkružuje. Kolem dokola je absurdně zelená tráva, klikatící se potůčky a skaliska poktyrá sněhem které se taky objíždí. Jako hřebíček jsou pak nízká oblaka a převalující se chuchvalce mlhy. Do toho všeho pak zapadající slunce posílá světelné efekty.
Klukům benzín stále nedošel takže pokračujeme z kopce dolů směr Séez. Začíná být poměrně šero, takže místama jedem už opravdu spíš podle světel. Než dojedem do Séezu už je regulerní tma. Cesta vede nad městem a tak ho máme jako na dlani. Pumpa je hned pod náma.
Všichni natankujeme a hledáme kemp. Ten je jen kousek vedle, vypadá fakt slušně. Takže rozhodnuto - tady budeme spát.
Začíná se ale hlásit hlad. Co chceš ale hledat někdy kolem půl jedenáctý... všude zavřeno. Vedle pumpy byl mekáč, takže holt sem no.
Od meka vyrážíme někdy lehce po jedenáctý. Přijíždíme ke kempu a ejhle... závora/vrata jsou zavřený. Takže je potichu otevíráme a na první trávě za svitu přídavných LED světel stavíme stan.